Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 4)
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava uvedlo v rámci festivalu Svět knihy v pražském Divadle Archa svou inscenaci Lesík. Severský thriller o ztraceném dětství v režii Victorie Meirik. Jesper Halle se v této oceňované hře (Cena Hedda, 2004) dotýká kontroverzního tématu – zneužívání dětí. Poslední díl seriálu reportáží z dubnové cesty této inscenace do Norska.
Den pátý, neděle 24. dubna
Čtyři dny v Oslu utekly jako voda a my se probouzíme do dne posledního, dne odjezdu. Už ani to slunce nám dnes moc nepřeje, a tak s naším domácím průvodcem Jesperem zavítáme do muzea místní osobnosti, Edvarda Muncha. Zatímco v Národní galerii lze najít Výkřik společně s několika dalšími obrazy v místnosti věnované právě Munchovi, v Munchmuseet nás procházíme výstavu Munch + Mapplethorpe, která je nejen báječně připravena, ale taky díky ní zjišťujeme, že už Edvard Munch si fotil selfies. Poté, co se v botanických zahradách kousek za muzeem rozloučíme s Jesperem, procházkou pakistánskou čtvrtí, kde jsou asi jediné v neděli otevřené obchody v celém Oslu, doputujeme zpátky do centra města. Čas odjezdu se chýlí, takže po pořízení posledních suvenýrů je zapotřebí ještě zabalit kufry a odhlásit se z hotelu. Před příjezdem autobusu, který nás doveze na letiště, pořídíme ještě poslední skupinové foto a už nasedáme na cestu zpět směr Ostrava. S odbavením na letišti v Oslu trochu bojujeme, protože je skoro všechno automatizováno a všude jsou fronty, ale nakonec přepereme fronty i neposlušné automaty.
Herci si umějí najít světlo všude (Ivan Dejmal, František Strnad, Jiří Sedláček a Robert Finta)… FOTO JIŘÍ SEDLÁČEK
Před nástupem do letadla ještě máme dost času, takže prozkoumáváme bezcelní zónu tak dlouho, až nakonec musíme zdržovat zavření brány a nahánět některé z členů, aby vůbec nastoupili do letadla včas – to se nakonec přeci jen podaří.
Z Osla vzlétáme ještě za světla, ale přistáváme již do setmělého Krakova. Je to trochu obrácené déjà vu – zase si vyzvedneme zavazadla z pásů a vyrážíme hledat autobus, ten nás ale tentokrát z letiště odveze zpátky domů do Ostravy. Dobrodružství máme zdárně za sebou a před půlnocí se po vylodění z autobusu loučíme tam, kde jsme se ve středu před osmou ráno shledali, abychom se na společné dobrodružství vydali.
Celá výprava NDM. FOTO PETER GÁBOR
Už jen poznámka na závěr. Nic z předešlého by se nemohlo uskutečnit nebýt dvou faktorů: velkorysé dotace EHP fondů, která nejen plně uhradila celý výjezd, ale významně přispěla i na to, že Lesík mohl vzniknout v podobě, v jaké vznikl, tedy v režii Victorie Meirik a scénografii Olava Myrtvedta; a Martiny Klézlové, která se chopila příležitosti a oba granty napsala a plně administrovala ve spolupráci s Dagmar Radovou, bývalou dramaturgyní činohry NDM, toho času dramaturgyní HaDivadla, která stála u zrodu těchto projektů, ale už nebyla přítomna jejich realizaci. Těm patří náš velký dík.
/Konec/
///
Předchozí díly reportáže:
Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 1)
Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 2)
Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 3)
Komentáře k článku: Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
