O syrečkách

Mikuláš už je pryč, chanuka skončila minulou středu, adventu je taky na krátku a s ním i celého roku. Zřejmě poslední představení, které jsem v něm viděla, byla Fidlovačka v Divadle na Vinohradech. Nevydržela jsem ani do poloviny. Proboha, co zase komu ten Tyl udělal? Když se neví proč a o čem ho hrát, proč mistra nenechají v klidu snít věčný sen? Jistě jim to nikdo nedal befélem. Jo, kdyby to takhle zinscenoval Karel Hynek Mácha, pochopila bych alespoň motivaci. Oko za oko, zub za zub. Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku…

Máme my to ale s tím naším domovem nekonečné trápení. Jestli za něco stojí, jestli je opravdu náš, jestli byl a má být jenom náš, a dokonce i s tím, kde vůbec vlastně je.

Nestoudné dění kolem pražského magistrátu bylo také zážitkem dosti truchlivým, a pravda, jakékoli kultury prostým. Tak bych to sem snad ani neměla tahat a spokojit se s pouhým podpisem pod protikoaliční peticí. Jenomže člověku se to vnutí samo. Už jsme zvyklí na ledacos, ale na tak cynické vystrčení zadku na vlastní voliče se dost dobře nereagovat nedá. Ach jo, nejenom ti naši, i evropští, respektive eurounionističtí politici, mi jdou pěkně na nervy. Důvodů je víc než dost a s kulturou to taky souvisí, přinejmenším v širším slova smyslu. Ale to sem už vůbec nebudu tahat.

Dívám se z okna na dvůr. Nezvyklý pohled. Leží tam celé závěje sněhu a další pořád padá. Myšlenky se mi od politiky zatoulaly k pohádkám. Konkrétně k pejskovi a kočičce, jak psali děvčatům do Nymburka. Říkám si, že až půjdu do krámu, rozhodně musím koupit syrečky. Kdyby nám domeček dočista zapadal, abychom trefili domů. On je to žižkovský činžák o pěti patrech, takže to asi hned tak nehrozí. Ale stejně.

Pes Albert určitě kousek syrečku uvítá coby sváteční delikatesu. A pohádky k Vánocům patří, už pro tu naději a pro ty dobré konce, po všech přestálých patáliích. Dobrý konec by si člověk moc přál, třeba i od Ježíška. Ačkoli dobře ví, že pravděpodobně neexistuje. Tedy Ježíšek. Dobré konce se občas vyskytují, mohou-li konce, už z podstaty věci, vůbec být dobré. Ochotně by mu zato slíbil, že tentokrát bude opravdu, ale opravdu hodný. Ačkoli, a to ví téměř s absolutní jistotou, určitě zase nebude. Na naději bychom se snad mohli shodnout bez větších pochybností. I v reálu.

Na Ježíška já nevěřím, i když bych docela ráda. Nemůžu, prostě to nejde. Na dobrou vůli ano. Ovšem, na dobrou vůli vyfutrovanou zdravým rozumem (prosím, nezaměňovat s plebejskou vyčůraností), odvahou a taky špetkou smyslu pro humor. Pak může dojít i na zázraky. Ale jestli se na to necítíte, pravím hlavně sama k sobě, a kdyby z toho ze všeho nakonec zase nemělo nic bejt, tak si aspoň kupte syreček. Ať v tom příštím roce vždycky bezpečně trefíte domů.