Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 150)
V pátek 18. března jsem byl v Janáčkově divadle na Carmen.
Ležím a nemohu spát. Bodavé bolesti se mi táhnou tělem. Mumlám do ticha: Chlapče, máš léta, co je ti po opeře… V kronice času by ale premiéry oper chybět neměly…
Vysoké zdivo industriální nevzhledné stavby s průduchy vytáhlých okenic, otáčející se na rotující točně jeviště. Z líce kasárenská strážnice, z rubu sevillské náměstíčko. Francouzští vojáci zpívají francouzsky, nad jevištěm běží česká slova. Sbory Bizet psal nádherné a brněnští sboristé je umí zpívat…
Carmen, cikánka, se vyloupla z davu v květovaných šatičkách.FOTO archiv NdB
Carmen, cikánka, se vyloupla z davu v květovaných šatičkách. Nu! Bizetova Cikánka to nebyla, do cikánky jí něco chybělo. Byla vláčná a trochu se hrbila. Asi to dělaly ty šaty…
Don José, hranatý pořízek, o pohlavek menší od Carmen, věrně naplňoval představu osudového otloukánka.
Mlžná krajina sevillská s monstrem zdiva tabákové továrny, jakoby desítky jejich komínů a tisíce kuřáků vypouštěly dusivý kouř. Svícení do pelu okru, jindy namodralého oparu. Zpívání tlumené, cezené organtýnem věků…
Escamillo, fešák, věhlasný toreador, prodíral se davem v protislunečních brýlích. Zřejmě žár lásky spaloval jeho zrak… Carmen, Carmen…
Jdou řadou, jsou siluetami, svou horkost ovívají kmity vějířů, zpívají si a mají touhu vidět krev. FOTO archiv NdB
Sevillské dětičky si hrály na vojáčky, prošlapávaly andaluskou krajinu a s gesty vášnivých kuřáků odklepávaly popel z pomyslných cigaret. Bylo jich jako máku v makovníku a zpívaly si do kroku.
Korida v Seville. Svátečně ladění lidé se hrnou kouřovou clonou, do zad jim pálí baterie reflektorů. Jdou řadou, jsou siluetami, svou horkost ovívají kmity vějířů, zpívají si a mají touhu vidět krev. Na pustou andaluskou pláň se sypou listy tabáku, dopadají na hlavu žárlivostí spalovaného dona José. Pak jeho dýka protkne srdce nevěrné cikánky… Carmen, Carmen.
Svícení do pelu okru… FOTO archiv NdB
Od prachu mě pálí oči ještě teď a chce se mi kýchat, jen si vzpomenu…
Národní divadlo Brno – Georges Bizet: Carmen. Libreto: Ludovic Halévy a Henrib Meilhac podle novely Prospera Meriméea. Hudební nastudování: Ondrej Olos. Dirigenti: Ondrej Olos, Robert Kružík. Režie Tomáš Pilař. Scéna a kostýmy: Aleš Valášek. Světelný design: Daniel Tesař. Choreografie: Ladislava Košíková. Dramaturgie? Patricie Částková. Sbormistr: Pavel Koňárek. Sbormistr Dětského sboru Brno: Valeria Maťašová. Osoby a obsazení: Atala Schöck, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková. Don José: Luciano Mastro, Alexandru Badea. Micaëla: Daniela Straková-Šedrlová, Jana Šrejma Kačírková. Escamillo: Svatopluk Sem, Jakub Ketner, Jiří Sulženko. Zuniga: David Nykl, Tomáš Šelc. Mercédés: Lenka Čermáková, Jitka Klečanská. Frasquita: Andrea Široká, Martina Králíková. Le Remendato: Petr Levíček. Zoltán Korda. Le Dancaire: Igor Loškár, Jakub Tolaš. Morales: Jiři Brückler, Igor Loškár. Sbor a orchestr Janáčkovy opery NDB. Dětský sbor Brno a komparz. Premiéra pátek 18. 3. 2016. Janáčkovo divadlo.
///
V sobotu 19. března v Divadle na Orlí jsem viděl operu Impresário v koncích.
FOTO archiv JAMU
Ocitl jsem se na raketodromu mezi překvapeným výkvětem muzikologů, vědoucích recenzentů, slovutných pedagogů a znalců opery. Pod stropem se stříbřilo potrubí přívodových armatur. Za mléčnou stěnou se dalo tušit pódium a osm zavěšených hadic s kyslíkovými maskami. V jámě pod zástěnou se tísnili hudebníci. Hlas upozornil, že si máme vypnout mobily, aby nám v zápětí dal možnost digitálního ovlivňování programu.
K dýchacím maskám nastoupili kosmonauti. FOTO archiv JAMU
K dýchacím maskám nastoupili kosmonauti. Hudebníci spustili svižnou ouverturu z konce osmnáctého století. Mléčná stěna odplula do výšin a po bílém pódiu začali skotačit nedokonale kostýmovaní aktéři.
Hej, hej, opravoval jejich aranže režisér.
Hej, hej, kývali hlavami aktéři…
Árie, dueta, kvinteta, sexteta… byla zpívána v originále. Rozuměl jsem tedy jenom českým útržkům pokynů a slovním půtkám mezi režisérem, dirigentem, herci, nápovědkou nebo hudebníky.
Árie, dueta, kvinteta, sexteta… byla zpívána v originále. FOTO archiv JAMU
Nad pódiem vyšlo slunce, zlatě svítící kruh uprostřed korony suchých haluzí… Před ním se odehrávala vrcholová čísla operních hvězd. Režisér se vztekal, zastavoval tok zkoušky, pěstí třískal do stolu a dával tak na odiv svou despotickou moc.
Brčálově zelenými punčochami dráždila okolí infantilní subreta zhastrošená do strakatiny červenožlutých bambulí. Altistka, vpasovaná do zlatého kompletu, se zdobila odporně narezlou parukou. V dobovém kostýmku špulila zadeček koloratura připravená na nečekané momenty operního světa.
Básník byl ukryt do strohosti černého šatu a klobouku. Zpíval bolestně i přesvědčivě. Kapelník v obleku šosatého fraku olezlého šantaly vedl neustálé spory s režisérem o uchopení postavy. Divadelní ředitel, pružný, v dokonale střiženém obleku, s vlajícím cůpkem na temeni vystříhané hlavy, lahodným barytonem vládl jevištnímu dění. Recitativem, vedeným s rozpadajícím se orchestrem a s vypadávající pamětí a sabotující nápovědkou, se stal trumfovým esem rozverné produkce studentů.
Kdyby mi někdo řekl, že si studenti skladatele Domenico Cimarosa vymysleli a partituru opery Impresária v koncích sami napsali, budu mu věřit… FOTO VOJTĚCH KÁBA
Kdyby mi někdo řekl, že si studenti skladatele Domenico Cimarosa vymysleli a partituru opery Impresária v koncích sami napsali, budu mu věřit…
Omlouvám se všem, možná to byly mé poslední opery, proto jsem o nich psal… Dostal jsem hlad. Dám si krůtí křidélka zapékaná na zauzené rýži…
Notabene, víte, že zauzená rýže chutná lépe než připálená čočka…?
Brno – Komín, 20. 3. 2016
Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, Komorní opera HF JAMU – Domenico Cimarosa: Impresário v koncích. Autor libreta: Giuseppe Maria Diodati. Česky mluvené texty k libretu: Tomáš Studený. Režie: Marek Mokoš. Dirigent: Jiří Habart. Scéna a kostýmy: David Janošek, j.h. Hudební nastudování: doc. Mgr. MgA. Tomáš Krejčí. Produkce: Andrea Hurníková. Barbora Mikolášíková, Petra Trubinská. Asistent režie, inspice jeviště a zvuku: Natalie Gregorová. Inspice světel: Kristýna Kopřivová. Asistenti produkce: Vojtěch Kába, Barbora Schejbalová, Gabriela Vojtičková. Osoby a obsazení. Operní ředitel: Michal Marhold, Pavel Slivka. Kapelník: Pavel Valenta, j.h., Martin Javorský, j.h. Básník: Martin Vydra, Tadeáš Hoza. Koloratura: Doubravka Součková, Aneta Ručková. Subreta: Tereza Maličkayová, Mária Havrilaková. Altistka: Jarmila Balážová, Pavla Mlčáková, Dorota Smělíková. Režisér: Marek Mokoš. Asistent režie/technik: Michael Robotka. Inspicientka: Natálie Gregorová. Nápověda: Zuzana Machová. Hlas 1: David Janošek, j.h. Hlas 2: Lubomíra Sonková, j.h. Spoluúčinkuje Janáčkův akademický orchestr (JAO), orchestr posluchačů HF JAMU v Brně. Pedagogické vedení Operní režie: od.as.MgA. Tomáš Studený, Dirigování: Mgr. Jakub Klecker. Zpěv: doc. Mgr.art Marta Beňačková, doc. Jaroslava Jánská, doc. Mgr. art Helena Kaupová, odb.as.MgA. Ivana Mikesková, Ph.D. odb.as.MgA. Zdeněk Plech, doc. MgA. Zdeněk Šmukař, Herectví: odb.as.MgA. Lubomíra Sonková, MgA. Vladimíra Šmukařová Spurná, Mgr. Irena Rozsypalová, Produkce: odb.as.Ing. Zdeňka Vlachovská, Dramaturgie: odb.as.MgA. Tomáš Studený, doc. Mgr. MgA. Monika Holá, Ph.D. I. premiéra sobota 19. 3. 2016 v Divadle na Orlí / Hudebně-dramatické laboratoři JAMU.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 150)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
