Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Evaluovat?

    Evaluace coby systémové hodnocení vynaložených prostředků by měla být samozřejmou zpětnou vazbou dotačních systémů. U nás tomu tak stále není, v Evropě ale mnohdy také ne. Proč? Důvodů je víc. Za možná hlavní zdejší považuji rigidní představu o tom, že o grantech rozhoduje odborná komise na základě bodování (nejlépe anonymního) zvnějšku stanoveného rastru kritérií. Relativně pohodlný způsob vede k neprůstřelnému výsledku, který komisaři nemusí (při tajném hlasování ani nemohou) věcně zdůvodnit a nemají za něj osobní zodpovědnost. Postupují od konkrétní žádosti k abstraktnímu bodovému vyjádření. Zpětným chodem grantového stroje by měla být evaluace, konkrétní pro každý subjekt, jenže k takové už z abstraktního výpočtu dospět nelze.

    Trochu jsme na počátku zdejšího zbožštění grantů okopírovali dotační systémy EU, které grantové i evaluační dotazníky dovedly k absurdní dokonalosti mnoha desítek nesmyslných a nevyhodnotitelných položek. Autoři současného grantového systému hl. m. Prahy se takovému řešení nakonec ubránili, ale alternativu nenavrhli ani oni, ani tým Ondřeje Černého, pověřeného před dvěma lety návrhem systémové optimalizace pražské divadelní sítě. Město nakonec zpracovalo svou koncepci evaluace, kterou však zatím nezveřejnilo.

    V posledním desetiletí se přitom v Evropě dochází k názoru, že lze „změřit“ pouze úspěšnost konkrétního projektu v jeho individuálních aspektech – v jeho smyslu, cílech, strategii, ekonomice, organizaci. Konkrétně, verbálně. A že je nejlépe, když sami tvůrci projektu stanoví argumenty, které donátor verifikuje a místo do tak trochu alibistické bodové tabulky je vloží do podkladů k věcnému rozhodnutí. S veškerou zodpovědností! Mimo jiné lze touto cestou uvažovat o kultuře daného prostoru jako o jednom biotopu složeném z nejrůznějších druhů a čeledí, komerčních, nekomerčních, main­streamových, experimentálních atd.

    Příklad? Proč z veřejných prostředků dotovat muzikálová divadla, Městské divadlo v Brně a Hudební divadlo v Karlíně. MdB alespoň hraje i činohru a širokou škálu světového i původního repertoáru, kdežto HDK s popoperami? Tvrdívá se s akcentem na vágní umělecké přesvědčení, z odporu vůči komerci, jenže bez rozlišení různých podmínek a smyslu existence obou divadel: MdB s poměrně masivním příspěvkem města v řádu stovek milionů korun hraje pro komunitu o necelých čtyřech stech tisících obyvatel, která neuživí komerční divadelní podnikání, jeho tvorba i postavení připomínají městská divadla středně velkých německých sídel. HDK má zázemí dvoumilionové metropole, silnou konkurenci komerčních produkcí, směřuje spíše k bývalému produkčnímu i uměleckému modelu vídeňskému (město Vídeň usilovalo stát se muzikálovou metropolí, proto do muzikálů vložilo velké prostředky – výsledkem byly Polańského hity) a za méně než padesátimilionovou dotaci obhospodařuje cennou historickou budovu města. Jak je porovnat, a hlavně k čemu by to bylo? Nejde o soutěž, ale o rozhodnutí, zda konkrétní divadlo je pro město užitečné natolik, aby jeho provoz dotovalo.

    Jistou nápravou stavu zřejmě má být zobecňování kritérií, aby byla lépe použitelná pro rozdílné žadatele. Například město Plzeň používá od roku 2011 „objektivně ověřitelné indikátory“, nehodnotí vlastní umění a víc než absolutní údaje sleduje vývojové trendy. Indikátory jsou: Míra vzájemné spolupráce s dalšími organizacemi uvnitř města; mezinárodní a přeshraniční projekty; účast na mezinárodních festivalech, výstavách apod.; počet ocenění na národní úrovni; počet recenzí v celostátních médiích a trend oproti minulému roku; míra sponzorského a mimorozpočtového financování; proporcionalita produkce z hlediska různých cílových skupin vzhledem ke stanoveným cílům organizace, vývoj návštěvnosti, kvalita získávání zpětné vazby a uplatňování konceptu uživatelsky přívětivé organizace. Výsledky se zveřejňují na internetu.

    Popravdě se evaluaci nedaří především proto, že ji zatím nikdo nepotřebuje. Což se změní prvním skutečným konfliktem o správnosti rozhodnutí grantové komise, ať ho napadne samo město, nebo ublížený žadatel. Za druhý případ lze považovat situaci Divadla Komedie, první případ může nastat kdykoli. Bylo by lépe mít připravené evaluační řešení.


    Komentáře k článku: Evaluovat?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,