Divadelní noviny > Blogy Kritika
Zápisník Jana Kerbra (No. 11)
Přibližně půl roku po premiéře jsem zhlédl inscenaci Horáckého divadla Merlin aneb Pustá zem v režii Petera Gábora (moje návštěva „tematicky“ navazovala na únos kritiků do Jihlavy, připomínaný v DN č.10 – viz Unes svého kritika, bude tě milovat!).
Komplikovaná, myšlenkově bohatá hra významného německého dramatika Tankreda Dorsta vycházející z tzv. artušovských legend vznikala na sklonku sedmdesátých let minulého století. Jde o rozsahem mohutné dílo (první inscenace Merlina trvala 9 hodin), uvádí se většinou ve dvou večerech, česká premiéra se uskutečnila v roce 1988 v režii Miroslava Krobota v pražském Realistickém divadle (nynější Švandovo). Zkrácená verze trvala něco přes tři hodiny, obdobnou stopáž má i inscenace jihlavská.
Jevištní dílo, pitvající v atraktivní rytířské fabuli otázky sebepoznání, viny, vtahu mezi svobodnou vůlí a osudovou předurčeností, by si jistě zasloužilo hlubší analýzu. Z „výjezdového“ zhlédnutí mohu shrnout svoje dojmy do následujících konstatování. Režie Petera Gábora se jeví jako bohatá dynamikou a stylově čistá, k čemuž přispívá též podíl výtvarníků Michala Syrového (scéna) a Tomáše Kypty (kostýmy), v neposlední řadě i sugestivní hudební vyšperkování inscenace Jakubem Kudláčem. Daří se vytvářet nenásilné paralely mezi mentalitou jednajících postav ze středověku a dneškem.
Většina hereckých výkonů vykazuje sugestivnost a konzistentní prezentaci jevištních charakterů. Nejvíc práce leží na bedrech Petra Soumara v titulní roli kouzelníka Merlina. Suverénně ovládá jeviště, jeho proměny, pomocí nichž vede a „vychovává“ rytíře od kulatého stolu krále Artuše, jsou výrazově bohaté, i když se občas jejich komediálnost, případně lascivita pohybují na hraně vkusu (neodhadnu, zda jde o hercovu vlastní iniciativu, či plnění režisérových pokynů). S výrazovou přesností vykresluje Ondřej Šípek obmyslného padoucha Mordreda: výjev, kdy spolu se zpovykaným bratrem (Matyáš Procházka) trýzní vlastní matku a jejího milence, patří v inscenaci k těm nejsilnějším – z mládenců jde strach stejně jako z některých projevů současného terorismu. Zdeněk Stejskal obdařil postavu Parzivala patřičnou dávku naivní čistoty, která může být v mnohých situacích silnější než komplikovaně promýšlená rafinovanost. Dalo by se s pochvalou psát i o kreacích Anny Bazgerové, Lenky Schreiberové, Lukáše Matěje, Františka Mitáše, Richarda Vokůrky a dalších.
Pravda, jevištní dílo klade na publikum větší než standardně divácké nároky (jak co se týče pozornosti, tak obeznámenosti s kulturní historií). Ale je dobře, že si v Jihlavě na takto náročné sousto troufli.
Horácké divadlo Jihlava – Tankred Dorst ve spolupráci s Ursulou Ehlerovou: Merlin aneb Pustá zem. Překlad Vladimír Tomeš, režie Peter Gábor, úprava a dramaturgie Barbora Jandová, hudba Jakub Kudláč, scéna Michal Syrový, kostýmy Tomáš Kypta, pohybová spolupráce (šermy) Petr Nůsek. Premiéra 31.ledna 2015
Komentáře k článku: Zápisník Jana Kerbra (No. 11)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)