23. MF DIVADLO: Up & Down Jana Dvořáka
Za vrchol plzeňského festivalu Divadlo 2015,
z toho, co jsem viděl nebo znal, považuji projekt Majster a Margaréta slovenského souboru Teatro Tatro. Je to divadelně opulentní přepis magického díla M. Bulgakova, tíha noci i temnot stalinismu prostupuje šapitó a tiskne diváky ještě více k sobě, aniž vytržení vnímají jako čtyřhodinové.
U dramatizátora a režiséra Ondreje Spišáka je ještě více než obdiv k nekončícím gejzírům inscenační invence, pod jejímž náporem celta doslova praská ve švech, nutno zdůraznit jeho schopnost vybudovat a vyhecovat tak neskutečně silný herecký tým, s několika výkony, které se jako fantomy zjevují před očima ještě dlouho po opuštění cirkusového stanu. Je tu opět divadlo! A naše víra v něj.
(A ještě si dovolím připomenout též skvělý individuální výkon jinde: Jakuba Žáčka v Požitkářích Divadla Na zábradlí – konečně jedinečný talent českého divadla dostává adekvátní příležitosti!)
Pádem v plzeňském maratónu se pak pro mne stala jiná čtyřhodinovka: utrpení jménem (A)pollonia, pád z mediálně vybičovaného piedestalu, prázdnota megalomanského prostoru a chudičký bazar rádoby módního tovaru, který známe odjinud. Pro mne jen vnějškovostmi zduřené režisérské ego s chladným a tematicky vyčpělým výsledkem. Téma je jen animováno (mnohem působivěji a bytostněji už bylo traktováno před desítkami let Kantorem nebo Szajnou), navíc iritovalo „aktualizující“ relativizací o vině všech. U Warlikowského mi znamenitých herců bylo líto (třeba v tom nekončícím „kafkologickém“ monologu)…
Komentáře k článku: 23. MF DIVADLO: Up & Down Jana Dvořáka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)