Zemřel Jaroslav Malina
Jaroslav Malina
5. 12. 1937, Praha – 14. 5. 2016 České Budějovice
Malíř, scénograf, kostýmní výtvarník, grafik, pedagog. Jeho tvorba zahrnuje realizace pro činohru, operu, loutkové divadlo, film i televizi.
V letech 1952–1957 studoval soukromě u prof. Zdenka Sklenáře, v letech 1957–1961 výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Karlovy university u prof. Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a doc. Zdeňka Sýkory. V letech 1961–1964 studoval na katedře scénografie DAMU v Praze u profesora Františka Tröstera a doc. Oldřicha Smutného. Od roku 1990 do roku 2000 na této katedře sám vyučoval, byl vedoucím 3. scénografického ateliéru. Docenturu získal v 1993, v roce 1998 se stal profesorem. V letech 1996–2001 vykonával funkci rektora AMU. V roce 2002 obdržel titul Doctor Honoris Causa na The Nottingham Trent University. Opustil Prahu a trvale se usadil na jihočeském venkově.
Od roku 1964 byl scénickým výtvarníkem Divadla F. X. Šaldy v Liberci, odkud v roce 1980 odešel jako scénograf do Klicperova divadla (tehdy DVÚ) v Hradci Králové. Po roce 1982 byl jako výtvarník ve svobodném povolání. Jako scénograf spolupracoval s Městským divadlem (tehdy Divadlo pracujících) ve Zlíně (do roku 1989). V letech 1990 až 1991 pravidelně spolupracoval s dalšími českými divadly, především s Realistickým divadlem (později Labyrint) v Praze a s operou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.
Doma a v zahraničí vytvořil přes 400 scénických i kostýmních výprav pro divadlo, film a televizi. Například: B.Martinů-Ženitba /1962-Operní studio AMU – Disk, Praha/; J. Voskovec – J. Werich – Slaměný klobouk /1967,Divadlo F. X. Šaldy, Liberec/; W. Shakespeare – Komedie plná omylů /1971, Divadlo V. Nezvala, Karlovy Vary/; L. Stroupežnický /1976, Naší furianti, Divadlo J. Záborského, Prešov/; C. Gozzi – Být královnou v Samandalu /1977, Činoherní studio v Ústí nad Labem/; R. Patrick – Kennedyho děti/ 1978, Národní divadlo, Praha/; J. Jílek – Silvestr /1984, Státní divadlo Rostov na Donu, SSSR/; F.G. Lorca – Dům Bernardy Alby /1987, Black Box Studio, San Francisco State University, USA/; F. Dürrenmatt – Herkules a Augiášův chlív /1998, Národní divadlo Praha/; V. Havel – Asanace /1990, Realistické divadlo Praha/; K. a J. Čapkové – Ze života hmyzu /1994, McNeese University, Lousiana USA/; J. Gay – Žebrácká opera /1996, Divadlo na Vinohradech, Praha/; C. Debussy – Pelléas et Mélisande /1997, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě/… Úzce jako scénograf spolupracoval s režiséry I. Rajmontem, J. Grossmanem, L. Engelovou, I. Krobotem, J. Herzem, J. Schmidem aj. Jako výtvarník se podílel na filmech – Straka v hrsti /1982/, O živé vodě /1987/. Poslední léta žil v Chomoutově Lhotě u Tábora.
Po tři roky, v letech 1968–1971, byl členem exekutivy OISTT. Přednášel na universitách v USA, Japonsku, Finsku a Velké Británii, kde mu byl v roce 2002 udělen čestný doktorát na Nottingham Trent Univerzity.. V roce 1984 získal Zlatou medaili na 7. mezinárodním triennale scénografie v Novém Sadu (v tehdejší Jugoslávii). V letech 1991, 1999 a 2003 byl generálním komisařem Pražského Quadriennale.
Jeho práce jsou uváděny v prestižních mezinárodních publikacích. Má vlastní heslo v encyklopedii La Scene Moderne (Edition Carre, Paris, 1997), v roce 2001 byl vybrán mezi dvanáct světových scénografů současnosti pro Stage Design (RotoVision, London) a je též zastoupen v nedávno vydané knize o historii scénografie v Evropě a v USA Making the Scene autorů Oscara G. Brocketta, Margaret Mitchell a Lindy Hardberger (Tobin Theatre Arts Fund, San Antonio, 2010).
Přesto, že byl uznávaným scénografem, věnoval se především malování. Kresba je výrazový prostředek, který dokáže velice jednoduchou, lapidární formou vyjádřit podstatné. A mnohdy daleko lépe než sebelepší elektronika, vysvětlil. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie, Národního muzea, Uměleckoprůmyslového muzea, Divadelního ústavu a Muzea české hudby v Praze, Oblastní galerie v Liberci, The Theatre Research Institute Columbus v Ohiu, San Francisco Performing Arts Library and Museum, McNay Museum of Art San Antonio, Kunsthistorisches Museum Wien, Sasakawa Peace Foundation a v soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. V roce 1999 nakladatelství Pražská scéna a Divadelní ústav vydaly monografii Jaroslav Malina autorů Vlasty Gallerové, Jiřího Machalického a Věry Ptáčkové. Jeho díla byla vystavována na více než třiceti samostatných výstavách.
V roce 2010 s ním tehdejší šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář připravil jako Přílohu vánočního čísla DN 22/2010 velký rozhovor Nehodlám vyhánět staré dámy z divadla.
O jeho úmrtí informovala Divadelní noviny paní Milada Pravdová Malinová. Zemřel náhle a nečekaně uprostřed radostných a příjemných příprav výstavy maleb z posledních pěti let.
Rozloučení se zesnulým se bude konat v úzkém rodinném kruhu. Další vzpomínka se uskuteční v rámci zahájení výstavy v Galerii na zámku v Jindřichově Hradci v polovině července.
Divadelní noviny vyjadřují pozůstalým nejhlubší soustrast.
Komentáře k článku: Zemřel Jaroslav Malina
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
DN
V Malém sále
Institutu umění – Divadelního ústavu byly aktuálně vystaveny plakáty a scénografické návrhy Jaroslava Maliny jako upomínka na jeho osobnost. Vystavená díla pocházejí ze Scénografické sbírky Divadelního ústavu.
20.05.2016 (22.39), Trvalý odkaz komentáře,
,