Muč mě jemně
Nejpozoruhodnější na Mučedníkovi v HaDivadle je text. Mayenburg dokázal vyhmátnout živý, hluboký rozpor naší současnosti, který znervózňuje a zřejmě nás bude dostihovat čím dál víc. Titulní postava, dospívající Benjamin, vyžaduje doslovné uplatňování všech biblických přikázání a autor z jeho úst nechává zaznít uhrančivě drastickou obraznost Bible, která děsí stejně jako popravčí videa Islámského státu. V současné situaci démonizace i obrany islámu nám hra předkládá fanatismus a sexismus kanonického textu naší vlastní civilizace.
Zbyšek Humpolec jako Benjamin, který demonstruje uhrančivě drastickou obraznost Bible FOTO JAKUB JÍRA
Konflikt je vyhrocen takřka do absurdna: Benjamin prosazuje svůj „biblický extremismus“ ve škole i doma, takže dochází k přímé konfrontaci dávných dogmat s dnešní mravně liberální realitou Západu – výchozí situace je modelová a autor testuje její možnosti a meze. Benjaminovo citování Bible je většinou ponecháno „bez komentáře“, nezlehčeno, takže zůstává provokativně mnohoznačné. I formálně hra odkazuje ke knize knih; je epickým sledem situací-zastavení, jež jsou pojmenovány v jejím duchu – Cizoložství, nebo naopak s nadsázkou – Zmrzlina. Díky živé divadelnosti jednotlivých situací drama napínavě plyne až k překvapivé pointě.
Uvedení hry z roku 2012 (českou premiéru měla v režii Mikoláše Tyce loni v DISK) potvrzuje dlouhodobé kvality hledající dramaturgie HaDivadla, soubor ale doplácí na své nerovnoměrné herecké síly. Po odchodu několika klíčových osobností Amslerovy končící éry došlo k rozkolísání stylu i úrovně a nové vyladění, už pod vedením Ivana Buraje, bude vyžadovat úsilí a čas.
Amslerova režie Mučedníka je stejně střídmá a funkční jako scénografie: dva světlé čtverce nad sebou vymezují podlahu a strop, mezi nimi čtyři školní lavice. Jednotlivé epizody oddělují svižné střihy do tmy, v níž za nervního blikání fosforeskujících zářivek hypnotizuje hudba s arabským motivem – jediným výslovným odkazem na islámskou paralelu Mayenburgova „biblického podobenství“. Struktura inscenace tak odráží přehlednost i říznost hry, její výklad je však zřejmě především kvůli hereckým limitům nezřetelný.
Režisér patrně směřoval k jemné grotesce, jak můžeme – naneštěstí – odezírat pouze z výkonů ve vedlejších rolích. S lehkostí balancovat na hraně vážného a směšného a přitom několika tahy načrtnout celistvý charakter dokážou pouze Jan Grundman jako ve škole namachrovaný tělocvikář a doma snaživý partner a Jiří M. Valůšek, který beze stopy karikatury homosexuála vytváří průzračně čistou studii přezdvořilého „mrzáka“ zakoukaného do rebelského idolu. Miloslav Maršálek na malém prostoru role ředitele úspěšně tematizuje neustálou latentní přítomnost antisemitismu stejně jako jen papírovou genderovou rovnoprávnost. Se žánrem souzní i Táňa Malíková jako spolužačka Lydia – křehounká „modelkovitá“ blondýna, jež se už jako -náctiletá umí nosit i nabízet.
Amslerovu stylovou volbu, bohužel, nenaplňuje Zbyšek Humpolec v hlavní roli. Jeho jevištní přítomnost je sice intenzivní, patrně zejména proto, že představuje neobvyklý typ urostlého rusovlasého dlouhána, ale dramatická postava groteskního ražení nevzniká. Herec zápasí o základní emocionální přesvědčivost, vztek a vzdor zůstávají zaraženy kdesi uvnitř stejně jako jeho hlas – ztěžka artikuluje a často se přeříkává, takže se biblické citáty z jeviště nehrnou jako dravý podvratný proud, ale zapadají, stejně jako často polykané pointy. Jednostrunně vychází i z hlediska interpretace hry klíčová postava bioložky Rothové (Sára Venclovská), zploštěná na klišé upjaté učitelky, předurčené k fanatismu, a postava kněze vyložená jako ztělesněná vyrovnanost, vkusně podaná Janem Lepšíkem. Kamila Valůšková dokáže roli Benjaminovy matky vystavět z množství dobře technicky provedených poloh, ale její tornádovitý projev strhává pozornost v neprospěch celku.
Nedokreslením postav tak zaniká znepokojivá průraznost hry a publikum se nechává bavit dosti zjednodušeným humorem. Mučedník v HaDivadle mučí jen zlehýnka…
HaDivadlo – Marius von Mayenburg: Mučedník. Překlad Kateřina Bohadlová. Režie, výprava a výběr hudby Marián Amsler. Dramaturgie Anna Saavedra. Premiéra 14. března 2015. (Psáno z reprízy 16. března 2015.)
Komentáře k článku: Muč mě jemně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
