Příliv teroristů a démonů (No. 3)
Třetí den festivalu byly v prostoru kulturního centra Venuše ve Švehlovce uvedeny dvě premiéry. Domácí soubor Depresivní děti touží po penězích zahájil večer svým lehce pornografickým, filozofickým a sadistickým Kabaretem de Sade, při kterém byly zdolávány hranice divadla. Následně se v herecké šatně představil Masakr Elsinor s nejednoznačně interpretovatelnou inscenací Bagately k masakru.
Jakub Čermák nabízí divákům moč s dietní colou… FOTO ANETA VAŠATOVÁ
Jít s kůží na trh
Různorodý, avšak specifický soubor Depresivní děti předvedl odvážný kabaretní patvar plný přisprostlého ponoukání k interakci. Jako „správné“ alternativní divadlo si totiž hraje s divákem a zároveň uvádí v nebezpečí sebe sama. Je to takový trojboj: soubor vs. soubor, soubor vs. divák a divák vs. divák. Osmičlenný gang v infantilních kostýmech rozehrává další ze svých neuhlazených a úchylných počinů. Na začátku jsou diváci upozorněni, že se budou pokořovat hranice divadla, všechny východy jsou uzavřeny a pokud někdo potřebuje na záchod, tak má poslední možnost. Zvedá se „neznámý“ divák a před zraky ostatních (otočen zády) močí do plastového kyblíku. Tím se nabourává vztah umělec-divák. To je ještě umocněno ve chvíli, kdy performeři žádají výměnu stran. Výsledkem je stupňovaná soutěž o ceny, která spočívá v jediném – vypít sklenku čerstvé moči naředěné coca-colou bez cukru. Rozhodování diváků je prokládáno jednotlivými vstupy. Protagonisté olíbávají Pavla Neškudlu (má pásku přes oči), který když nepozná svého souputníka, je fackován a shazován na zem. Barbora Šupová je později mlácena, výhercem s močí, zateplovací trubkou. A přicházejí další a další „příjemnosti“, které mají svůj původ ve 120 dnech Sodomy od Markýze de Sade.
Diváci stále nemají odvahu a tak následuje předlouhé předčítání působivého textu přímo z notebooku. Domnívám se však, že existuje stovka efektivnějších a poutavějších způsobů, jak jej divákovi předat. Pokud to ovšem nebyl záměr a nebylo cílem diváka znavit a donutit ho onu tekutinu konečně vypít. V dalším výstupu je na publikum vytvářen silný nátlak ze strany celého souboru, kdy jednotlivci předstoupí před diváky, a když si vyberou svou konkrétní oběť, započnou jí vyprávět různé příběhy o moči, výhody jejího pozření a podobně. V nikým neočekávaném okamžiku se objevuje onen hrdina (náhodný divák), který sklenku bez zaváhání vyžbluňkne. A následně, jak bylo slíbeno, si vychutnává všechny své odměny. Bravo! Můžeme jít domů. Nemůžeme.
Nakonec mohli diváci potrápit své performery… FOTO ANETA VAŠATOVÁ
Soubor si totiž přichystal ještě jednu specialitu na závěr. Nehodlá pustit diváka ze sálu, dokud si neprojde jedním z trenažérů, kde si pro něj protagonisté připravili zvrácené a netradiční zážitky. Každý z diváků se tedy musí vydat k nějakému z míst, jež si sám „svobodně“ zvolil, a jedině tam mohl získat rtěnkový polibek, který jej konečně osvobodil. Kabaret de Sade je sadisticky perverzní hra, kdy performeři i diváci balancují na hranici trapnosti, ztrácejí se v originalitě i banalitě, přeskakují od nechutnosti k vtipnosti, vyskytuje se tu spousta nápadů a několik slabších i záměrně hluchých míst. Soubor i divák jdou s kůží na trh a vystavují se jistému riziku. Nutno také závěrem vyzdvihnout improvizační výkon Jakuba Čermáka, který se zhostil role konferenciéra. Depresivní děti mnohdy těží ze svých nedostatků, uvádí diváka v jistou nekomfortnost zcela záměrně, což je ovšem výprava na tenký led.
A navíc ještě vyvstávají otázky jako: Jak dlouho by se to ještě dalo hrát? Mají některé diváky domluvené? Mají nachystaný pevný tvar, nebo se děj odvíjí od reakcí konkrétního publika? Jsou připraveni na všechno? A v neposlední řadě, a to především: Byla to opravdu moč?
Bagately k masakru v herecké šatně FOTO ANETA VAŠATOVÁ
Velké tajemství
Herecká šatna. Tři muži. Silně symbolistický, surový a vizuálně bohatý příběh, který může mít několik různorodých interpretací – a přitom jako by se ta hlavní před námi skrývala. Tedy alespoň přede mnou… Chce to vydržet, jinak to nejde, opakuje ve změti artových sekvencí jeden z herců. Jednou z nejvýraznějších a pro atmosféru nejdůležitějších složek je podivná a negativně psychedelická/ambientní hudba. Živá hudba zdůrazňuje šílená místa, anebo se stává jen jakýmsi ruchem. A do toho všeho herecky výborný Ondřej Novotný zpívá, brouká nebo textově aktualizuje všem známou vánoční píseň Narodil se Kristus Pán.
V nesnadno uchopitelném a přesto místy popisném tvaru se objevují motivy rodiny, existence i neexistence člověka, odhalování sebe sama, ohrožování (nejen od společnosti), zacházení s člověkem jako s kusem masa a mnohé další. Soubor Masakr Elsinor předvedl divadlo-nedivadlo, které expresivně působí na naší touhu po hledání všech jeho významů. V přemíře náročnější performativity je nám dokazováno, že ačkoliv dílo nepochopíme zcela přesně, a v případě že jej rovnou nezavrhneme (rozhodně to není pro každého), může se nám i tak zalíbit, neboť nás bude nabádat k hledání významů šikovně uschovaných nejen za hrou s průhledy a stíny.
Článek vyšel ve spolupráci s Divědové na blogu
///
Předchozí díly denních reportáží z příští vlny/next wave… 2015:
Příliv teroristů a démonů (No. 1)
Příliv teroristů a démonů (No. 2)
Komentáře k článku: Příliv teroristů a démonů (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
