Martina Trchová
(1983) Zpěvačka, performerka, autorka hudby a textů, kytaristka. Dosud má na svém kontě alba Čerstvě natřeno (2005, Indies records) a Takhle ve mně vyjou vlci (2010, Indies MG) a se svým triem právě dokončila CD Holobyt, jež vychází v těchto dnech. Mimo to je také výtvarnice a cestovatelka (Malý Tibet, Kazachstán, Gruzie), která na svých cestách nefotí, nýbrž kreslí, zapisuje a vytváří umělecké deníky. V roce 2014 vydala knihu Deníky z Ladakhu (zápisky a kresby z cesty do Malého Tibetu, kde jako dobrovolnice vyučovala ve škole výtvarnou výchovu a hru na kytaru).
Co vás přivedlo k hudbě?
Prvním impulzem byl asi můj učitel na klarinet, kterého jsem bezmezně milovala. A také rodiče, kteří mě po odpoledních nutili cvičit. Ale ten nejdůležitější moment přišel v pubertě, kdy sestra přinesla domů kytaru a napsala píseň. Zjistila jsem, že hudba nepadá z nebe, ale píšou ji lidé. A tak jsem zatoužila to umět také.
Největší umělecký zážitek
Jednoznačně koncert Leonarda Cohena. Tři hodiny nádherných, silných a intimních písní. Starý muž v klobouku, ze kterého sálala životní moudrost a pokora čišela z každého pohybu a tónu.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
Mrzí mě, že jsem neměla možnost si více popovídat se zpěvačkou a autorkou Zuzanou Navarovou. Mám v hlavě mnoho otázek, ale nejsem si jistá, zda bych se jí chtěla ptát. Asi bych jen chtěla strávit po jejím boku nějaký čas, protože mě fascinují její tvorba a přístup k životu, který se z toho všeho dá vyčíst. Možná i proto jsem začala příležitostně zpívat její písně.
Námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Nemám teď žádné ambice na nějaké velké téma. Přitahují mě drobné příběhy lidí a „nevšední každodennosti“. Mám píseň o věšení prádla na balkoně z pohledu ženy, která si užívá tu krátkou chvíli a prostor, do kterého jí nikdo nemůže vlézt. Chtěla bych objevit a zachytit další malé okamžiky, které lidé prožívají.
Formy, druhy a umělecké žánry, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
Fascinují mě deníky jako specifická součást literatury. V poslední době mě oslovily Deníky streetartového malíře Keitha Haringa a už poněkolikáté se vracím k Deníkům americké básnířky Sylvie Plath. Loni jsem objevila knižní edici Karavana, která vydává nejrůznější autentické zápisky, črty a dopisy. Z nich je má oblíbená kniha Cesta na Jávu (část sbírky Konstantina Biebla doplněná o zápisky z cest), Intimní autoportrét Fridy Kahlo (dopisy) a Dopisy Vincenta van Gogha.
Vyhýbám se teď obecně televizi, protože by mě vtáhla i hloupými pořady a já nerada ztrácím čas.
Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Sylvie Plath asi. Znovu čtu její deníky a cítím mnoho společného. Na druhou stranu vidím odlišnosti, a tak mě to neděsí.
Velmi vzdálené jsou mi některé osobnosti současné politické scény.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Kosatec. Kupuju si je teď na jaře stále a vždycky mě překvapí, když vykoukne z poupěte ten překrásný komplikovaný svět. A myslím, že jsem se tím obdivem nakazila v knížce pohádek od Hermana Hesseho, v níž je krásný příběh o kosatci.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Asi bych nikdy nezpívala o aktuálním politickém dění. Mám ráda, když jsou písničky komplexní, nadčasové a nestárnou se změnami kolem nás. Zpívat o svobodě ano, miluju metafory, ale nesnáším v písních konkrétní jména. Písničky jsou pro mě příliš křehké médium. Názory raději vyjadřuji přímo.
Umělecký sen
Proměnit život v umělecké dílo…
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala uměleckému oboru
Možná nějaká bioložka. Dívala bych se do mikroskopu a obdivovala nesčetné tvary a barvy přírody.
…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Ano, zvláště v dnešním světě, kde neexistuje žádný filtr a lidé mohou dělat prakticky cokoliv. Šíří se to, co je vidět, a nejen to, co je dobré. Je důležité si pěstovat svůj kritický pohled a zajímá mě kritický názor renomovaných lidí, protože přede mě staví nové otazníky a nutí mě přehodnocovat ustálené myšlenky.
Na druhou stranu je někdy těžké poslouchat a číst kritiku vlastních děl, protože vím, že jsem do nich dala úplně všechno a jdu se svou zranitelnou kůží na trh.
Komentáře k článku: Martina Trchová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)