Existuje divadelní festival…
Existuje divadelní festival, jestli tím pojmenováním budeme rozumět periodicky konanou, veřejnou a trochu slavnostní událost, kde se amatéři a profesionálové prolínají naprosto ústrojně; jejich představení tvoří nedílně složky účelně uspořádaného systému. Ten festival se jmenuje Popelka a je to národní přehlídka amatérského divadla pro děti, jež se letos konala už po devětadvacáté. V Rakovníku se tak děje ku prospěchu celé záležitosti od roku 1991. Neboť v místě je divácké zázemí, vzorná organizace a skvělá atmosféra, na nichž má zásluhu pořádající Kulturní centrum Rakovník a Divadelní spolek Tyl, jenž se v Baru U Tyláků stará o pití a jídlo. To by ovšem nebylo nic platné, kdyby tu neexistovalo ono zmíněné propojení dané společným zájmem: Co a jak hrát pro děti. Mezi postavením amatérů a profesionálů je v Rakovníku jistě rozdíl; první tu předvádějí porotou hodnocená soutěžní představení, druzí hrají tzv. představení inspirativní, která jsou rovněž pečlivě probírána, pokaždé se hledá odpověď na tu klíčovou otázku.
Pro amatéry je to otázka životně důležitá, neboť nebylo svého času horšího odvětví amatérské divadelní činnosti než hraní pro děti. Byl jsem na konci osmdesátých let ve Stráži pod Ralskem na národní přehlídce této amatérské produkce – tehdy se jmenovala Dospělí dětem – a měl jsem dojem, že jsem se vrátil kamsi na začátek 19. století, a navíc, že je to skanzen všech nejhorších divadelních zlozvyků. Od té doby se hodně změnilo, usilovná a trpělivá činnost řady obětavých a tvořivých lidí snažících se o zkvalitnění této půdy přináší výsledky. Ale ta otázka trvá.
Aby však všechno nepadalo jenom na amatéry. Před zhruba čtyřiceti lety jsem mezi profesionálními loutkáři zažil dost ostré a nekompromisní spory o to, jak zacházet s dětským divákem. Nástup netradičního alternativního loutkového divadla vyostřil dva problémy: čemu může dětský divák rozumět a zda dětská představení teprve vychovávají budoucího diváka, nebo zda je dítě naprosto svépravný a svébytný divák s vlastním vnímáním. Dnes je v tomto směru mnohé zodpovězeno, ale to neznamená definitivně vyřešeno. Na rakovnické Popelce pracují dvě skupiny dětí – starší a mladší seminář – pod vedením odborníků pedagogických, divadelních i psychologických. A na základě výpovědí těchto dětí o představeních se vlastně stále vracejí tytéž otázky. Je to pro mne neobyčejně cenná součást rakovnického dění, byť jsem vůči výpovědím tohoto druhu velmi ostražitý a posuzuji je značně kriticky, protože si myslím, že v ledasčem nejsou metody tohoto zkoumání adekvátní současné podobě divadla. Myslím, že i v tomto divadle „dospělých pro děti“ převažují trendy tak říkajíc „postmodernistické“, rozvolňující a vytěsňující vyzkoušené dávné konvence – třeba i pohádkové. Zaslechl jsem párkrát od rakovnických porotců povzdech, že by rádi viděli dobře udělanou pohádku se všemi náležitostmi, jež k tomuto typu dětského divadla patří.
Zkrátka a dobře: skoro padesát let se na amatérských i profesionálních jevištích potkávám s představeními pro děti a vždycky se v nich protne ona specifika diváků s problematikou výsostně divadelní. A vždycky se znovu a znovu hledá jejich spojení. Rakovnická Popelka je proto v té své současné podobě, již určuje a formuje společné téma, pro mne divadelní festival nad míru cenný.
Komentáře k článku: Existuje divadelní festival…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)