Aspoň trochu pravdomluvnosti, vážená
Následující repliku jsem zaslal do Lidových novin Daliboru Balšínkovi. Na ředitele listu jsem se obrátil proto, že otištění předchozí reakce na lživé mlžení J. Machalické jsem musel několikrát urgovat. Ani po více jak třech týdnech Lidové noviny mou repliku neuveřejnily a panu Balšínkovi jsem nestál ani za negativní odpověď. Má zřejmě dobré vychování. Publikuji tedy tuto repliku na našem webu – jednak proto, že se týká Divadelních novin, a za druhé proto, aby si jeho čtenáři sami mohli udělat obrázek kdo je kdo.
Po třech měsících opět (pokolikáte už?) ve sloupku Chtělo by to aspoň trochu vkusu, vážení (LN 18.1.) napadla Jana Machalická Divadelní noviny a mě osobně a opět lživě. Musím se tedy znovu ohradit, ačkoliv bych svůj čas raději věnoval smysluplnější práci: úvod mého Velkého rozhovoru s Jaroslavem Malinou (DN 22/2010) není žádné „plác, plác“ (věru noblesní slovník, že!), nýbrž věcné konstatování, že jsem se s mezinárodně proslulým scénografem a malířem osobně neznal a že tzv. slavné inscenace bývají spjaty se jmény svých režisérů a podíl scénografů upadá často v zapomnění. Co je na tom „plác, plác“?
Také o mém „nevkusném kvílení nad nad tím, jak… Karel Kříž přišel o Divadlo Labyrint intrikami“ nemůže být řeč. Inkriminovaná věta zněla: „Intrikou tehdejší vedoucí pražského magistrátu byl Labyrint zrušen…“ Smysl mé otázky mířil ale nejen ke Karlu Křížovi, nýbrž k obecnějšímu jevu: „Je to typicky české, marnotratně zacházet s talenty?“ Srovnejte si, prosím, jak s mými větami manipuluje Machalická. Nejhlasitěji se ale musím ozvat vůči jejímu tvrzení, „že DN tehdy tiskly jednostranné články, v nichž Kříže ostouzely a nahrávaly tak machinacím magistrátu…“ Skutečnost byla jiná. Jako každé seriózní periodikum tiskly články pro a proti. Už v r. 1995 při konfliktu K. Kříže a H. Burešové dva protichůdné rozhovory, v r. 1996 „prolabyrintský“ článek Mé sklepní lásky a reportáž S Labyrintem do Káhiry. V inkriminovaném roce 1997 jen v rubrice Konfrontace text Kříž versus Kraus a sloupek Bulvár, němž se jeho autor ozval proti snaze skandalizovat tehdejší vedoucí magistrátu titulem soudružko. A po několika letech jsme pohledu K. Kříže na tuto kauzu věnovali celou tiskovou stranu. Kříž jej psal pro Lidovky, které jej tenkrát odmítly uveřejnit a cestu článku do naší redakce zprostředkovala J. Machalická. To jsou paradoxy!
Nenávisti J. Machalické vůči DN a mé osobě rozumím. Měli jsme v DN rubriku Přečetli jsme, v níž jsme pod pseudonymem Medius ironicky komentovali nepřesnosti, stylistické chyby a nechtěnou komiku v článcích divadelních recenzentů a J. Machalická v ní byla častým hostem. A dobře ví, že autorem ironických glos o JM jsem byl já. Jenom mě mrzí, že si „své účty“ vyřizuje tak nečestným způsobem.
Komentáře k článku: Aspoň trochu pravdomluvnosti, vážená
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
