Patnáct řádků… na rozloučenou s iDN

Milí čtenáři iDN,

s lítostí oznamuji, že jako redaktor iDN končím.

Poslední kapkou, ktera vedla k mému odchodu z DN a především z iDN, byl článek Hezky se učil, hezky se klaněl… Jakožto redaktor, který cítí odpovědnost za úroveň příspěvků, jsem jej v redigované sekci iDN odmítnul zveřejnit, šéfredaktor Kolář na jeho publikaci trval – jediným řešením byl můj odchod. Od 23. února nemám na server iDN „redaktorský“ přístup a nenesu tudíž žádnou odpovědnost za to, co se zde bude nadále odehrávat.

Tento spor je samozřejmě sám o sobě zcela malicherný, byla to jen příslovečná poslední kapka po déletrvajících neshodách se zbytkem redakce.

Z Divadelních novin odcházím po dvanácti letech s pocitem naprosté marnosti.

Svému nástupci přeji hodně štěstí a pevnější nervy, než jsem měl já.

Autor: Vladimír Mikulka
Publikováno: 25. února 2011

Kontext 15 řádků

Komentáře k článku: Patnáct řádků… na rozloučenou s iDN

Jiří P. Kříž

Vladimíre Mikulko, náš pohled na divadlo byl a je často různý, a to je dobře. Trochu jsem ti před několika lety vyčítal, že ani ty jsi nezvedl hlas, když mne šéfredaktor Jan Kolář vysloveně z osobních důvodů dal distanc – nejprve prý na dva roky, a potom už docela po vlastní libosti na věčné časy. Pro DN to vlastně bylo dobře. I v Kritickém žebříčku bylo až přiliš okatě vidět, co to je být divadelním kritikem – a naproti tomu příštipkářem toho náročného řemesla… Tvůj nyní už bývalý šéfredaktor ztratil bohužel dávno jakoukoli soudnost a schopnost rozeznat kvalitu nabízených příspěvků do „jeho“ DN. A do penze na zasloužený odpočinek se jednomu tak zatraceně nechce. Náklad DN se pod jeho vedením hrozivě blíží k nule! Nejenom že DN absolutně neplní základní funkci, totiž být divadelními novinami, už dokonce nepozná absolutně zašmodrchaný blábol, jakým je Hezky se učil, hezky se klaněl. To není ani reflexe ani inspirace moc dobrou studiovou inscenací Východočeského divadla. Jenom když si píchnu tři dávky heroinu najednou, jsem schopný napsat něco tak poeticky mátožného a sebelibidózního, Vlastně asi ani to ne, na to by nestačilo dávek ani pět… Přesto si myslím, že jestli to jde, z DN ještě neodcházej. Jiní by měli. Za trochu trpělivosti to snad ještě stálo. Zaniknou-li Divadelní noviny, dlouho nevzniknou jiné! Troubím do světa ten smutek za tvou rezignaci, jakkoli vím, že mastodonti typu Koláře nebo Hermana, mastodonti poplatní komukoli a čemukoli u moci, mají tuhý kořínek. Ale ta vaše generace má sakra na rezignování ještě dost času! A když už – Neztrať se. Hezky Jiří P. Kříž

25.02.2011 (2.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Štefanová

Nešťastná situace, která v redakci Divadelních novin vládne, byla definitivně potvrzena odchodem jejího nejlepšího člena, který je nejen výborným divadelním kritikem, ale také redaktorem. Ani ne za rok, byl schopen na webovém portálu iDN vybudovat prostor, který přitáhl pozornost stávajících i nových čtenářů. Do iDN přivedl nové kritiky, takzvanou „mladou krev“, po níž tolik volá stávající redakce Divadelních novin a kterou stále nenachází. Pokud má být touto novou a nezkaženou krví talent typu „Hezky se učil, hezky se klaněl…“, apeluji na redakci – hledejte dál! A nebo si s tím dejte více redakční práce, kterou Vladimír Mikulka rozhodně neopomíjel. Díky tomu se na iDN objevovaly čtivé a rozmanité články, které mohly a měly vyvolávat diskusi.
Nad počínáním redakce DN v čele s panem Kolářem zůstává mnohdy rozum stát, nicméně věřím, že Vladimír Mikulka najde způsob i prostor, kde ve své činnosti bude pokračovat dál. Jeho práce v Divadelních novinách i na iDN rozhodně „marná nebyla“!
S velkou pravděpodobností nebude Jan Kolář brát na naše reakce a apely zřetel. Nicméně si ten poslední neodpustím. „Proberte se!“

25.02.2011 (9.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Veselovská

Milý Vladimíre,
ani nevíš, jak se mi ulevilo, že ten článek nemáš na svědomí.
Děkuji za bezvýhradně pečlivou redakci, ostatní už napsala Veronika.

25.02.2011 (9.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

Vše kolegyní Štefanovou řečené podepisuji a s lítostí odsouvám iDN ze svých oblíbených záložek. Svému dlouhodobě nejoblíbenějšímu českému divadelnímu kritikovi přeji hodně štěstí a brzké pozbytí pocitu naprosté marnosti. A Divadelním novinám přeji…ale co vlastně?

25.02.2011 (11.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

Člověk se o sobě nikdy nedozví tolik pěkných věcí, jako když odněkud vymajzne 🙂

25.02.2011 (11.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Věc je myslím zřejmá. Po idiosynkratickém postoji redakce k debatě o Divadelních novinách v listopadu loňského roku jde o další důkaz hermetického uzavírání se redakce před světem, bránění se relevantním změnám. Po odchodu Vladimíra Mikulky není v redakci žádný příslušník generace kritiků – čtyřicátníků začínajících po listopadové revoluci, žádný příslušník generace kritiků narozených v sedmdesátých letech a – pochopitelně – ani žádný příslušník nejmladší kritické generace osmdesátých let. Jak se potom může takový organismus průběžně obrozovat? Jak potom může být opravdovou jednotnou (tištěnou) platformou daného formátu pro celou divadelně – kritickou obec?
Myslím, že „causa Mikulka“ především vybízí k tomu, aby nespokojenci se stavem stávajících DN založili vlastní časopis. Ano, Nataša Zichová na diskusi o DN prohlásila, že v českém prostředí není dostatek veřejných zdrojů pro existenci dvou „Divadelních novin“ – ale jiné řešení už dnes vážně nevidím.

25.02.2011 (15.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Kolář

Idiosynkrazie – dle Akademického slovníku cizích slov – 1. psych. svérázný prvek v projevu jedince, jeho chování ostře ho odlišující od ostatních jedinců. 2.med. nepřekonatelný odpor k něčemu, někomu (ke zvukům, dotekům, vůním ap.)…
Nevím co idiosynkratického bylo na otevření prostoru na iDN všem našim kritikům, jejich názorům, ba dokonce dehonestujícím urážkám, které se nevztahovaly k tématu nýbrž k osobám. A je příznačné, že tyto lidi Divadelky provokují, podněcují, štvou, kdyby to byl mrtvý časopis, asi bychom nestáli ani za slovo, ne?
Pročtete-li si pozorně Debatu o DN, snadno zjistíte, že těch kritiků bylo jen pár, stále se opakující jména, která lze spočítat na prstech jedné, možná i obou ruk. Jsou jen částečkou české divadelní veřejnosti a nevidím důvod, proč bychom obsah a podobu našeho listu, který odebírá na 2.000 čtenářů, měli uzpůsobovat právě jí.
Vladimír Mikulka měl absolutní svobodu při tvorbě i redigování iDN, do jejich obsahu jsem nijak nezasahoval, všechny jeho nápady, články, iniciativy (i v tištěných novinách) jsem vděčně přijímal a z pozice šéfredaktora uskutečňoval- je-li počestný, jistě potvrdí tato slova. Nebyl ovšem majitelem těchto stránek a představa, že redakce, které tyto stránky „patří“ a která je financuje a ze zákona za ně odpovídá, nesmí na nich uvěřejnit ani glosičku, pokud se Vladimírovi M. nelíbí, je nepřijatelná. Alespoň pro naši redakci. Ostatně rozhodl se odejít sám, žádná výpověď mu nebyla dána. A pokud se rozhodne i nadále u nás publikovat, budeme jen rádi.
To, že v naší redakci pracuje totiko starší generace, o její kvalitě nic nevypovídá, i proto, že stránky DN (každé číslo!) zaplňují i autoři středního, mladého i nejmladšího věku.
Kult mládí „an sich“ odmítám. K tomu bonmot Jana Wericha: Mládí samo o sobě není žádnou hodnotou. Protože starý blbec byl kdysi mladý blbec.

25.02.2011 (17.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka

No samozřejmě, vždyť také nijak nezpochybňuji, že webové stránky „patří“ redakci a šéfredaktor má tudíž právo umístit tam i text, se kterým redaktor nesouhlasí. Pokud ale šéfredaktor silou prosazuje text takové úrovně, že bych se za něj jakožto „odpovědný“ redaktor musel stydět, je jediným slušným řešením odejít.

Se zbytkem redakce jsem měl napjaté vztahy již dlouho a již delší dobu jsem uvažoval o odchodu. Současná podoba papírových Divadelních novin se mi – jakožto redaktorovi i čtenáři – zdá být stále méně přitažlivá a v DN jsem tak poslední rok zůstával v podstatě pouze proto, že jsem se chtěl věnovat „svým“ iDN. Do jejichž podoby mi opravdu šéfredaktor nijak nezasahoval.

Ale dal jsem si sám pro sebe hranici, že v Divadelních novinách zůstanu pouze potud, pokud tento stav vydrží a iDN se nestanou předmětem nekompetentních zásahů. Příkazem publikovat článek „Hezky se učil, hezky se klaněl“ byla tato hranice zcela evidentně překročena. Považoval jsem iDN tak trochu za své dítě a měl jsem k nim samozřejmě srdeční vztah, ale za každou cenu se v nich držet nechci.

O tom, co mi na dotyčném článku tak silně vadilo, se každý může snadno sám přesvědčit – prvním počinem nového správce iDN Vladimíra Hulce byla právě jeho publikace.

25.02.2011 (18.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Magdalena Pantáková a Martin Kodeda

A druhým počinem tomu Míša Žemlová nasadila korunu.
Tímto se loučíme s četbou iDN.
Magdalena Pantáková a Martin Kodeda

25.02.2011 (20.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

O tom, co mi na dotyčném článku tak silně vadilo, se každý může snadno sám přesvědčit — „prvním počinem nového správce iDN Vladimíra Hulce byla právě jeho publikace“.

Já se velice často cítím trochu mimo, ale o jakou publikaci jde?

25.02.2011 (20.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Milý pane Koláři,
myslím, že „já o voze, vy o koze“. Budiž ale. Co chce být sděleno upřímně, ve snaze pomoct, nechce být slyšeno. Opusťme tedy koncept DN jako otevřené, „naslouchající“ platformy a berme DN jako „Vaše“ noviny, jako jednoho konkrétního občanského sdružení, jehož vedení má rozhodující právo.
V tom případě bylo od Vladimíra Mikulky jedině správné, pokud se nemohl ztotožnit s názory tohoto vedení, odejít.
Příspěvek Míšy Žemlové budiž potvrzením, že na IDN jest nyní „Hulcovo“.
Buďme demokratičtí (a tolerantní): hodně úspěchů, Vladimíre, v naplňování vlastních představ.

25.02.2011 (21.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
jiri erml

Jakýkoliv začátek, který začíná slovy „milý“, když to tak není míněno, je sprostá ironie diskutujících. Hra na „sílu“ a „přechcání“. Nejste v tomto oboru nejlepší.

25.02.2011 (21.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Peter Páluš

Co dodat? Souhlasím s Veronikou Štefanovou a podepisuji každé její slovo. Vladimíre, GL!

26.02.2011 (1.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Dvořák

Nemohu jinak, než nad stávající situací vyslovit politování. Pan Mikulka během své práce na iDN vytvořil platformu, která je z mého pohledu v současnosti mnohem životaschopnější než tištěné DN. Nejsem si jist, jestli tuto skutečnost ostatní členové redakce vůbec dohlédli. Přestože iDN jsou, jak zmiňuje ve svých třiceti řádcích pan Hulec, součástí kolektivního díla zvaného Divadelní noviny, z redakčního hlediska se tak stalo ne díky společné práci, ale díky Mikulkově úsilí. A úsilí přispěvatelů. Myslím, že není třeba si nalhávat, že odchod pana Mikulky nastal jen a pouze k vůli inkriminovanému článku. Podstata věci je jinde a je očividně dlouhodobá. Je skutečně více než zarážející, a ve výsledku vlastně smutné, že pan Hulec označil Vladímira Mikulku jako neotevřeného diskuzi. Tento pocit mám v současnosti naopak z ostatních redaktorů DN, kteří se sice účastnili listopadové debaty, ale jakkoliv zužitkované podněty zůstávají v nedohlednu. Krok pana Mikulky spatřuji v tomto momentu jako zcela pochopitelný. Vám tedy Vladimíre přeji hodně štěstí a děkuji za spolupráci, která, jak doufám, se snad znovu obnoví někdy v budoucnu a třeba někde jinde.

26.02.2011 (14.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský

Ta reakce, pane Koláři, byla idiosynkratická (tedy výrazně přecitlivělá) vůči možnosti otevřené diskuse o DN. Zarazilo mě tenkrát a zaráží mě stále, že se kritické médium s takovou nechutí staví k tomu, že by mohlo být také kriticky hodnoceno a případné výtky splachuje jako osobně motivované útoky „částečky české divadelní veřejnosti“, které se časopis rozhodně přizpůsobovat nebude.
A považovat tu nejsamozřejmější věc, jakou je otevření diskuse pod webovým článkem, za hrdě proklamované gesto „otevřenosti“, je po mém soudu krapet srandovní.

27.02.2011 (10.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Nedá mi, pane Koláři, ještě neupřesnit svá slova a nepodpořit pana Šotkovského. Proklamovaná otevřenost z Vašich úst zní: chceme být otevření změnám – ale jenom takovým, které mi sami uznáme za vhodné. Což se vztahuje i na ono personální obsazení redakce: je přece setsakra velký rozdíl, když ona konfrontační síla (nejlépe generační) je součástí redakce a když doléhá jen zvenčí, např. prostřednictvím těchto internetových diskusí. A nebo jinak. je, myslím, velký rozdíl mezi tím dát na stránkách DN šanci mladým a vpustit tyto mladé přímo do redakce (a střetnout se – pro jistotu dodávám demokraticky – s jejich „nepohodlnými“ názory).

27.02.2011 (21.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
lukáš novosad

to Martin Švejda:

aniž bych měl v plánu více se do této debaty zapojovat, jen upozorňuji, že logika výtky „chceme být otevření změnám — ale jenom takovým, které mi sami uznáme za vhodné“ je (nehledě na hrubku) pochybná, neb není to výtka, nýbrž docela prosté konstatování samozřejmého výběru. kdokoli je nějak kritizován nebo k něčemu ponoukán, vybírá si z těchto podnětů ty, jež považuje za vhodnější než jiné. plně podvolit se člověk musí, má-li málo odvahy, pouze diktátu, což je myslím to, čemu se vzpíráte, ačkoli sám máte tímto výrokem náběh činit totéž. bacha, revoluce mají chutě požírat své děti. ale to přece víte 😉

28.02.2011 (6.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
meandra

Konečně nějaká legrace, po dlouhém půstu……

22.07.2011 (7.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,