Podivné obrázky
Vzkřísit princip Laterny magiky se pokusil režisér David Drábek v projektu Podivuhodné cesty Julese Verna. Vyšel při tom, společně s Markétou Bidlasovou, z Vernova světa plného technických vynálezů a fantazie. Inspiračním zdrojem jim byl především román Tajuplný ostrov, vyprávějící o hrstce ztroskotanců, kteří jsou konfrontováni s divochy a útočícími piráty, a především o jejich zachránci – kapitánu Nemovi.
Vernův příběh divadelníci zasadili do filmového ateliéru počátku minulého století. Skupinka bizarních průkopníků kinematografie v čele s nesnesitelně excentrickým režisérem, kterého ztvárnil osvědčený komik Radovan Klučka, se musí při natáčení potýkat s mnoha nesnázemi. Do už tak zmateného procesu vstupuje spisovatel – pod nátlakem své ziskuchtivé ženy přichází zakázat natáčení. Jiří Zapletal hraje Verna jako shrbeného reptajícího starce, který dětsky pookřeje, když se před ním objeví Luna a další jím vytvořené postavy, aby v závěru smířen se světem jako legenda tiše zesnul. Zapletal má ovšem jako jediný z herců prostor pro budování postavy. Ostatní předvádějí s rozdílným úspěchem „papírem šustící“ karikatury.
Kusé dialogy by měly být především humorné, ale vyznívají spíše naprázdno, v horším případě trapně. Je opravdu celé rodině určena věta umírajícího papouška zasaženého piráty: Velký krok pro papouška, malý krok pro lidstvo? Tolik žádoucí syntézu nepodporují (a nevytvářejí) ani nenápadité taneční choreografie a projekce. Jakub Kopecký a Šimon Koudela vyšli sice v některých situacích z principu přenesení předmětu či postavy z obrazu na scénu, ale činí tak bez překvapujících nápadů. Balon, který ztroskotá, se nejprve objevuje v mracích v animaci na projekčním plátně, aby se o chvilku později v podobě makety vznášel na jevišti mezi tanečníky přestrojenými za obláčky. Ještě bezradněji působí projekce, které jen dokrášlují, ilustrují – moře s plachetnicí se promítá na zadní horizont, před ním skotačí piráti. Pouze jednou se tvůrcům podařilo nápaditě využít projekční plochu. Ponorka vyplouvá vstříc sopce – na plátno se promítá výřez obrazu představující okno Nautilu, obraz se pohybuje a simuluje pohyb ponorky, do něhož burácí jímavá hudba Darka Krále.
Situace směřující k zničení Nautilu je zároveň jediným dramatickým momentem nekonzistentní a na dramaturgii rezignující koláže výstupů.
Podivuhodné cesty Julese Verna by měly být určeny pro rodiny s dětmi. Bylo by však pomýlené se domnívat, že obrázky na plátně, pár šarží, tanečníků a bohatá výprava budou stačit. Smysluplný celek totiž nevznikl.
Hodnocení: 1,5
Národní divadlo, Praha – Markéta Bidlasová a David Drábek: Podivuhodné cesty Julese Verna. Režie David Drábek, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudba Darek Král, choreografie Martin Pacek, projekce Jakub Kopecký a Šimon Koudela. Premiéra 19. února 2015 na Nové scéně.
Komentáře k článku: Podivné obrázky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Hana Cechova
Uvedena recenze
ma hlavu a patu, souhlasim. K nekonzistentnimu scenari a trapnym dialogum v predstaveni lze jen dodat, ze kritika se s nimi vyrovnava jeste ponekud smirlive. Predstaveni by mohlo byt fantazijni ferii bez ubohych uzvanenych spojovaku a krecovitych skecu. Deti si zaslouzi kvalitu. Ty male si na tom ovsem neco najdou, napr. tanec opic, ze. Tento divadelni pocin by mel byt opatren hvezdickou: dospelym vstup zakazan. Skoda, ze jiste dobry zamer spojit verneovky a fenomen cerneho divadla se tu proste nepovedl.
21.01.2017 (23.58), Trvalý odkaz komentáře,
,