Recyklované divadlo
Divadelní oddělení Národního muzea věnuje zvýšenou pozornost dokumentaci současného divadla. Intenzivně jsme se v posledních letech zabývali např. dokumentací vzniku inscenace. Systematicky a dlouhodobě pracujeme rovněž na výzkumu aktuálních trendů v evropské divadelní architektuře, jehož nejnovějším výstupem je kniha Recyklované divadlo (Grada 2015, 368 stran). Součástmi projektu financovaného z interního grantu Národního muzea a z prostředků na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO) byly také studie Pohyblivost, dočasnost, recyklace – Nové trendy v české divadelní architektuře po roce 1989 (Sborník Národního muzea v Praze, 2014, číslo 3–4, s. 55–65) a výstava Recyklované divadlo (Pražské Quadriennale 2015).
V první části knihy nahlížíme fenomén recyklace z několika úhlů pohledu. V rovině samotné stavby nás zajímaly v současnosti masově rozšířené adaptace původně nedivadelních prostor pro potřeby kulturních institucí, znovuvyužití různých stavebních materiálů – např. přepravních kontejnerů, lešenářských konstrukcí nebo stavební suti, fungování ekologických divadelních provozů a pohyblivá divadla. V abstraktní – ideové – rovině jsme se zaobírali komunitními a participativními formami divadla a stavbami, které se snaží být integrální a sociálně aktivní součástí environmentu. A také problematikou sociálně zodpovědného marketingu a obtíží, které přináší snaha definovat hranici mezi uměleckými akcemi ve veřejném prostoru a reklamou na nejrůznější komerční produkty. V anketě se čtyřmi významnými evropskými architekty se Folke Köbberling, Benjamin Foerster-Baldenius, Sami Rintala a Breg Horemans zamýšleli nad vztahy architektury ke komunitě, ekologii a divadlu.
Druhou část knihy tvoří 60 profilů konkrétních divadelních budov a objektů, které jsou seřazeny od západu (Azorské ostrovy) na východ (Moskva) Evropy a barevnými značkami přiřazeny ke kapitolám úvodního textu (Adaptace, Komunita, Pohyb, Ekologie, Marketing). Nalézt přesnou polohu každého divadla umožňují geografické s ouřadnice.
Publikace obsahuje asi 400 barevných reprodukcí. Další fotografie, ale třeba i zvukové a videonahrávky rozhovorů s architekty a divadelníky pořízené během výzkumu, jsou uloženy ve veřejnosti přístupném digitálním archivu Divadelního oddělení – rozšířit muzejní fondy prostřednictvím terénního sběru bylo důležitou součástí projektu.
VOJTĚCH POLÁČEK
Komentáře k článku: Recyklované divadlo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
