15. – 27. 12. 2010

15. prosince

Etikety divadla
V kavárně Černá Labuť v Praze se za hudebního doprovodu Přemysla Ruta konal křest publikace Malované opony divadel českých zemí. Výpravnou, více než 400stránkovou knihu vydalo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem jako součást Databáze českého amatérského divadla. Je výsledkem čtyřletého výzkumu a poprvé veřejnosti představuje souhrnný přehled známých i zapomenutých divadelních opon na českém území – od Hynaisovy v ND či zámeckého divadla v Českém Krumlově až po opony jevišť venkovských hostinců nebo loutkových divadel. Dokumentaci opon zpracoval a k vydání edičně připravil Jiří Valenta, autorsky přispěli Jan Císař, František Černý, Alice Dubská, Josef Herman, František Laurin, Bronislav Pražan, Věra Ptáčková, Přemysl Rut, Milan Uhde, Tomáš Vlček a další. Vydání publikace je součástí projektu Uchování a prezentace kulturního dědictví českého i světového divadla. Podpořeno bylo i grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu.
hul

16. prosince

Kdy končí realita a začíná fantazie?
Ptá se český sedlák romského chlapce. A ptá se marně, nepochopí. Inscenace Malého Vinohradského divadla Prokletá rodina aneb O zuřivém Kalmanovi a statečné Marce, jejíž předlohou byla povídka romské autorky Eriky Oláhové, je zábavnou hrou s odlišnostmi dvou etnik a jejich vzájemnými předsudky. Dramatizace režiséra Petera Chmely poněkud popírá syrovost, „neuměleckost“ předlohy, zato však zvýrazňuje prolínání někdy drsného realismu s mystickými pohádkovými motivy, typický rys romské kultury obecně. Nejzajímavější na celé inscenaci je ale karikatura stereotypů, spojených s konkrétním etnikem i sociální vrstvou – český pár Vávra s Maryšou je například zábavně děsivým zosobněním podivných českých vlastností. Citát objevujme jiné kultury, tak objevíme i tu naši tak působí velmi dvojznačně. Ano, naši kulturu tu objevíme, ale není to zrovna dvakrát příjemné…  Recenzi čtěte na webových stránkách DN v oddíle iDN.
Natálie Prestová

Plno Tomášů
Filmový režisér a někdejší divadelník Tomáš Vorel byl hostem druhého dílu čtyřdílného cyklu otevřených rozhovorů, který pod názvem Tady Tomáš pořádá Městské divadlo ve Zlíně ve Studiu Z. Po prvním díle, v němž svou Ekonomii dobra a zla v divadelní i extrovertně vypravěčské podobě představil Tomáš Sedláček, měl druhý večer komornější charakter jak počtem diváků, tak především díky osobnosti hosta. Tomáš Vorel hovořil o své práci s humorem i jistou dávkou plachosti, která se poněkud rozplynula při otázkách převážně studentského obecenstva. Moderátor večera, ředitel divadla Petr Michálek, na závěr avizoval, že dalšími hosty budou Tomáš Halík a Tomáš Hanák.
kow

Pocta Angelu Neumannovi
100. výročí úmrtí prvního ředitele Nového německého divadla. Odpoledne položil ředitel Státní opery Oliver Dohnányi kytici u nedávno objeveného Neumannova hrobu na Evangelickém hřbitově ve Strašnicích, poté ve foyeru Státní opery zahájil výstavu dokumentů, mimo jiné těch, které Státní opeře nedávno věnoval soukromý donátor, a večer dirigoval koncert z děl, která v této budově uváděl a propagoval Angelo Neumann: v první polovině večera zněla hudba Richarda Wagnera, v druhé Giuseppa Verdiho, Ruggiera Leoncavalla, Gioacchina Rossiniho a Arriga Boita, s orchestrem a sborem Státní opery Praha vystoupili sólisté Anda-Louise Bogza, Christina Vasileva a Svatopluk Sem.
her

Lidi toho vydrží příliš mnoho
Čtvrtý ročník pražské DAMU uvedl v režii Davida Šiktance méně známou Brechtovu hru o podivném souboji dvou mužů – V houštinách měst. Autor ve svém textu nevysvětluje příčiny souboje, sleduje samotný boj, kterému dominuje především touha po svobodě. Svědky a účastníky zápasu jsou rodiny, kolegové, milenci i postavičky chicagského podsvětí. Společným rysem je prodejnost a je lhostejno, jestli jsou ochotni vyměnit důstojnost a čest za peníze, nebo za zdání vzájemných citů. Mladým hercům slouží ke cti především to, že složitý Brechtův text zvládají technicky. Problematičtější je režijní pojetí. Tvůrci zcela rezignovali na sílu pauzy, šepotu nebo mlčení; naléhavé momenty v jednotvárném (a velmi hlučném) expresivním projevu zcela zanikají. Inscenace tak zaujme především hudebně-vizuální atmosférou, evokující ušmudlané podsvětí amerického velkoměsta, jeho ospalost i zvrácenost. Recenzi čtěte na webových stránkách DN v oddíle iDN.
Magdalena Pantáková

V pražském Národním divadle se konal recitál barytonisty Ivana Kusnjera a houslisty Ivana Ženatého. Dramaturgicky neotřele koncipovaný večer nabídl houslové a písňové skladby Josefa Bohuslava Foerstera, Ferrucia Busoniho a Edvarda Griega.

17. prosince

U Národního divadla
Nakladatelství Lidové noviny vydalo další titul z cyklu literárních a výtvarných pražských zastavení loni devadesátiletého historika umění Františka Dvořáka. Po knihách nazvaných Po Karlově mostě a Po královské cestě se Dvořák v publikaci O Národním divadle zastavil ve Zlaté kapličce českého divadla. Poutavě, čtivě a přehledně vypráví jak o její historii a architektonické a výtvarné hodnotě, tak o všech podstatných tvůrcích, kteří se na výstavbě a výzdobě podíleli. Dlouze se věnuje i sporu mezi Mikolášem Alšem a Františkem Ženíškem. Kalich utrpení a hořkosti vypila u nás Božena Němcová a já, cituje slova Mikoláše Alše vyřčená poté, co byl donucen vzdát se svých představ výzdoby interiérů ND a přenechat ji Ženíškovi.
hul

Do redakce přišla knížka Jakuba Zahradníka Forte nebo piano?, kterou s předmluvou Radmily Hrdinové vydala agentura Pagat Ultimo Musical Productions s. r. o. Knihu iniciovala rodinná firma Rendl-Piana, která prodává a opravuje klavíry už ve čvrté generaci a na Smíchově otevřela Pianotéku zrestaurovaných klavírů, na které často improvizuje Jakub Zahradník. Kniha přináší vedle stručného výkladu Jakuba Zahradníka o technických a uměleckých aspektech klavíru také fotografie vzácných nástrojů nasnímaných Martinem J. Polákem a kompaktní disk, na němž Zahradník představuje jejich zvuk.
her

19. prosince

Společnost Aerofilms zahájila projekt přímých přenosů baletních představení Balet v kině přenosem Čapkovského Louskáčka v podání baletu Bolšovo teatra z Moskvy. Po Louskáčkovi bude následovat 23. ledna Gisele A. Adama, 6. března Don Quijote L. Minuse a 29. května Coppélie L. Delibese. Z baletu Pařížské opery uvidíme 8. února Caligulu, 28. března Coppélii a dále Děti ráje na hudbu Marca-Oliviera Dupina.

Herečky Tatiana Vilhelmová a Aňa Geislerová společně s režisérem Peterem Serge Butkou prodávali na svém Vánočním bazaru v Mokré čtvrti v pražském Divadle Disk.

20. prosince

Klaunovy padesátiny
Klaun Jiří Bilbo Reidinger předčasně oslavil v pražském Teatro NoD své padesátiny (narodil se 6. 5. 1961). Během večera, který se protáhl do půlnočních hodin, uvedl autorské představení Tržiště plné kejklířů, které připravil se svými studenty sdruženými pod hlavičkou Divadlo nad Labem, pokřtil nakladatelstvím Kant čerstvě vydanou knihu svých klaunovských záznamů Slaboduchý s pevným charakterem a na závěr se svými dvěma dcerami, ženou Sylvií Krobovou, přáteli a hosty tančil, křepčil a radoval se za živého doprovodu hudební skupiny Zdarr.
hul

Dirigent Oliver Dohnányi nečekaně rezignoval na post ředitele Státní opery Praha. Podle ministra Jiřího Bessera se tak stalo po přátelské dohodě, podle Dohnányiho vyvrcholil dlouhodobý nátlak ze strany ministra a jeho náměstka Radka Zdráhala tím, že dostal na vybranou: buď okamžitě odstoupí, nebo bude okamžitě odvolán. Ministr Besser krok zdůvodnil tím, že Státní operu Praha čeká dlouhodobá rekonstrukce, kterou by měl vést nikoli umělec, ale krizový manager. Dočasným vedením divadla pověřil Besser dosavadního managera opery Radima Dolanského s tím, že na místo ředitele Státní opery Praha vypíše výběrové řízení.
her

21. prosince

Dívčí emo bez dud
Na českém nebi nezávislé rockové hudby září nová hvězda – dívčí kapela Vobezdud. U firmy Black Point Music vydala debutové CD K pláči i pobreku. Ač jsou vedle čtyř hlavních protagonistek (harmonika, housle, zpěv a mňoukání) členy i čtyři muži (bicí, trumpeta, baskytara a kontrabas) a kapela existuje již sedm let (od roku 2003), je její zvuk i charakter mladistvě nezprofanovaný, blízký dívčím rockovým skupinám 70. a 80. let XX. století, jaké u nás svého času reprezentovaly především skupiny Plyn, Dybbuk a Zuby nehty, ovšem se zvukem soudobým a texty jízlivě sebeironickými. Nechci se namočit, ale chci se koupat / Chci jíst ten pomeranč, ale nechci ho loupat / Já chci být vidět, ale chci se schovat… zpívají v písni Emo. A o sobě říkají: Rádi se převlékáme do nejrůznějších kostýmů, hrajeme v tunelu z Karlína do Žižkova, na ulicích, po hospodách i v klubech. Pořádáme výpravy do různých koutů světa a na cestách si hraním i trochu vyděláváme…
hul

V České filharmonii končí Martin Harold, který působil ve funkci jejího finančního ředitele, a manažerka orchestru Dana Wagnerová. Podle informací ČTK odcházejí po zjištěných chybách v hospodaření instituce, na něž na podzim upozornil audit ministerstva kultury.

22. prosince

V brněnském Divadle Reduta představila svůj vánoční recitál zpěvačka Marta Kubišová. Hostem večera nazvaného S nebývalou ochotou… byl Milan Hein, o hudební doprovod se postarala skupina Petra Maláska.

24. prosince

Východočeské divadlo Pardubice tradičně uspořádalo Štědrovečerní zpívání v divadle. Herci se sešli s diváky na neformálním posezení a společně si zazpívali koledy za doprovodu orchestru složeného ze zaměstnanců divadla. Během večera se uskutečnila sbírka na schody ke zvonům ve zvonici vedle kostela sv. Bartoloměje, která byla zahájena již během loňského půlnočního Štědrovečerního zpívání.

25. prosince

Příznivci díla Karla Čapka se setkali na Vyšehradském hřbitově a zavzpomínali na jednoho z největších českých spisovatelů a novinářů 20. století. Téměř 200 lidí se sešlo u hrobu tvůrce, který zemřel na Boží hod roku 1938. Ukázky z Čapkova díla přednesl herec Miroslav Saic, se svým příspěvkem vystoupil též publicista Jan Rejžek.

27. prosince

TV Co tě nezabije…
Pod tímto názvem uvedla televize Nova celovečerní životopisný dokument Miloše Šmídmajera o Miloši Formanovi. Přiznávám, že jsem si jej pustil s nedůvěrou: co ještě dodat k osobnosti filmaře, o němž už vyšlo tolik studií, rozhovorů, biografických knih (Josef Škvorecký, A. J. Liehm, Jan Novák např.)? Šmídmajer také „neobjevoval Ameriku“, postupoval chronologicky, krok za krokem, po stopách dětství až po současnost, osobní příběh prostřihával ukázkami Formanových filmů – a ono to zabíralo! Asi jako stokrát opakovaná historka, kterou Miloš Forman dokáže vyprávět s takovým zaujetím, jako by měla před vámi premiéru. Ať je to rodinná historie o posledním shledání s maminkou, než se musela vrátit do koncentráku, tklivá vzpomínka na rozhovor s umírajícím režisérem Truffautem anebo pábitelská storka o medvědovi, který si u Formanova venkovského sídla prohlížel sošku Zlatého medvěda z Berlinále, zážitek to je týž. Nakažlivá fascinace detailem a paradoxem čili trestí všech dobrých příběhů.
der