Vážený pane Hermane
Vážený pane Hermane,
chtěla bych Vám jménem uměleckého kolektivu Fidlowačky poděkovat za Vaši kritiku v DN 12/2015 Žádný hněv a žádná rvačka. Taková hustota negativ na centimetr čtverečný, které se Vám tam podařilo vtěsnat, bude jistě zárukou zvýšené divácké návštěvnosti, neboť každý zvídavý divák si nepochybně popílí přeměřit vše svým vlastním zrakem.
Jak vidím, byl jste z té naší Fidlowačky úplně, jak my Češi říkáme, štajf. Jinak byste se nemohl ve svém referátu dopustit tolika přehmatů a chyb. Usvědčují Vás přinejmenším z nepozornosti. Rozumím, vždyť divadelní kritik je taky jenom člověk, máte toho moc. Nicméně dovolila bych si ony renoncy uvést aspoň trochu na pravou míru, abychom nemátli čtenáře.
Tedy: V inscenaci se odehraje nejen první scéna z původní Fidlovačky, samozřejmě se škrty, nýbrž i podstatná část dalších dvou scén Lidunky s Jeníkem a Kroutila s Mastílkovou. To byste měl vědět, když tvrdíte opak. Ani s Fidlovačkou není tak zcela po zbytek večera utrum, jak píšete. Každý z autorů, Smoljak, Krejčí i Tobiáš, se k ní svým vlastním originálním způsobem vztahuje.
Dále pak: Do divadelního zákulisí nahlídneme během „the best of Fidlovačka“ dvakrát, prvně krátce, bez textů, po dřevorubecké scéně. Podruhé, když se rozvine herecká improvizace na téma Co s Fidlovačkou dneska?, tedy až těsně před odkazem na původní Marešovo entrée s hymnou. To jen pro pořádek.
Také bych Vám ráda osvětlila princip psaní na tabuli. Pod název inscenace (tedy Fidlowačka s dvojitým w) jsou postupně vpisována a mazána jména jednotlivých autorů, jejichž část se aktuálně hraje. Fidlovačku (s jednoduchým v) pojíme vždy s původním Tylovým textem. Je v tom jasný a logický systém, Vaše výtka je v tomto punktu lichá.
Na druhou stranu Vás musím pochválit za bystrý postřeh. Ano, na Tylově Fidlovačce nás zajímal především onen hit Kde domov můj? (jak zní také podtitul) a mj. rovněž téma čecháčkovství. Není to legitimní? Od kdy? Kdybyste se snažil víc, objevil byste i další témata, jako například xenofobie a národní hrdost, hranice mezi vlastenectvím s nacionalismem… nebudu napovídat dál. Zdá se, jako bychom Vám šlápli na národně-obrozenecké kuří oko, když vás pobouří, že si z miláčka národa trochu utahujeme. To se nesmí? Už zas? Jeho zásluhy pro český národ přece nesnižujeme. Jenže ouha, postoje a názory, které se snad jevily před 160 lety jako pokrokové, např. že Čech má mluvit česky a že si český vlastenec musí vzít jen českou Češku atp., tak z nich dnes spíš trochu mrazí. Nemyslíte? I na tuhle proměnu hodnot jsme mimo jiné chtěli poukázat. Je nám líto, že fakt osobního nepochopení a míjení se s tématem zaměňujete s inscenačně-dramaturgickou prázdnotou.
Osobně mě velmi potěšilo, kolik pozornosti věnujete samotnému divadelnímu programu. Zároveň se cítím frustrována tím, že jste mi během studia divadelní vědy zatajil, že Oidipus, Hamlet či Charleyova teta jsou tzv. Zeitstücky. To jsem netušila, na rozdíl od Fidlovačky, jak nám o ní vyprávěl František Černý. Máte pravdu, Ivo Osolsobě v programu nefiguruje, podobně jako mnoho dalších autorů a knih a internetových zdrojů, jimiž jsme se probírali. Neboť věřte, práci na inscenaci předcházela důkladná rešerše. Ve výsledku počítá se však toliko v programu „použitá“ nikoliv „prostudovaná“ literatura a je jasné, že divadelní program není diplomová práce. Škoda, že jste ho nedočetl do konce, protože z Vladimíra Macury je citováno nejhojněji. Zřejmě jste přehlédl poslední dvě strany.
Ale zpět k inscenaci. Ano, opravdu jste „přeslechl“ celou jednu asi pětiminutovou scénu Tylova umírání v Plzni v samotném závěru inscenace. Pokud jste nepochopil z herecké kreace, mohl jste se chytit několika konkrétních replik, jako např.: „A je po něm.“ „Ta šlapka z bažiny láká fotrovýho ducha k sobě.“ „Pohřeb je za tři dny“ apod.
Až si někdy zajdem spolu na pivo, budete mi muset také vysvětlit, v čem inscenování Smoljakovy Urfidlovačky „zvnějšku připomíná Morávkovy magické obrazy složené z kontextů, dýmů a emocí“. Těší nás, že tohle všechno jste tam viděl, Morávek je kvalitní značka. Nicméně chtěla bych Vás upozornit, že kontextů je v této části jen tolik, kolik jich tam vložil autor, emocí právě tolik, kolik si jich žádá text a dýmu nevidět. Teda ale ani píď. Zřejmě jste si vše popletl s Krejčího intermezzem po pauze, tam se žene mlha z blat a zjevuje se bahenní víla Blatawa s dračí havětí, jak to předepisuje autor ve své pozoruhodné hříčce Ze života hmyzu pražské periférie, která nedávno vyšla v Divadelní revue.
Musím též mírnit Vaše nadšení pro vlastní dezinterpretaci závěru Tobiášovy aktovky. Náměstek Matěj, kterého herečka zřetelně oslovuje jako Kopecký (tedy onen velký loutkář, to, že všechny nechá proměnit v loutky, jste snad pochopil a nemusím to tedy rozvádět), nemůže být tudíž Hollan.
Nezlobte se, ale Váš kritický referát v nás zanechává mírný zmatek. Byl jste na tom představení, nebo se Vám zdálo? Mrzí nás, že jste se nebavil. Nehledě na to pevně věřím, že máte aspoň nějaký smysl pro humor.
Zdraví vás
Lucie Němečková, drama-turkyně a smějící se bestie
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Vážený pane Hermane
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
DN
Odpověď Josefa Hermana
najdete zde:
http://www.divadelni-noviny.cz/vazena-drama-turkyne-lucie-nemeckova
25.07.2015 (10.41), Trvalý odkaz komentáře,
,