Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Varšavská setkávání 2016 (No. 2)
Festivalová „spotkania“ ve Varšavě jsou v plném proudu. Na scéně G. Holoubka varšavského Dramatického divadla lákalo diváky jedno z nejslavnějších dramat Adama Mickiewicze – Dziady, část III.
Režisér Michał Zadara spolu se souborem Polského divadla ve Vratislavi vybral pro varšavské uvedení třetí část díla uváděnou pod názvem Dziadów część III (divadlo má na repertoáru i celé Dziady). Nabídl čtyřhodinové představení (plus dvě přestávky), které svou délkou a náročností textu chvílemi trochu unavovalo (uvedení celých Dziadů trvá 810 minut se 7 přestávkami, divadlo je uvádí o sobotách od 12 hodin v poledne do 1:30h v noci). Nicméně tato skutečnost nic neubrala na kvalitě Zadarovy interpretace tohoto klasického polského díla, o níž se polská kritika zmiňuje veskrze velmi pozitivně.
Dziady část III. jsou velkým triumfem Michała Zadary, zrealizované s matematickou přesností. (Michał Hernes, shemag.pl)
Michał Zadara je konzistentní. Jeho vize dramatu Adama Mickiewicze byla zrealizována, jak bylo slíbeno: neklečí před prorokem, zbavuje slavná slova patosu. V případě Dziad části III. je však zbavil tajemství a romantické mystiky. Škoda, protože to je také zajímavé. (Agnieszka Kołodyńska, wroclaw.pl)
Inteligentní a sečtělý Michał Zadara má zajímavé nápady pro své inscenování klasiky, ale ne všichni herci mohou v jeho světě existovat. […] Konstrukce inscenace se mi však zdá pevná a přesvědčivá. (Mirosłav Kocur, teatralny.pl)
Mickiewiczův text byl – podle tvůrců – poprvé uveden v plném svém rozsahu tak, aby mohly zaznít všechny monology i dialogy dramatu. Tvůrci se v programu odvolávají právě na původní předlohu, čímž se chtějí odlišit od mnoha jiných interpretací. Na soubor, tentokrát obohacený i o dětské herce a hudebníky, tak čekal velice náročný text. A nejen to. Také zpěv, tanec, francouzské vsuvky a další nástrahy.
Na scéně se během večera vystřídalo na tři desítky osob. Ve třetí scéně s názvem Improvizace (na jednotlivé části upozorňují dvě promítací plátna po stranách jeviště) vynikl Bartosz Porcyk v roli Konráda. Jako vězeň rozjímající sám ve své cele nad životem předvedl skvělý zpěv a hlasový rozsah. Pohrával si s tóny několik minut a překvapoval stále další novou variací či stupnicí, již a capella doprovázel mluvený text. Nebyl nikdo další, kdo by v představení tak zářil jako Porcyk.
Scénograf Robert Rumas vytvořil pomocí obrovského výsuvného plátna s potiskem potemnělého nebe či interiéru variabilní scénu, již doplnil minimální počet kulis. Kromě plátna se na jeviště spouští ještě kmeny stromů nebo dlouhá stěna s několika dveřmi. Druhým výrazným scénickým prvkem zůstává Konrádova cela tvořená železnou, po kolejnicích pojízdnou krychlovou konstrukcí s možností otáčení. K Rumasově scéně neodmyslitelně patří světelný design Artura Sienickiho a hudba Maji Kleszczové a Wojciecha Krzaka. Teprve společně vytvářejí tyto tři inscenační prvky dynamickou – pro danou produkci příznačnou – atmosféru potemnělých snových scén.
U diváků se Dziady setkaly s pozitivním ohlasem. Po představení (jako je tomu i po většině jiných) navštívila většina diváků diskusi s tvůrci. Ovšem pro nás, co nerozumíme plynně polsky, divadelní večer skončil.
///
Předchozí díl denního zpravodajství:
Varšavská setkávání 2016 (No. 1)
Komentáře k článku: Varšavská setkávání 2016 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)