Olga Dabrowská: Láska, radost a sranda jsou energií Sklepa
Na začátku května bude mít v kinech premiéru váš dokument Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa. Vznikl k neuvěřitelnému 45. výročí divadla. Co Sklep znamenal pro vás osobně?
Pocházím z rodiny, která dokázala žít i v minulém režimu svobodným životem, svoboda se u nás cenila mnohem výše než materiální pohodlí nebo kariéra. Nešlo o žádnou anarchii nebo svévoli, ale o svobodnou a odpovědnou volbu vyšších mravních hodnot prostě proto, že jsou dobré. Tyto žité principy se staly mou mateřštinou a přirozeně jsem je potom hledala i jinde. V normalizačních dobách to bylo spojené i s jakýmsi dobrodružstvím a až frajeřinou či hrdostí na to, že máme lepší světy, než je ten, který nám, ale i sobě, vytvářejí soudruzi. Sklep a mnohé další soubory či třeba jen krátkodobé formace z okruhu Pražské 5 byly ideálním prostředím pro posilování tohoto sebevědomí. To, jak svobodně, odvážně, či spíše drze všichni tvořili, jak nápaditě bláznili, co všechno bylo možné s nimi zažít, kolik neuvěřitelných a originálních talentů mezi nimi kvetlo a bujelo, anebo to, jak kašlali na minulý režim, jako by prostě neexistoval, protože jim ani nestál za pozornost – to pro mě bylo velmi inspirativní!
Patřila jste k pravidelným návštěvníkům „sklepáckých“ produkcí?
Nebyla jsem nějaká fanatická fanynka Sklepa, svobodu a autenticitu jsem hledala a nacházela i jinde. Nicméně styl a obsah sklepovského humoru, kterému zdánlivě není nic svaté, ale ve skutečnosti je schopen hluboce mravně se vyjadřovat k zásadním existenciálním otázkám, po revoluci elegantně překročily problém mnoha jiných uměleckých těles, která se s pádem minulého režimu najednou neměla proti čemu vymezit, neboť Sklep se vymezoval vždy proti principům, anebo si prostě hrál.
Film vznikal čtyři roky – za tu dobu jste jistě měla možnost se s fenoménem Sklep důkladně seznámit. V čem podle vás bylo a je to zvláštní charisma Divadla Sklep, potažmo celé Pražské pětky?
Myslím si, že Sklep je zázrak. Nechápou to a žasnou nad tím i samotní „sklepáci“. Neumějí – anebo spíše nechtějí – to analyzovat, umějí a chtějí to prostě jen žít. Oni totiž s důvěrou a suverenitou žijí přirozené principy jakéhosi vyššího řádu věcí, a tím ty principy zhmotňují. No, a to se jim strašně vyplácí. Energie mezi nimi cirkuluje v tak mocném proudu, že zde v podstatě vzniká elixír života. Oni se třeba vůbec nebojí prosadit, a pěkně nahlas. Každý tam má své silné ego a to si hlava nehlava vykřikuje konkrétní potřeby, které se kolikrát navzájem vylučují. Když dvacet lidí huláká jeden přes druhého, nemůžou se navzájem ani pořádně slyšet, natož domluvit. Do toho ještě všichni střídavě dělají srandičky, honí se, nabízejí si dobroty nebo něco hledají. Když se dá ovšem této bezbřehé kakofonii trocha času, tak se jim jaksi sama od sebe vždy vyladí do harmonie, a tak nějak samo to vše dobře dopadne. Takových přírodních zákonů, jakým je přirozeně se harmonizující chaos, žijí ve Sklepě celou řadu. A podobná je i jejich tvorba. Rodí se prakticky ze všeho. Každá situace je jim materiálem k okamžitému happeningu, život je řadou nepřetržitých námětů k nejrůznějším uměleckým vyjádřením, jevištní brilance se cizeluje v průběhu roku na interakcích s diváky, neboť Sklep zkouší jen jednou do roka – před novou vánoční besídkou. Oni se nebojí ztrapnit. Jsou svobodní i před vlastním strachem, studem, ostýchavostí, ostudou. Improvizují s tím, že z trapnosti přímo vycházejí. A pak, jsou to blízcí přátelé, kteří se mají celý život rádi. Vše dělají z radosti a pro radost. Láska, radost a sranda jsou tou energií, která tam tak neuvěřitelně mocně koluje. A v tom je to charisma. Sklep nás přitahuje už jen tím, že opravdu existuje.
Se Sklepem je spojena řada vyhraněných a také velmi různorodých osobností: David Vávra, Tomáš Hanák, Milan Šteindler, Václav Marhoul, Ondřej Trojan, Eva Holubová, Monika Načeva, Jiří Macháček, Lenka Vychodilová, Tomáš Vorel… Co je drželo dohromady? Mají něco společného?
Sklep je úžasná platforma pro svobodné umělecké vyjádření a tvůrčí lidé svobodu potřebují jako vzduch. Zároveň je tam pozitivní konkurence, všichni se hecují navzájem, a tím se vybičovávají k lepším a lepším nápadům a výkonům. Negativní konkurence, jakou známe odjinud, by tam zcela propadla. Originalita a původnost jsou samozřejmostí. Sklep nikdy nikoho nevyhodil. Když přišel někdo, kdo cítil, že tam nepatří, odešel sám od sebe. Kterýkoli člen divadla Sklep může kdykoli odejít a zase se tam může kdykoli vrátit. Všudypřítomná legrace a sebeironie jsou pojistkou před tím, aby se umělec nebral příliš vážně, ale zůstal příčetný a duševně zdravý. Nedivím se, že se tyto výrazné osobnosti zabydlely ve Sklepě. Mohly se svobodně autenticky rozvíjet a zároveň mít přátele, kteří dělali totéž.
V názvu filmu je slovo „tajemství“ – podařilo se vám nějaké odhalit?
Tajemství je od toho tajemstvím, aby se nevyzradilo. Ale myslím, že se podařilo ho ve filmu zachytit.
Pracovala jste na kultovních filmech Knoflíkáři nebo Samotáři s Petrem Zelenkou a Davidem Ondříčkem. Souvisí poetika té vaší filmové generace nějak s tou „sklepáckou“? Pokud ano, v čem?
Sklep, to jsou naši předchůdci (a pokračovatelé), na ně jsme chodili, už když jsme byli gymnazisté. Myslím si, že není možné, aby nás neovlivnili, byť ta inspirace nemusí být pokaždé přímočará a vědomá. Ale oni v podstatě přinesli na českou scénu postmodernismus, na kterém jsme my vyrostli, ukázali, že co lze znevážit, to se znevážit smí, a že absurdita se skrývá i v těch „nejnormálnějších“ situacích. Těch styčných bodů by se dalo najít mnohem víc.
Může Sklep zachránit svět?
Principy, které Sklep žije, jsou nesmírně léčivé. Když si je z filmu vypíšete, sestavíte manuál na záchranu světa. Nejen toho svého, osobního, ale celé té naší modré koule. A uvědomíte si, že jednotlivé body vašeho manuálu již opravdu najdete všude na světě, i v sobě. Sklep už svět totiž zachránil. Jen je to potřeba ještě maličko doťuknout.
Komentáře k článku: Olga Dabrowská: Láska, radost a sranda jsou energií Sklepa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
