Divadelní noviny > Kritika

Vinohradské pochybnosti

Divadlo na Vinohradech zařadilo do svého repertoáru současnou politickou hru Davida Harea Gethsemane pod českým titulem Nevzdávej to. V Británii byla původní inscenace Hareova textu velmi ceněna, mimo jiné pro otevřenou kritiku tehdejší labouristické vlády. Dramaturgu Milanu Šotkovi slouží ke cti, že se nepokoušel o laciné aktualizace a nechal tématům obecnou platnost, méně už potom, že se ne­uchý­lil k výraznějším škrtům a nenapověděl divákům, jak hru „číst“.

V textu je totiž témat až příliš mnoho – osobní i mocenské zápasy, rodinná dramata, lobbing, vztah politiky a médií, výchova příštích generací. I textu samotného je tu přespříliš – některé scény spějí ke zcela předvídatelnému konci nekonečně dlouhé minuty (dialog ministryně vnitra s premiérem), žádné z témat se přitom pořádně nerozvine a nakonec ani nevíme, zda sledujeme satirickou komedii, konverzačku, nebo velké společensko-politicko-kritické drama.

Toto dilema se nijak nesnaží rozřešit ani režijní koncepce Juraje Deáka a inscenace tak v sobě nese zvláštní rozpor. Jednotlivé scény mají být si­tuo­vá­ny do prostředí, které postavám zajišťuje relativní soukromí (obývací pokoje, kanceláře, bary, squashové kurty), rozhovory zde vedené mají být osobní nebo tajné (politika se přece dělá v zákulisí). Na pozadí velkých událostí řeší postavy své osobní konflikty a zažívají chvíle pochybností (odtud název Gethsemane). Jenže v inscenaci Divadla na Vinohradech není nic intimního a tajnůstkářské politikaření je inscenováno jako honosně vypravená antická tragédie. Herci ve svých rolích při rádoby důvěrných rozmluvách křičí, upírají významné pohledy do dálky místo na sebe a jejich pohyby mnohdy připomínají spíš šermířské výpady než gestikulaci.

Herectví bych charakterizovala jako kolektivně afektované. Kateřina Brožová jako ministryně i matka buď okázale trpí, nebo je až přehnaně bojovná, také ostatní herci vystihují své postavy skrze jeden hlavní rys, který ženou do krajnosti. Tereza Bebarová jako ministerská tajemnice je extrémně přezíravá, Zuzana Vejvodová v roli učitelky zase urputně odhodlaná v zápase o pravdu a spravedlnost. Václav Vydra, jakkoli přirozeně se pohybuje po velkém jevišti, ani nebuduje charakter, ale pouze karikaturu vlivného zákulisního hráče Otto Fallona. Jen sem tam probleskne zlověstnost, již by jeho postava mohla mít. Zpátky se zpočátku snažil držet Tomáš Dastlík, ale nakonec taky musel přistoupit na koncepci, v níž velké jeviště potřebuje velké drama, výrazná gesta a dlouhé kroky.

Vinohradská inscenace má i své kladné stránky – patří mezi ně hudba Ondřeje Brouska a scénografie Davida Baziky, který jednoduchými přesuny několik rekvizit zvládá střídat různé interiéry a projekcí je proměňovat na pulzující velkoměsto. Hudební i výtvarná složka do celkového pojetí vlastně zapadnou – podpoří dojem luxusu, pozlátka a grandiozity, na nichž staví inscenace, ale ani ony jí nedodávají aspekt lidskosti, který nalézáme v textu. Na tomto paradoxu vinohradské Gethsemane stojí i padá.

Divadlo na Vinohradech – David Hare: Nevzdávej to (Gethsemane). Překlad Michal Zahálka, režie Juraj Deák, scéna David Bazika, kostýmy Romana Redlová, dramaturgie Milan Šotek. Premiéra 15. května 2015.

• Autor: Tereza Hýsková
• Publikováno: 9. června 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Vinohradské pochybnosti

1. Martin Zavadil

   

   Takže inscenátoři
   se měli zaměřit na jedno hlavní téma, napovědět jak hru „číst“, vymezit si žánr, protože jinak v tom dělají divákovi nepořádek a má pak chudák dilemata. Jo a je dobře, že hru neaktualizují (i když právě za aktuálnost ji v UK chválili), protože aktualizace jsou laciné? To jsou mi požadavky…

   19.06.2015 (12.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ