Sylvie Krobová
(1968) V roce 1990 ukončila Státní konzervatoř v Praze obor operní zpěv. Víc než dvacet let hraje divadlo s divadlem Na tahu, Bilbo compagnií, pět let se Studiem Láďa Ladislava Smoljaka. Píše vlastní texty a skládá k nim (i k divadelním produkcím) originální hudbu, kterou hraje sama či za doprovodu jiných muzikantů. V listopadu 2006 vydala své první CD Stín, v roce 2008 CD Svět podivínů, v roce 2011 CD Chvilka, co se chytí (+ stejnojmennou knihu), loni CD Let dýmem.
Co vás přivedlo k divadlu
Rodina – tj. otec režisér Andrej Krob, manžel klaun Jiří Bilbo Reidinger a celoživotní studium hudby, které bylo protknuto divadlem. Navíc mnohá setkání s podobně potrefenými lidmi…
Největší umělecký zážitek
Johann Le Guillerm a jeho Cirk ICI, Deklaunizace Alfreda a spol., živé koncerty Nicka Cavea, Toma Waitse, taneční vystoupení skupiny Marty Grahamové…
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Sociolog Zygmunt Bauman – pro jeho pohled na svět.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Leonard Bernstein a jeho West Side Story – krásně zpracované téma na motivy Shakespearova Romea a Julie. Také bych si ráda vyzkoušela nějakou roli z činoherního divadla – třeba Dobrá/Beznohá ve Slavnosti pro Borise od Thomase Bernharda…
Umění (výtvarné, literatura, film, hudba), které máte ráda a kterému se naopak vyhýbáte a proč
Mám ráda malíře jako jsou Josef Šíma, Libor Fára, Hieronymus Bosch… V literatuře ráda vzpomínám na Procházku Roberta Walsera, Knihu nocí Sylvie Germain a na Sylvii Richterovou a její román Každá věc ať dospěje na své místo, kde nacházím i kus svého dětství. Z hudby Lhasa de Sela, Steve Reich… Zkrátka, vše, co se mnou souzní, obohacuje mě.
Historická či současná osobnost/divadelní/filmová/literární postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Václav Havel, s nímž jsem měla to štěstí prožít své dětství na Hrádečku a v dospělosti si zahrát v jeho hrách. Mám ráda jeho humor, životní postoj, jemnost… Byl pro mě velmi vzácným člověkem.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Motýlí strom Buddleia. Sedím na zahradě a pozoruji, jak desítky pestrobarevných okřídlenců sosají z voňavých květů a v tichosti přeletují a šustí svými křídly. Jsem v jiném tichém společenství krásy a spojení s přírodou… Pohádka!
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Vše, co není v souladu se mnou, s mým cítěním.
Divadelní sen
Hudební turné se spřízněnými hudebníky, sály, kde budu vítaná, pro svou jedinečnost, pro pochopení drásavých tónů…
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu
Malým princem…
…
Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?
Ano, pokud je kritika dobře napsaná. Dozvím se pak i něco o sobě a své tvorbě. Nejraději jsem měla rozbory divadelních inscenací od Sergeje Machonina, v případě filmu Andreje Stankoviče. V hudbě namátkou recenze Milana Tesaře, Antonína Kocábka, Pavla Klusáka…
Komentáře k článku: Sylvie Krobová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)