Banalita o mrkvi
Na vizuálu k inscenaci Penis pravdy z pražského Divadla Komedie – Centra východní dramatiky vidíme smějící se mužskou tvář, která díky bílému líčení zrovna nezáří čerstvostí a po níž lezou červi ze zverimexu. Plakát má zřejmě šokovat, ale vzbuzuje pouze pocit ošklivosti. Nenabízí žádný silný obraz, asociaci…
Penis pravdy aneb Ostraváci zírají na televizi FOTO MILAN DAVID
S převodem literatury na jeviště je to složité. Obraz vyjádřený slovy nabývá svou křehkou vizuální podobu v našich představách. Ale jakmile na divadelní scéně získá hmotnou konkrétnost, může se silná a výlučná literární metafora snadno proměnit v těžkopádnou a doslovnou banalitu, které na paty šlape trapnost. Přesně to se stalo v Divadle Komedie režiséru Vojtěchu Štěpánkovi, když se pokusil o divadelní adaptaci knížky Pavla Göbla Penis pravdy 2012, s podtitulem Nejpokleslejší verze apokalypsy od časů Bible.
Začíná to jazykem, kterým herci hovoří a jenž nejen „rodile Ostravačce“, což je můj případ, kroutí vnitřnostmi. Ve chvíli, kdy řeč na jevišti připomíná nejapnou estrádní parodii ostravštiny, ztrácejí věty: Sme stvořeni robit piču druhym… a to se da vydržet akorat tak jeden život… ale – robit ju nekomu navěky?! Ni!, veškerou poezii a insitní půvab, s nimiž ovšem Göblova apokalyptická road movie stojí a padá. O co v ní jde: Emil (v inscenaci ho hraje Jiří Racek), kterému kolega Dušan (Michal Slaný) z uhelných skladů přebral ženu i byt a nemá práci, skočí ze střechy paneláku – a nic. Podřeže svého soka, jeho děcka do sebe píchají nůžkami na výtvarku – a nic. Ze světa zmizela smrt jako v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Jiný chlápek, který potřeboval, kvůli dávkám, aby jeho táta neumřel, totiž zavřel smrťáka do bojleru.
Krásná, přímočará situace, umístěná mezi Ostravaky. Vlastně dobrá dramaturgie. Knížka s lehkostí a radostí bere do hry odkazy k fyzice i k bibli, k devadesátým letům, popkultuře, politice… A s lehkostí míří kamsi nahoru. Bohužel, totéž se nedá říct o její inscenaci. Klíčový okamžik, kdy se má prostitutka Anděla (Natálie Řehořová), která nikdy nezažila orgasmus, přiblížit poznání pomocí mrkve – penisu pravdy, je z rodu těch, kdy přivíráme oči studem.
Company.cz – Pavel Göbel: Penis pravdy. Režie Vojtěch Štěpánek, hudba Swetja, scéna Jan Tobola. Premiéra 26. března 2015 v Divadle Komedie.
Komentáře k článku: Banalita o mrkvi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
