Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Šílená zpráva o šíleném světě

    O současném maďarském divadle víme málo, o soudobé maďarské hře ještě míň. Od Egressyho Portugálií, které prošly několika českými scénami, uběhla řada let a s maďarským divadelním děním tak mají letmou zkušenost jen návštěvníci mezinárodního plzeňského festivalu. Ostatně právě tam vzbudily kontroverzní ohlas inscenace Kafkova Procesu a Gogolova Revizora v režii Viktora Bodóa, režiséra proslulého doma i v německé jazykové oblasti, „mága“ maďarského politického divadla. Nyní se nám představuje i jako dramatik, hrou Anamnéza, již napsal s dramaturgyní Júlií Robert a kterou uvádí pražské Divadlo Na zábradlí.

    Anamnéza

    Zběsilý a absurdní koloběh v české nemocnici ukazuje Anamnéza na Zábradlí FOTO KIVA

    Inspirace té hry Franzem Kafkou bije do očí, je to podobně odcizené prostředí, drtící jedince, v němž se nevyznají ani jeho oběti, ani jejich kati. Na rozdíl od Kafkových románů i povídek však postrádá hlubší vrstvy a předpovědi, je to „pouhá“ aktualita, šílená zpráva o „zdravotním“ stavu šíleného světa. Teď a tady. A jeho struktura je víc než průhledná, spíš než příběh sled situací až klipů, volně propojovaných postavou Jakuba pátrajícího v pokleslé nemocnici po mrtvole své matky.

    Když jsem v překladu četl originální text, zdál se mi trochu doslovný – už tou úvodní autohavárií, exponující následný nemocniční děj – a příliš zatížený maďarskými reáliemi, jako jsou nesplatitelné hypotéky, propagátorka domácích porodů, vládní hon na alternativní scény atd. Také se v něm zpívá o ústavě, o smrti či Hippokratově přísaze…

    Naštěstí na Zábradlí přistoupili k Bodóově Anamnéze jako k inspirativní látce, možnosti; zachovali její jádro, s motivy a tématy však zacházejí svobodně. Nejenže odstranili všechny maďarské aktuality a politické narážky – to by udělal každý soudný. Místo autohavárie inscenaci otevírá němohra, v níž se jednající osoby představují manipulací s výtahem, před nímž a v němž se pak odehraje vše: už samotná světelná signalizace čísel pater, v níž se výtah pohybuje, naznačuje cosi hrozivého, nejasné nebezpečí, které na všechny čeká. Výtah, dominanta scény, anonymní mechanismus, je tu základním inscenačním principem, který inscenaci přibližuje ke kafkovskému světu, o nějž autorovi hry patrně nejvíc šlo. A připomeňme i zdvojování a rozpojování postav a „české“ vsuvky do původního textu, včetně úryvku z Čechovových Tří sester, jež inscenaci vtiskují mnohem víc tajemství a nejednoznačnosti, než nabízí původní text. Zaslechl jsem při premiéře, že ty Tři sestry jsou postmoderní schválnost. Ne, není, vždyť přece sama Bodóova hra je chvílemi divadlo na divadle. Jen tu drobnou persifláž televizní Nemocnice na kraji města – jedna figura se jmenuje dr. Blažej a také o dr. Cvachovi a primáři Sovovi je řeč – si na Zábradlí možná mohli odpustit. Jistě, je to dobrý vtípek, jemuž se publikum zasměje vždy.

    K účinu inscenace výrazně přispívají herci. Každý, i v epizodách, hraje s maximálním nasazením. Jsou to postavy věrohodné, životné: ze šíleného doktora Blažeje (Honza Hájek) nespustíte oči, brutálnímu Vrátnému Petra Čtvrtníčka odpustíte hercovy známé tradiční fórky, navzdory nim vytvořil věrohodnou postavu lhostejně krutého dozorce. S komisní (krásnou) sestřičkou Anežky Kubátové, která na pacienty nikdy nemá čas, se setkáte v každé druhé ordinaci a primář Jiřího Vyorálka, to je skutečné monstrum, jehož existence je možná snad jen na divadelní scéně. Atd., atd.

    Anamnéza v Divadle Na zábradlí souzní s programem tohoto divadla zkoumat naši skutečnost jinými prostředky autorského divadla druhého desetiletí nového tisíciletí. Ne každému se bude tato inscenace líbit. Ale nikdo, řekl bych, z ní neodejde lhostejný. Buď bude pro, anebo proti.

    Hodnocení: 3,5

    Viz také recenze Vladimíra Hulce A ono… nic (hodnocení 1,5)

    Divadlo Na zábradlí, Praha – Viktor Bodó, Júlia Róbert: Anamnéza. Překlad Gertrud Mária Korpič, režie Rastislav Ballek, scéna Svatopluk Sládeček, kostýmy Markéta Oslzlá, hudba Ivan Acher, dramaturgie Dora Viceníková. Premiéra 24. dubna 2015.


    Komentáře k článku: Šílená zpráva o šíleném světě

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,