Divadelní noviny > Názory – Glosy
Věci trapný aneb Na nenávisti sere pes
Soap opera – o mém odchodu z PPU
Skoro jsem sám sebe přesvědčil, že se nebudu nijak vyjadřovat k divnýmu rozpadu seskupení Plastiků. Každej tomu dal pár let života a bejvalo veselo i tíživěji. Tak to chodí.
V divadle proměny probíhají asi snadněji, i když i tam bejvá skřípění zubů, bouchání dveřma, lidma vo prkna, nebo to s někým praští, když ho někdo praští. Křivárny bez rány na solara či na budku bejvaj často bolavější. Saxofonista Anthony Braxton vystřídal za posledních pět let asi padesát muzikantů.
Pak jsou ikony, který lidi chtěj vidět, tak jak si je pamatujou z doby, kdy jim začínaly růst fousy. Ikony jsou nakrmený vitamínama a za péče lékařů poskakují za těžký love.
Často jsou za tím nějací obchodníci, v našem případě obchodnice se zbožím účetnickým. To už popsala Turnovka v Reflexu. I to mně připadalo trochu zbytečný. Chtěla se holka s tím nějak srovnat. Já elektrický dorozumívání nepoužívám, protože to neumím. Nový věci se neučím, když ani ty snazší, jako mobil, jsem nezvládʼ. Možná, že bych měl začít dělat do politiky. Mluvil i psal bych podobně jako teď a nic bych nevykecal.
Odchodu z PPU nelituju, chystal jsem se na to pět let. Cejtím se dobře na svůj věk. Náhradní ságo mám asi uhranutý, nebo nemá gajsta… Vystupuju občas s Trio Eturnity jako host a nejsem ukřivděnej, bolavej, nedoceněnej…
A nikoho mi není líto, ani sama sebe, si představte!
Na nenávisti sere pes, to je cesta do pekel.
A láska je jako duha na bublině mejdlový: SOAP OPERA. Tak to vidím.
Nevím proč, ale napadá mě píseň americká, kterou jsme i v padesátejch směli vyzpěvovat. Jak hrstka statečnejch už překonána jest, kapitán Džon Braun to zřel… Pak je repec: Glory, glory, hallelujah…
Komentáře k článku: Věci trapný aneb Na nenávisti sere pes
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
