Zemřela Věra Skálová-Selnerová
FOTO archiv Věry Skálové
Věra Skálová-Selnerová
7. 1. 1921 Ústí nad Labem – 26. 8. 2015 Praha
Herečka. Dětství prožila v Ústí nad Labem, odkud musela v roce 1938 s rodinou utéci do Prahy. Po účinkování v několika ochotnických divadlech zahájila svou profesionální kariéru v Divadle Anduly Sedláčkové (1940–1942), kde účinkovala v inscenacích Sluha dvou pánů a Právo na hřích. Odtud přešla do Divadla Vlasty Buriana (1942–1944), kde účinkovala v inscenacích Ducháček to zařídí, Prodaný dědeček, Když kocour není doma. Vedlejší role hrála ve filmech režiséra Vladimíra Slavínského Advokát chudých (1941 – spolužačka hlavní hrdinky Anny Marie) a Muži nestárnou (1942 – kamarádka jedné z hlavních hrdinek Helenky), ve snímku režiséra Otakara Vávry Okouzlená (1942 – panská u továrníkovy dcery Jitky Zykánové) a v režijní prvotině Rudolfa Hrušínského Jarní píseň (1944 – ošetřovatelka).
Jarmila Smejkalová, Dagmar Lehovcová a Věra Skálová-Selnerová ve filmu Muži nestárnou (r. V. Slavínský, 1942). FOTO archiv
Po osvobození se s jevištěm rozloučila v souboru Divadla kolektivní tvorby. V roce 1946 se provdala za plukovníka Jaroslava Selnera (1906–1973), tehdy velitele 3. čs. samostatné brigády v SSSR, později brigádního generála. V roce 1951 jejího manžela z politických důvodů propustili z armády, poté působila jako učitelka drogistické školy v Křivoklátě, Senohrabech a České Kamenici. Roku 1959 se s manželem vrátili do Prahy, kde začala pracoval v agentuře Pragokoncert, odkud ji po roce 1968 propustili.
V roce 2010. FOTO archiv
Na začátku 90. let byla rehabilitována, stejně jako její manžel, který byl in memoriam povýšen do hodnosti generálporučíka.
Byla poslední žijící členkou Divadla Vlasty Buriana. Měla jednoho syna, tři vnoučata a čtyři pravnoučata.
Komentáře k článku: Zemřela Věra Skálová-Selnerová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
