Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Alfred ve dvoře

    Holešovické divadlo Alfred ve dvoře otevřel v roce 1997 mim, choreograf, režisér a pedagog profesor Ctibor Turba, během dvou let zde uvedl jedenáct inscenací. V roce 2001 prostor pronajal občanskému sdružení Motus. Kolem této platformy se postupně zformovala řada progresivních umělců a skupin – například Handa Gote research & development, Wariot Ideal, Boca Loca Lab, Jakub Folvarčný, Halka Třešňáková, Cristina Maldonado, Pierre Nadaud.

    FOTO archiv

    Alfred ve dvoře, Františka Křížka 36, Praha 7. FOTO archiv

    Alfred ve dvoře nabízí divákům širokou škálu progresivních autorských projektů českých i zahraničních umělců. Ti propojují fyzické, pohybové, nonverbální, činoherní, loutkové a objektové divadlo, experimentují s žánry a formou i nejnovějšími multimediálními technologiemi. Od roku 2011 je uměleckým ředitelem Ewan McLaren.

    Snímek z úspěšné inscenace Mraky souboru Handa Gote research & development FOTO LUKÁŠ KADEŘÁBEK

    Snímek z úspěšné inscenace Mraky souboru Handa Gote research & development. FOTO LUKÁŠ KADEŘÁBEK

    Budova divadla Alfred ve dvoře je jedna z mála, jež byla u nás po sametové revoluci postavena. Autory jsou akad. arch. Jindřich Smetana a Ing. arch. Tomáš Kulík. Budova je umístěna ve vnitrobloku obytných domů a má podle slov tvůrců charakter zahradního divadelního pavilonu, díky svému vzezření bývá označována také jako „železný fotoaparát“. Realizace byla oceněna jako nejlepší novostavba v soutěži Grand Prix Obce architektů za rok 1997.

    Ewan McLaren

    Rozhovor s Ewanem McLarenem

    V čem navazujete na své předchůdce a v čem se vaše dramaturgie liší?

    Za 15 let působení produkce Motus v divadle Alfred ve dvoře se umělecké vedení několikrát změnilo a přitom jsme se všichni drželi stejných cílů: dát prostor novým uměleckým myšlenkám, podporovat inovativní projekty, provokovat kontinuální výzkum a zároveň to vše přibližovat širší veřejnosti a divákům.

    V poslední době se navíc snažíme vést autory, aby své projekty vytvářeli ve více fázích. Místo zásahů shora v průběhu krátkého období zkoušek vybízíme umělce, aby svá díla rozvíjeli průběžně, včetně zkoušení zahrnujícího rezidenční pobyty v českých a evropských městech.

    Relativní novinkou je také silný důraz na spolupráci s tvůrci a uměleckými organizacemi z jiných středo- a východoevropských měst. Vzhledem ke svému původu bych mohl častěji pracovat třeba s Kanaďany, ale považuji za mnohem efektivnější a plodnější posílit vztahy naší scény s nezávislými scénami v Budapešti, Varšavě, Poznani či Lublinu. Vzhledem k místnímu, řekněme, nevlídnému politickému nastavení, jsou tyto scény v ohrožení (jednak odstřižením od veřejného financování, jednak částečným uplatňováním mediální cenzury). My v Česku tak hrajeme důležitou roli – tím, že podle možností uvádíme jejich práce nebo podpoříme vznik mezinárodních tvůrčích novinek. Letos spolupracujeme na vzniku dvou česko-maďarských koprodukcí se špičkovými performery z Budapešti: Rita Góbi připravuje novou chorografii s „naší“ Andreou Miltnerovou a oceňovaný László Fülöp režíruje Halku Třešňákovou.

    Můžete prozradit něco o výzvách pro umělce, které každý rok zveřejňujete?

    Výzvu pro umělce vyhlašujeme každoročně, na rok 2016 bylo přihlášeno třiatřicet projektů. Konečný výběr provádím já ve spolupráci s dvojčlennou poradní skupinou, která se každý rok mění. Se záměrem ctít mnohožánrovost je skupina vždy složena ze dvou osobností z odlišných uměleckých disciplín. I na základě této mezioborové spolupráce pak dochází k výběru neobvyklých projektů, kde mimo jiné umělci vystupují z tradičních rolí (např. výtvarnice v rolích režisérek a hereček).

    Spoluporotcům vždy zdůrazňuji, že je potřeba jít do rizika, ale vždy kontrolovaného. Vybíráme proto spíše umělce, kteří mají a pracují s vyvinutou vnitřní disciplínou, a to jak při dramaturgickém uchopení tématu, tak při samotném zkoušení.

    Pořádáte také (nejen divadelní) akce, minifestivaly…

    Bojuji proti nálepce „alternativní“, která má pro leckoho nádech přesvědčení, že umělci tvoří v ghettu mimo zájem přátel, sousedů a širšího okolí. Proto dlouhodobě pěstujeme řadu akcí ve veřejném prostoru, které nejen poutají pozornost k umělcům, se kterými spolupracujeme, ale jsou také jistým darem našim spoluobčanům.

    Mezi takové patří například rodinná akce Mexické dušičky v parku Stromovka, která v listopadu oslavila již své desáté výročí, nebo pouliční sousedská slavnost Františkovy lásky k prvnímu máji.

    Již druhý rok také připravujeme nový festival Bazaar, který se zaměřuje na téma identity v umění a pohybu. Jedná se o třídenní akci v březnu, příležitost k setkání se špičkovými středo- a východoevropskými umělci z nezávislých scén, kdy mají diváci možnost zhlédnout nejen jejich zavedená a v Evropě velmi žádaná představení, ale také úplné novinky či „work-in-progressy“.

    Letos oslavíte 15. výročí, kdy sídlí občanské sdružení Motus v Alfredu ve dvoře. Jak?

    Narozeniny nás čekají v listopadu. Přes veškeré umělecké úspěchy předchozích let nechceme výročí oslavovat pohledem do minulosti. Během dvoutýdenního bloku se mohou diváci těšit nikoli na „the best of z minulých 15 let tvrdé práce“, ale spíše na „the best of ze současnosti“. S novinkami se k nám tak vrátí nejen tvůrci, kteří byli u znovuotevření divadla Alfred ve dvoře v listopadu 2001 – Handa Gote research & development, také teď jednáme se souborem Krepsko, ale i mladší generace – například skupina Ryba řvoucí Terezy Magnan nebo soubor tYhle Florenta Golfiera a Lukáše Karáska.

    Jak jste financováni? Jaký je roční rozpočet divadla?

    V roce 2014 to bylo 6‚5 milionu, loni dokonce přes 8‚5 milionu korun. Naše produkce se totiž více věnovala mezinárodním projektům a získala nebývalé spolufinancování ze zdrojů EU a ze zahraničí. Skrze námi spoluorganizovaný evropský projekt Identity.Move! jsme se významným způsobem podíleli na vzniku dvanácti nových projektů inovujících umělců z dvanácti středo- a východoevropských zemí. Také jsme se stali rezidenčním partnerem pro umělce z nezávislých scén visegradských zemí. Kromě čtyřletého grantu od pražského magistrátu a grantů na činnost od MK ČR a Státního fondu kultury a příjmů z tržeb i vlastní činnosti máme i první větší úspěchy s financováním ze strany komerčního sektoru, za které jsme nesmírně vděční.

    Jakou máte návštěvnost? Za těch patnáct let, co v Alfredu jsme, se k nám naučili chodit diváci, kteří očekávají „bezostyšnou“ dramaturgii, chodí za překvapením. Pro jazykovou bezbariérovost většiny programu k nám chodí i cizinci, tvoří tak pětinu, čtvrtinu našeho diváctva. Průměrná návštěvnost byla v minulých letech mezi 70 a 75 %. V roce 2015 navštívilo naše aktivity v Praze přibližně 7800 diváků.


    Komentáře k článku: Alfred ve dvoře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,