Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Projde?

    Veřejné slyšení o zákonu o veřejnoprávní instituci v kultuře svolal do Senátu PČR na 23. března senátor a jeden z iniciátorů zákona Jiří Šesták. Sám v úvodu zrekapituloval vývoj problému i polovičaté pokusy ho od poloviny devadesátých let řešit.

    Ředitel Národního divadla Jan Burian poté zmínil hlavní nedostatky příspěvkových organizací a představil základní premisy chystané nové právní osoby (podrobný materiál viz na i-DN): měla by umožnit založení instituce několika politickými orgány, touto cestou konečně umožnit a iniciovat kooperativní financování kulturních institucí z několika veřejných zdrojů, spravedlivě rozložit péči o kulturu mezi stát, kraje a města a odpolitizovat její řízení prostřednictvím správních rad. Součástí návrhu je snaha vymezit jasné mantinely politického a odborného zájmu – politikové nadále mají právo a vlastně povinnost dohlížet nad veřejnými výdaji, odborné hledisko by mělo korigovat zásadní koncepční a personální rozhodnutí.

    V neposlední řadě má veřejnoprávní instituce umožnit specifické vymezení pracovních činností vyplývajících z jejich logiky, například z provozu divadla. Obecná ustanovení občanského zákoníku jsou v praxi uměleckých institucí často nepoužitelná, případně platí jen formálně. Stejné je to se způsobem odměňování pracovníků, které by se podle návrhu mělo vymanit z obecných mzdových tabulek, které neumožňují žádoucí výši ohodnocení, ale hlavně nedovolují spravedlivě ocenit vynikající výkony. Právě to znepokojilo zástupce Herecké asociace, prezident Jiří Hromada v diskusi přednesl společné odborové prohlášení, které najdete na straně 14 a jemuž na této straně věnuji komentář.

    Zákon sám neřeší výši dotací, předpokládá však, že princip kooperativního financování povede k přirozenému navýšení kulturních rozpočtů. O jak drastické podfinancování jde ve srovnání se sousedními zeměmi (Rakousko, Německo, Švýcarsko) ukázal šéf Asociace profesionálních divadel Stanislav Moša na základě tvrdých ekonomických a statistických dat – jednomiliardový rozpočet Národního divadla odpovídá v Německu běžnému oblastnímu vícesouborovému divadlu. O situaci v Rakousku a Německu referoval také Günter Kradischnig z pozice odborného konzultanta Rakouské auditní společnosti, která realizovala transformaci nejvýznamnějších rakouských a německých divadel. Přinesl řadu cenných konkrétních informací, zmiňme alespoň čtyři podstatné: transformace divadel je nezbytná pro udržení jejich rozpočtů a její vlna se z Rakouska nyní přelévá do Německa; provedení transformace trvá zhruba osm až deset let, převažuje slučování divadel do větších vnitřně strukturovaných správních celků; a konečně je transformace spojena s definicí velikosti a významu divadla (jeho kategorií).

    Vznik zákona je součástí vládního prohlášení, proto na něm konečně pracují státní orgány: první náměstkyně ministerstva kultury Kateřina Kalistová potvrdila úmysl dokončit věcný záměr zákona do léta, do podzimu pak úřad připraví paragrafovou verzi. Podle odhadu Jiřího Šesták aby zákon mohl platit od roku 2017, Marie Bílková z ministerstva financí však upozornila na možné problémy. Na přijetí zákona iniciovaného divadelníky tlačí i pracovníci jiných uměleckých odvětví, například ředitel Národní galerie Jiří Fajt.


    Komentáře k článku: Projde?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,