Soukromý FDNJ 2015 (No. 3)
Druhé město, které jsem minulou sezonu navštívil a zhlédl tam několik pozoruhodných inscenací, byly Drážďany. Ve Státní činohře… Té se v poslední době velmi daří. V divadle totiž pracuje celá řada tvůrců celoněmeckého významu. Například Andreas Kriegenburg či Friederike Heller.
Jako první jsem zhlédl inscenaci Tří sester A. P. Čechova v režii Tilmanna Köhlera /východoněmecký mladý režisér, ale absolvent Hans Busch Hochschule v Berlíně, což je už jistá záruka kvality/.
Scénu vytvořil Karoly Risz. Tu tvoří přes celé jeviště místo opony vypnutý bílý papír, který je zezadu rozhýbaný, takže imituje mořské vlny. Herci sedí v první řadě hlediště jako němý chór, na scéně se pohybují jen tři sestry. Z nich krásou vyniká Yohanna Schwertfeger /Máša/, známá i z Vídně z Burgtheatru /Platonov/, ale velké role měla i zde /Ödön von Horvátha – Povídky z vídeňského lesa/. Postavy Máši interpretuje jako osobu se sklonem k alkoholismu. Pohybuje se neustále s cigaretou, na závěr při loučení s Veršininem předvede hysterický kolaps.
V úvodních scénách malují sedící postavy, tedy všechny vyjma tří sester, po zmíněném papíru tvořícím oponu lidské siluety podle svých stínů. Představitel Veršinina Matthias Reichwald /holohlavý pohledný pořízek/ v jistou chvíli papír roztrhá, takže je možné za ním hrát. Ve scéně požáru je pak papír stržen úplně, takže na jevišti vytváří jakousi pomačkanou hmotu, ve které se postavy skrývají.
Výborný je představitel Tuzenbacha /Jonas Friedrich Leonhardi/, krásná a dojemná je závěrečná scéna před soubojem s Irinou. Zaujme také představitel Andreje /Thomas Braungardt/, který vložil do své postavy značné hysterické rysy včetně expresivního záchvatu. Jak režisér umí pracovat s metaforou dokládá scéna s kočárkem. Andrej s ním jezdí znuděně a nakonec si do něj lehne. Zruší tak iluzi, že v kočárku je dítě. Nakonec urve papír z povalující se hromady, zmuchlá jej do tvaru dítěte a vhodí do kočárku. Pak jej však papír vyndá a roztrhá ho. Na závěr je všechen papír vytlačen ze scény. Z jeviště se stane prázdný černý prostor, kde se odehrají závěrečné scény hry.
Na vcelku tradiční inscenaci je nejcennější právě práce s divadelními prostředky, s metaforou. Díky nim působí silně sugestivně. Připočteme-li brilantní herecké výkony, bylo pro mne drážďanské představení jedním z těch, na které se nezapomíná. Hluboce se mi vrylo do paměti.
///
Předchozí díly Soukromého festivalu divadel německého jazyka 2015:
Komentáře k článku: Soukromý FDNJ 2015 (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)