29. 12. 2010 – 11. 1. 2011

29. prosince

Játra v Londýně, opera v Praze
Šesté číslo revue SAD s vročením 2010 otiskuje dva z textů napsaných pro společný projekt Divadla Na zábradlí a souboru LETÍ Nebe nepřijímá: Já v Praze, játra v Londýně Viliama Klimáčka a Haló, What? Davida Gieselmana. Posledním dvěma inscenacím Jiřího Havelky se věnuje Jakub Škorpil, operní počiny naší první scény hodnotí Petr Ferenc a Ivan Žáček. Velký blok je věnován maďarskému divadlu včetně původních rozhovorů s režiséry Viktorem Bodó a Árpádem Schillingem. K situaci ve slovenském divadle se v anketě vyslovují jeho přední reprezentanti. O mimořádných projektech na pomezí cirkusu a divadla píší Nina Vangeli, Karel Král a Tomáš Procházka.
br

Slovácké divadlo vzhledem k velkému zájmu o předplatné vytváří nové předplatitelské skupiny. Divadelníci chtějí pokořit rekord a zdolat pomyslný nejvyšší vrchol, kterým jsou v horolezecké terminologii slavné osmitisícovky. Například loni nově zřízená skupina je úplně plná a zájemců z řad seniorů přibývá, uvedl ředitel Igor Stránský.

30. prosince

Winnie Mandelová, bývalá manželka jihoafrického prezidenta Nelsona Mandely, rozšíří galerii moderních osobností, které se staly hrdiny oper. Premiéra nového díla s názvem Winnie The Opera se uskuteční v Pretorii v dubnu příštího roku. A tvůrci tvrdí, že půjde o první operu, která kompletně vznikla v Jihoafrické republice. Autorem hudby je jihoafrický skladatel Bongani Ndodana-Breen, který kombinuje klasické západní postupy s tradičními africkými rytmy. Zpívat se bude anglicky a v tradičním jazyce xhosa.

31. prosince

Východočeské divadlo vyhlásilo výsledky divácké ankety o nejoblíbenější inscenaci roku 2010, stal se jí Amadeus. Druhou příčku obsadila hudební balada Cikáni jdou do nebe a třetí inscenace Čachtická paní. Cenu novinářů dostaly Bláznovy zápisky. V loňském roce navštívilo divadlo 120 210 diváků, nejnavštěvovanější inscenací byla Čistírna, kterou vidělo 10 706 diváků.

1. ledna

Česká televize nahradila obehrané snímky novoroční Libuše novou nahrávkou operního představení. Po čtrnácti letech natočila něco z opery!! Dvořákova pohádka pro celou rodinu Čert a Káča v pěkných kulisách z dílny Adolfa Borna je v zásadě vhodná pro rodinné publikum, je třeba s povděkem kvitovat zaznamenání kreací pěvců jako Jaroslava Březiny a Luďka Vele. A Kateřiny Jalovcové, která je požehnáním pro operní jeviště. Ale zůstává rozum stát, proč televizní dramaturgové v roce 2010 natáčeli inscenaci z roku 1990, která byla jen obnovena v roce 2003? Zřejmě proto, že reprezentuje jevištní estetiku režiséra Mariána Chudovského zakotvenou v 70. letech, a taková má v ČT zelenou! Co na to šéf opery Jiří Heřman, že jeho vedení opery reprezentuje před televizním národem právě tohle? Kolik výtečných inscenací ČT za těch čtrnáct let zasklila! Opravdu medvědí službu prokazují televizní činovníci zdejšímu opernímu divadlu.
her

Městská divadla pražská u příležitosti 60. výročí svého založení začínají používat nové logo a mírně pozměněný celkový vizuální styl. Městská divadla pražská nemají vlastní budovu, to zhoršuje dialog s ulicí… Představme si tvář Městských divadel pražských jako kvalitního průvodce divadelním světem. Co by na něm diváci ocenili? Přehlednost, srozumitelnost a ověřené zdroje. I proto se vizuální jazyk Městských divadel pražských inspiroval mapami, uvedl grafik Lumír Kajnar. Nové písmo Adelle, které získalo první místo v kategorii Originální řez písma na evropské designerské soutěži Ed-Awards 2010, vytvořila Veronika Burian ze společnosti TypeTogether.

3. ledna

Jako vzpomínku na dirigenta Charlese Mackerrase, příznivce a znalce české hudby, vyšly v Supraphonu dva komplety s nahrávkami skladeb klasiků české hudby – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Britský dirigent australského původu zemřel loni v červenci ve věku 84 let. Komplet nabízí šest CD se snímky z let 1999 až 2009. Mackerras je pořídil s Českou filharmonií a Pražskými symfoniky.

4. ledna

Pražský hudební klub Roxy v Dlouhé ulici v Praze byl na příkaz městského úřadu uzavřen. Vybavení porušuje bezpečnostní předpisy, únikové východy nejsou označené, chybí hasicí přístroje, tlumočila zjištění stavebního úřadu mluvčí radnice Prahy 1 Veronika Blažková. Motivem pro kontrolu prý byla stížnost na nadměrný hluk několika obyvatel domů v Dlouhé.

Beránku…
Dům srdce mého / Beránku / opustil genius loci… Jako další titul v ediční řadě Olivovníky vydalo nakladatelství Galén knihu Listí, která je věnovaná osobnosti a tvorbě Dagmar Voňkové, jedné z nejvýznamnějších kytaristek, autorek a zpěvaček české folkové scény druhé poloviny 20. století. Soubor jejích písňových a dětských textů je ve třetím oddíle nazvaném Veršovytí, veršovánky, veršovětry až vichřice doprovázen jejími intimními, vesměs k přírodě se vztahujícími básněmi a jednoduchými kresbami, které vycházejí vůbec poprvé. Závěr knihy patří obsáhlé životopisné koláži složené z rozhovorů, recenzí, komentářů a diskografie sestavené hudebním kritikem Jaroslavem Riedlem. Dagmar Voňková vystupuje od roku 1971, do povědomí posluchačů se zapsala jako členka volného sdružení písničkářů Šafrán. Po likvidaci Šafránu v letech 1977–1978 se stáhla do ústraní. Svůj první singl vydala Voňková v roce 1976, zatím poslední album Slunci ležím v rukou natočila v roce 2008. Její texty i básně lze vřadit mezi moderní poezii silně inspirovanou lidovou poezií. Náš dům i pole, ach beránku / opouští genius loci / Pas nás a spas nás, beránku / to je všechno, co chci…
hul

6. ledna

V pražském Clam-Gallasově paláci uvedlo operní sdružení Ensemble Damian latinskou karnevalovou operu FACETUM MUSICUM, Pasticio z oper A. Vivaldiho, G. F. Handela, A. Lottiho etc. V režii Tomáše Hanzlíka a „originálních“ kostýmech jeho a Venduly Johnové hudební žert nastudoval a řídil Marek Čermák.
her

Mlýny a jejich kousky
Z brněnského nakladatelství Větrné mlýny dorazila objemná zásilka nových publikací. V edici Nová česká hra vyšlo libreto žertovné opery Dýňový démon ve vegetariánské restauraci, doplněné zábavnými vzpomínkami autorské trojice (Pavel Drábek, Ondřej Kyas a Tomáš Studený) na to, jak text i samotná inscenace vznikala. Větrné mlýny se pustily rovněž do vydávání her Václava Havla, což je záslužnější počin, než by se mohlo na první pohled zdát – souborné vydání Havlových her z nakladatelství Lidové noviny je již dávno rozebrané. První díl obsahuje slavnou „absurdní“ trojici z šedesátých let (Zahradní slavnost, Vyrozumění a Ztížená možnost soustředění), ke které je aktuálně, i když co do chronologie poněkud nelogicky přiřazeno nové Odcházení.
Zásadním počinem (ke kterému se ještě podrobněji vrátíme) je ovšem soubor dvanácti her Arnošta Goldflama, nazvaný Písek a jiné kousky. Krásně a pečlivě vypravená publikace – obálka s pruhovaným autorem na pruhovaném pozadí je doslova kouzelná – navazuje na souborné vydání díla J. A. Pitínského; lze jen doufat, že Mlýny dokážou nasazené tempo udržet i do budoucna.
vm

Divadlo Ta Fantastika ukončilo kvůli finančním problémům veškerá představení pro české diváky. Divadlo chce během ledna rozprodat kostýmy, rekvizity a části scén z dvanácti muzikálů a činoher, které se tam během sedmnácti let uváděly. Nadále chce pokračovat v uvádění nonverbálního a vizuálního divadla.

Ministr kultury Jiří Besser předal po představení Věci Makropulos v Národním divadle pěvkyni Soně Červené medaili Artis Bohemiae Amicis. Soňa Červená obětovala kultuře celý život, a přestože jsme o ní dlouhá léta za minulého režimu nesměli slyšet, reprezentovala Česko významným způsobem v zahraničí, uvedl ministr.

Ke 106. výročí narození Jana Wericha byla v pražském Cafe Patio otevřena výstava. Jsou na ní k vidění hercovy osobní věci, fotografie i kostýmy, nabízí také jídla podle jeho oblíbených receptů. Expozici si lze prohlédnout do 6. února.

Nakladatelství Radioservis vydalo na mp3 dvanáctidílné (5 h. 41 min.) čtení na pokračování románu Eduarda Basse Cirkus Humberto, které v roce 1957 natočil v úpravě Hany Krejčové režisér Přemysl Pražský. Román čte – tehdy čtyřiatřicetiletý Rudolf Pellar. Jeho četba je – jak v bookletu zdůrazňuje editor Přemysl Hnilička – v tom nejlepším slova smyslu staromódní. Pellar vypravuje s chutí i rozmyslem, jednotlivé postavy hlasově přesně charakterizuje – snadno rozpoznáme živelného Kerholce, rozvážného Malinu, burácivého Gambiera nebo prášilovského „seržanta” Vosátku. CD je tak poctou nejen skvělému románu Eduarda Basse, ale také vzpomínkou na loni uzavřenou uměleckou kariéru Rudolfa Pellara.
Hul

7. ledna

TV Přeslazeno, či nedoslazeno?
Proč se pohoršovat nad účastí špičkových divadelních a filmových herců v televizních seriálech, kde jejich výkony mohou zřídkakdy dosáhnout mistrovských parametrů… Existují však přece jenom kvalitativní rozdíly v tomto pro televizní diváky magicky přitažlivém žánru a je vlastně zajímavé sledovat populární či na popularitu avancující interprety, jak se jim na obrazovkách daří. Pod heslem „alespoň jeden díl původního seriálu jako ochutnávku“ (Okresního přeboru jsem ovšem absolvoval – bez jakéhokoliv vztahu k fotbalu – cca poločas dílka) jsem zamířil do Cukrárny, otevřené na ČT 1. Díl nazvaný Balvan mě zcela zdrtil. Scénář Jana Míky (režie Dušan Klein) nabídl jako nosné pilíře fabule kupříkladu opakovaně houstnoucí koketerii nad přidělováním kopečků vanilkové zmrzliny (co s tím mohou solidní herci Jitka Čvančarová a Jan Hrušínský asi udělat?) či agresivní rozčilování se venkovského samorosta (Václav Postránecký) při návštěvě Prahy nad dopolední přítomností mládeže, nikoliv školní, v hospodě. Příště se nabídce zákusků rozhodně vyhnu.
Br

Unavená hlava
Studio Ypsilon oslavilo 15 let existence inscenace Hlava medúzy, již podle předlohy Borise Viana upravil a režíroval Milan Lasica. Ač všichni aktéři hráli s plným nasazením a hlavní představitelé – Jiří Lábus s Jaroslavou Kretschmerovou – rozehrávali každý situační detail a slovní humor s grácií a hereckým labužnictvím, působí dnes inscenace již trochu unaveně. Chybí dávná erotická jiskrnost, sem tam i rytmus (úvodní sekvence Petra Vacka) a napětí z děje. Patnáct let je na výsledku přece jen poznat.
hul

8. ledna

Pucciniho operou Děvče ze Zlatého západu začal letošní cyklus přenosů z Metropolitní opery v New Yorku. Kina ve dvaceti čtyrech městech v Česku uvedla inscenaci této „westernové“ opery, která měla před 100 lety premiéru v MET s Emou Destinnovou. V novém nastudování režiséra Giancarla del Monaco se představili v hlavních rolích Deborah Voigt a Marcello Giordani, dirigoval Nicola Luisotti.

9. ledna

Brněnské HaDivadlo otevírá v novém roce nový komorní prostor Studio pro zajímavé mladé tvůrce do třiceti let a jejich originální a neobvyklé umělecké výboje. První premiérou je hra Martiny Krátké Rape Me! v hlavní roli se Sárou Venclovskou.

10. ledna

TV Na počátku noci
Filmový klub na ČT 2 „nemůže“ začínat v prime timu, naopak vždycky končí až po půlnoci. Drží si ovšem poměrně vysokou laťku zatím stále: tentokrát v cyklu, věnovaném současnému německému filmu, představil dva roky starý snímek Sebastiana Schippera Na sklonku srpna. Partneři, kterým je něco přes třicet, Thomas a Hanna (Marie Bäumerová a Milan Peschel), koupí na venkově dům a pokoušejí se ho zvelebit. Vztah vypadá zprvu zdravě až idylicky, časem však dorazí na návštěvu mužův bratr, čerstvě nezaměstnaný architekt, kterého opustila manželka s dětmi, a Hannina kmotřenka. Je sice evidentní, že se všechno nějak milostně zašmodrchá, zvraty v partnerských vztazích přesto explodují nečekaně. Atmosféra zprvu poněkud čechovovská se začíná dramatizovat, zvláště když na venkov nakrátko dorazí i excentrický Hannin otec (hraje ho slavný Gert Voss). Dalo by se asi říci, že jde jen o „normální“ poctivý film s milostnou tematikou, vidět však dnes něco podobného se dá nazvat vzácností.
br

Světově známý tenorista Jonas Kaufmann se ve Smetanově síni Obecního domu v Praze poprvé představil českému publiku. Doprovodil ho Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod vedením německého dirigenta Jochena Riedera.

Novou členkou souboru Městských divadel pražských se stala Veronika Kubařová. Na scéně Divadla ABC se poprvé představí 19. února v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád, kde bude alternovat s Bárou Polákovou.

11. ledna

Opera pražského Národního divadla hostovala po dva dny v Královské opeře ve Versailles s inscenací Händelovy opery Rinaldo v režii Louise Moatyové a v koprodukci Národního divadla, Le Théâtre de Caen, L’Opéra de Rennes a Le Grand Théâtre de Luxemburg.