Divadelní noviny > Názory – Glosy
Transformace Národního divadla a její brzdiči
Česká první scéna připravila v Nostickém paláci seminář k proměně Národního divadla v moderní kulturní instituci. Jeho „hvězdou“ byl Günter Kradischnig, zástupce rakouské společnosti ICG, která radí Národnímu divadlu s jeho transformací. Kradischnig zasadil záměry ředitele ND Jana Buriana a jeho týmu do mezinárodního kontextu. V okolních německy mluvících zemích prý už není jediná scéna srovnatelné velikosti, která by podobnou transformací neprošla. Dále porovnal navrhovanou strukturu Národního divadla s uspořádáním rakouských a německých divadel, s jejichž proměnou firma ICG pomáhala už od devadesátých let. Jsou to: Rakouský spolkový divadelní holding, Nadace Opery Berlín a Scény Štýrský Hradec, které sdružují vždy několik slavných divadelních domů, poskytují jim provozní zázemí, ale zachovávají jejich uměleckou samostatnost. Z přehledných tabulek vyplynulo, že pražské Národní divadlo zamířilo stejnou cestou – pan Kradischnig konstatoval, že má výhodu, protože už nemusí opakovat chyby, které němečtí a rakouští kolegové udělali. Nakonec pochválil „jasnou vizi“ vedení ND a přidal několik dobrých rad: třeba tu, že v transformačním plánu chybí posouzení zdrojů, podrobný harmonogram znázorňující vzájemné závislosti činností a kritické „cesty“ projektu.
Nejšťavnatější částí semináře, v níž trochu suchopárný poradce viditelně ožil, byla debata na téma „brzdiči“. Mohl bych vyprávět nekonečné množství příhod, pravil pan Kradischnig a vtipně glosoval některé spory, především kolem transformace vídeňských scén, která začala jako první, už v polovině devadesátých let minulého století. O podobu transformačních pravidel se prý tehdy přela divadla s Kunsthistorisches Muzeum, které mělo o proměně kulturních institucí rozdílné představy. V Praze zatím Národní galerie se svým konceptem nepřišla, i když její ředitel Jiří Fajt o naléhavé potřebě transformace mluvil ještě před svým nástupem do funkce. Za nebezpečné „brzdiče“ byli – byť decentně – označeni politici, kteří otálejí s přijetím potřebného zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře. A samozřejmě jsou tu komplikovaná jednání s odbory.
Vzhledem k tomu, jaké emoce v minulých letech transformační plány ND vyvolávaly, byla účast překvapivě malá, nicméně atmosféra srdečná. K zábavě přispělo nečekaně i občerstvení. Zúčastnění užasle hleděli na čtyři obyčejné sklenice, v nichž byla připravena mletá a rozpustná káva, kterou si každý mohl zalít z přistavené varnice teplou vodou a vyrobit si zaručeně nepitelného turka. Moc přítomných tu odvahu nemělo. Mluvčí ND Tomáš Staněk na nevěřícné pohledy a rozesmáté otázky: Co to je? – odpovídal lakonicky: Zakázka vysoutěžená za nejnižší cenu.
Doufejme, že se s podobnými „výběrky“ neroztrhne v ND pytel. Takový představitel Hamleta za nejnižší cenu – hrozná představa.
Na téma transformace Národního divadla a zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře připravují Divadelní noviny zvláštní přílohu.
Komentáře k článku: Transformace Národního divadla a její brzdiči
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
