Dokument
Rozhodl jsem se zúčastnit vyhlášeného výběrového řízení na nové umělecké vedení Městského divadla Kladno. Výběrové řízení však bylo bez udání důvodu chvíli poté, co jsem odeslal přihlašovací dopis, zrušeno. Po zastavení půlročních příprav na inscenaci Zabiják mi je líto další zmarněné práce pro toto divadlo, a tak alespoň zde zveřejňuji výňatek ze své přihlášky, koncepci rozvoje. Hodně jsem nad tím přemýšlel a myslím, že je dobrá a že by se mohla hodit jako inspirace nejen pro nakonec bez konkurzu dosazeného nového šéfa, ale i pro další města a potenciální další změny v českém divadle, jež vizionářsky, avantgardně nyní tlačí kladenský magistrát.
Takto zářivě má – dle návrhu Davida Vávry – vypadat historická budova Městského divadla Kladno po rekonstrukci…
Koncepce dalšího rozvoje Městského divadla Kladno na tři nadcházející sezony
Divadlo se nachází nyní ve velmi rozkolísaném stavu po předchozích několika letech špatné, totiž příliš umělecky hodnotné dramaturgie. Mým cílem tedy bude divadlo stabilizovat, a to především snížením umělecké náročnosti produkcí a zefektivněním samotného procesu zkoušení a tvorby dramaturgických plánů. Cílem je ušetřit finanční prostředky a zvýšit diváckou návštěvnost.
Dramaturgie
Z dramaturgického hlediska na nejbližší tři roky hodlám v divadle vést tři tzv. dramaturgické linky:
(Řadím je od nejméně důležité po hlavní, na konci jako bod 4 ještě řešení venkovní scény jako mezioborového prostoru.)
1) exkluzivní – malá scéna
Tuto linku bych po režijní/umělecké stránce vedl já. Mělo by se jednat o exkluzivní tituly, divácky náročnější, které by ale zároveň mohly krýt uměleckou nízkost následujících. Mají za úkol především vzbudit pozitivní ohlasy u kritiky a umělecké veřejnosti, jako krytí pro jinak zbytečný repertoár, který chystáte uvádět. Konkrétně by mělo jít o sérii divácky náročných titulů v avantgardním nastudování, jako například Lásky jedné plavovlásky, Jak utopit dr. Mráčka, 120 dní Sodomy, Brouk v hlavě, Jurij Mamlejev: Šatuni, Představení o Barbie panenkách s Vojtou Dykem v roli Kena, Utrpení knížete Sternenhocha, nová hra od Martina Konvičky, Romeo a Julie, Dalskabáty, Kameňák 3 a 5, Kabaret Rath a taktéž dramatizace kladenskému publiku důvěrně známých filmů z mafiánského prostředí jako Kmotr aj. Jaké přesně tituly kdy nasadíme, závisí na okolnostech popsaných níže (v sekci o souboru a provozu). Tuto linku umisťuji na malou scénu, jelikož pro svou exkluzivitu a uměleckou náročnost je pro město Kladno marginální.
2) divácká – velká scéna
Tato linka by měla být těžištěm repertoáru. Jak počtem inscenací ročně, tak výběrem divácky vstřícných titulů, tak angažováním stálého režiséra souboru. S dalšími režiséry nad rámec první tři roky nepočítám, čímž odpadne složité plánování vzhledem k časové vytíženosti externích režisérů, jejich zbytečné finanční náročnosti a neochotě ke změnám a neochotě si diktovat umělecké postupy. Takže pro diváckou linku v případě vítězství v konkurzu oslovím (předběžná rešerše mi potvrdila, že asi bude mít čas a jistě i vůli) Jana Kačenu*, který pro divácky vděčné tituly má ze současné české divadelní režie asi největší vlohy. Tato linka se bude zabývat především konverzačními komediemi, commedií dell’arte, dramatizováním filmů Titanic a Hříšný tanec a výtvarných obrazů, jako je Zvířátka obdivují píču Františka Ringo Čecha, který byl v roce 2015 vyznamenán prezidentem Zemanem, a životem a dílem Michala Davida, který by též měl být uměleckým garantem celého Divadla Kladno. Hodlám jej oslovit, aby se stal patronem divadla a složil hudbu, která bude divákům zpříjemňovat pobyt na toaletách v celé budově divadla.
3) „velké příběhy“ – velká scéna
Tato třetí linka by měla být to zásadní, co z Městského divadla Kladno udělá minimálně celonárodní unikát a špičku. Po režijní stránce se jí budu věnovat spolu s Janem Kačenou, v případě nemoci s Janem Kačerem. Půjde o exkluzivní seriál vždy originálních večerů, které budou dlouhodobě sledovat velký příběh. Půjde tedy o jakýsi divadelní seriál, kam mohou, a budou muset diváci přicházet opakovaně, aby se dozvěděli, jak to dopadlo. Dlouho jsem přemýšlel, jaký román zdramatizovat, až jsem rozhodl, že nejlépe bude se věnovat kvalitnější předloze, než je vysoká literatura, a dospěl jsem tedy k tomu, že každých 14 dní divadlo uvede naživo jeden díl tv. seriálu Ordinace v růžové zahradě. Kromě toho, že jde o největší a nejhodnotnější současný příběh (nechci diváky zatěžovat dramaturgií postavenou z klasiky a z již vyčpělých témat, chci být současný a moderní), je to také velmi výhodné po praktické stránce. Díly jsou již napsané, jejich psaní tudíž odpadne a dá se to opsat z videa z televize. Navíc vše se odehrává v jednom dějišti a postavy přecházejí z dílu do dílu. Takže bude stačit mít jen jednu dekoraci a herci, jakmile se naučí hrát svou konkrétní postavu, její mimiku, chůzi atp., pak bez zkoušení zvládnou zahrát další a další díly. Stačí jim dát text. Jako host mi již přislíbila účast v těchto večerech i hvězda televizního originálu Karel Heřmánek ml. Zkoušení tedy bude probíhat vždy jen odpoledne v den představení. Tím se ušetří čas. Předpokládám, že tento projekt bude vyprodán a dočká se mezinárodního věhlasu. Pravděpodobně tak bude potřeba u každého dílu uvádět reprízy, a to v brzkých ranních hodinách, stejně jako v TV. Tento divácký potenciál bych ještě rád využil na získávání finančních prostředků na provoz divadla a na dotování ztrátových aktivit (velikonoční koncert Karla Gotta, vybavení minibaru šéfovské kanceláře, financování psychoterapeutické péče pro zdeptaný soubor a zaměstnance atp.), a to tím způsobem, že během každého představení bych rád zavedl krátké přestávky (cca 4 v hodině), které umožní divákům nejen vydechnout od napínavého a náročného příběhu, ale zároveň je na jevišti pozdraví zástupci různých firem, které jim budou nabízet různé produkty ke koupi, například kouzelné hrnce, vysavače, prášky na hubnutí a zvětšení penisu apod.
Počítám s tím, že na tato představení, ale hlavně na tyto reklamní akce, budou vypravovány zdarma autobusy důchodců ze vsí celého Středočeského kraje. Z těchto komerčních aktivit bude divadlo samozřejmě pobírat určité provize, dokonce je možné přímo tyto akce organizovat bez prostředníka, a tak ty se tak stanou významnou položkou v příjmech divadla a povedou k jeho kulturní i ekonomické prosperitě a naplní tak smysl veřejně dotované instituce, tedy sloužit pro konzumní blaho občanů a snižovat jejich koupěschopnost, aby své peníze neutráceli ve zbytečných soukromých obchodech a zábavních střediscích.
4) mezioborový přesah – venkovní scéna
Za divadlem je nově zbudovaná letní scéna, amfiteátr. Ten bych rád využil jako tribunu pro tréninkové kluziště hokejového klubu Rytíři Kladno, a zajistil tak mezioborové propojení kultury se sportem, které je pro občanský komfort tolik důležité.
Provoz divadla
Po zkušenostech z práce v Městském divadle Kladno jsem se rozhodl zavést optimalizovaný systém přípravy inscenací. Inscenace se zkouší a hlavně připravují příliš dlouho, to je nezodpovědné a je to zbytečné plýtvání časem a energiemi. Takže zkoušet se bude pouze jeden pracovní týden. Zároveň se musí volba titulů přizpůsobit stávající situaci divadla, jeho finanční situaci i situaci organizační a personální, která se neustále mění, a to nejde plánovat déle dopředu. Takže logické je pracovní týden v divadle rozvrhnout takto:
Pondělí
9.00–9.15 – dramaturgická porada, kdy se rozhodne, jaký text se bude inscenovat a kdo v něm bude hrát atp.
9.15–9.30 – množení textů a jejich svázání
9.30–13.30 – zkoušení
Úterý–čtvrtek
9.00–13.00 – zkoušení
Pátek
9.00–12.00 – generální zkouška
18.00 – vítání V.I.P. diváků (šampus, striptýz nejvnadnější herečky a nejsvalnatějšího herce ze souboru, koblihy zdarma, volební průzkumy)
19.00 – premiéra
Tím se ušetří čas i peníze. A provoz se dá lépe přizpůsobit situaci provozu a politickým požadavkům na dramaturgii divadla.
Scéna
Co se týče scénografie, tak ta je drahá a zbytečná, a navrhuji tedy systém tzv. univerzální dekorace. Bude stačit vyrobit pouze tři standardizované typy dekorací, které jsou rozvrženy tak, že v nich lze zahrát cokoli: 1) salon, 2) lesíček a 3) ordinace. Takto lze efektivně omezit zbytečně nákladnou výrobu na každou inscenaci zvlášť.
Personální optimalizace tvůrčích týmů
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že součástí tvůrčích týmů nebudou scénografové. Kostýmní návrháři též – kostýmy budou fundus. Rovněž navrhuji optimalizovat světelný park a v důsledku tím šetřit dvě zaměstnanecká místa osvětlovačů. V divadle budou napevno nastavené dané čtyři světelné nálady: 1. bílá (den), 2. modrá (noc), 3. červená (čert) a 4. zelená (vodník), které pro divadlo bohatě stačí. Nebude problém pak nemít osvětlovače, bude stačit externí technik na revizi jednou za půl roku. Ovládání totiž půjde vyvést přímo k inspici na čtyři tzv. čudlíky – a může to tak vykonávat přímo z jeviště.
Obměna hereckého souboru
Hodlám přijmout televizně známé osobnosti – spolupráce s tv. soutěžemi SuperStar, Česko-Slovensko hledá talent a AZ Kvíz, odstranění zbytečně umělecky ambiciózních herců, ti ať si své sny a touhy realizují jinde. Zde bude třeba absolutní poslušnost a přizpůsobivost, navrhuji oslovit Armádu ČR, která je pod přímým vedením ministra Stropnického, rovněž herce, tedy divadelního odborníka, zda mezi záložníky nemají kvalitnější a poslušnější herce než nynější soubor.
Nová vizuální tvář divadla
Vzhledem ke své druhé profesi grafického designéra navrhuji, že bych přímo pro divadlo, zdarma, v rámci své práce uměleckého šéfa, vytvořil radikální obměnu divadelní grafiky u příležitosti otevření nové budovy. Současný styl je příliš umělecky hodnotný a málo marketingově komunikativní směrem k zamýšlenému divákovi, neosloví jej svojí seriózností a vizuální kvalitou. Zároveň je logo zastaralé, nejnovější trendy jsou vizuální identity konceptuální, s jasnou a určující komunikativností. Níže tedy předkládám můj návrh na nové moderní a na „naši“ cílovou skupinu mířící apelativní logo divadla s jasným claimem (a z něj vyplývající grafický styl):
* Absolvent JAMU, působí na předních českých divadelních scénách. Rozsáhlá odborná reflexe jeho díla vyšla v čísle 6/2015 časopisu Svět a divadlo, dlouhodobě se jeho tvorbě věnuje přední český teatrolog a kritik Vladimír Mikulka. Zde např. recenze jeho poslední inscenace: http://nadivadlo.blogspot.cz/2015/11/mikulka-marbaka-kartel-jan-kacena.html.
Komentáře k článku: Dokument
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Tomáš Svoboda
Skvělé!!! To musí vyhrát.
29.12.2015 (14.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Daniel Čámský
Umění zase začne sloužit lidu!
29.12.2015 (15.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Eva Vopelková
Jestli „umění zase začne sloužit lidu“,
tak tomu nejhloupějšímu lidu. Nebo jsem to špatně pochopila a celé je to ironie? Doufám
29.12.2015 (23.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Karel Ulík
Ta koncepce není špatná,
ale zdá se mi stále plýtvající magistrátními penězi. K čemu nábor herců, už teď je jich příliš. Jakoby nestačil Dalimil Klapka nebo Petr Martinák, co ti mají v rejstříku herců – a jakých! Občas by mohl vystoupit lidový vyprávěč typu Vašek Mlýnek z Kuželova za doprovodu Evy a Vaška v přímém přenosu na Šlágr TV (přínos peněz).
30.12.2015 (10.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Moc krásná antikoncepce!
Tleskánek! A vlastně je to návrat k původním ideím komerčních skupin, co hrály v těch arénách, anebo kočovaly, taky několik kostýmů, několik typů (První milovník, Ken, Druhý milovník…) a s kulisami se také moc nestlali. Zvláště když nejhranější inscenací byl „Vítr z hor“. Ale já jsem většinou dějiny divadla prospala. Emotykon!
30.12.2015 (21.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Není rozumné
zveřejňovat vlastní původní koncepce. Může se pak stát, že ji dotyčnému někdo ukradne a Frič neuspěje ani jinde.
Byla by to škoda. S takovou avantgardní vizí.
P. F. 2016
🙂
Vladimír Hulec
31.12.2015 (1.06), , Trvalý odkaz komentáře,