Divadelní noviny > Kritika Názory – Glosy
O drsné proměně Slavíka
První premiéra Stravinského hudební pohádky Slavík (ND Praha, 22. října) okouzlila diferencovaným, barevným zvukem orchestru a také krásným a jemným hlasem Olgy Jelínkové v titulní roli.
Působivý sluchový vjem se zdál podporovat i vjem zrakový – výtvarně působivá scéna, zázračné, pohádkové dění… FOTO PATRICK BORECKÝ
Působivý sluchový vjem se zdál podporovat i vjem zrakový – výtvarně působivá scéna, zázračné, pohádkové dění: rybář s loďkou pluli vysoko na obloze, za nimi byl půlměsíc, z něhož se vynořil Slavík, císař se snesl shůry v balonu-kleci, tanečníci měli zlaté koňské hlavy, dech se tajil nad akrobatickými evolucemi artisty-mechanického slavíka. Snad jen polonahý císař vzbuzoval podiv a trochu i pochybnosti.
Ty se projevily naplno po druhé premiéře (23. října), kdy jako by se hrálo „o něčem jiném“. Zvuk už nebyl tak okouzlující, ale drsnější, konkrétnější – včetně výkonu Mileny Arsovske jako Slavíka. I ostatní sólisté byli pěvecky spíše česky zemití než orientálně pružní a barevní. V této konstelaci se naplno projevily i paradoxy inscenačního tvaru. Děj pohádky a tedy ani její podstata nejsou příliš srozumitelně vyloženy, ale naopak zastřeny scénickými efekty. Více také vynikly zbytečně karikované „vojenské“ kostýmy, evokující nejspíš sovětské uniformy, podtržené nepochopitelným hereckým pitvořením.
Vojenské uniformy ve Slavíkovi. FOTO PATRICK BORECKÝ
Metaforu, poselství Andersenova námětu, zhudebněného zřetelně secesním způsobem, překryly výtvarné symboly, ozdoby, které nemohly nahradit výklad příběhu (navíc slohově nekorespondovaly s hudbou).
Jolanta se místo v krásné zahradě odehrává zřejmě na lesní mýtině. FOTO PATRIK BORECKÝ
(Ve druhé půli večera byla provedena Čajkovského lyrická opera Jolanta inscenovaná nikoli v kouzelné zahradě, ale na lesní mýtině, jako horror.)
Národní divadlo Praha – Igor Stravinskij: Slavík, Petr Iljič Čajkovskij: Jolanta. Hudební nastudování a dirigent: Jan Latham-Koenig. Režie: Dominik Beneš. Scéna: Martin Černý. Kostýmy: Zuzana Přidalová. Pohybová spolupráce: Dana Pala. Světelný design: Martin Špetlík. Sbormistr: Martin Buchta. Dramaturgie: Ondřej Hučín. Premiéry 22. a 23. října 2015.
///
Více na i-DN: Kritické teze Josefa Hermana: Slavík a Jolanta
Komentáře k článku: O drsné proměně Slavíka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
