Vita Caroli pro děti
Dětské inscenace, které zpracovávají určitou historickou epochu nebo historickou osobnost se musí vyhnout didaktičnosti, za „vzdělávací“ rovinou musí být i ta, jež bude vyprávět příběh blízký dnešním divákům. Karel – táta vlasti v režii uměleckého šéfa Malého divadla Petra Haška tyto požadavky na úspěšnou inscenaci splňuje.
Petr Šmíd v titulní roli incenace Karel – táta vlasti FOTO PETR ZIKMUN
Hašek ji vystavěl jako „manuál pro vladaře“, což umožňuje prolínání několika rovin. Historicky-vzdělávací, ve kterém je dětem přibližován život Karla IV. až do doby, kdy se mu narodí syn Václav IV. Druhou je pak niternější příběh malého chlapce z rozvrácené rodiny, s přecitlivělou matkou a přísným a chladným otcem. Všichni činí rozhodnutí za něj – pošlou ho na výchovu do Francie, biřmují ho na Karla, ožení ho. Karel si ale chyby svých rodičů (především otce) velmi rychle uvědomí a odmítá je opakovat. Což se na konci, kdy se Karlovi narodí syn Václav, krásně uzavírá – Petr Šmíd, který hrál doposud Karla IV. je nyní malým Václavem, jeho rodiče se (jako ti Karlovi) nehádájí. Další je rovina (nejen) politická, v níž Hašek vyzdvihuje vlastnosti a schopnosti, které jsou nezbytně nutné pro úspěšného panovníka – moudrost, odvaha, přísnost, ale ne krutost, slušné jednání…
Historické téma může svádět k přeplácanosti scény v zájmu co nejrealističtějšího koloritu, nebo naopak k pohádkovému infantilnímu ahistorismu. Pro inscenace Petra Haška jsou typická originální a funkční scénografická řešení. (Scénografové se střídají, ačkoli většinou buď ve scénickém, nebo kostýmním zpracování figuruje Jitka Nejedlá – jak je tomu v případě Karla – táty vlasti.) Kostýmy jsou velmi volnou a vtipnou parafrází na gotické oblečení – postavy mají na sobě jakési vliesové mikiny, což může odkazovat na rodinné prostředí. Kovová konstrukce vymezuje „Karlův“ prostor, vytváří jakýsi pokoj, v němž se vše odehrává. Na jejím pozadí je natažená bílá látka, kam se promítají projekce. Uprostřed stojí vysoký trůn, jenž slouží k různým účelům, třeba i jako kůň. Interaktivní projekce (výtvarná podoba Jitka Nejedlá, animace Marie Jarošová) kombinují stylizované gotické písmo a malbu se současnými, zjednodušeně pojatými obrázky. Nepromítá se jen na bílé plátno, ale i na herce. Ti si s objekty doslova hrají – Janu Lucemburskému uteče ze štítu mlsný lev Lucemburáček, Karel zase honí státní kasu, jež má podobu hubeného prasátka.
Tři herečky (Budlana Baldanova, Dana Chroustová, Lucie Škodová) přiznaně vodí prosté loutky s tyčí v hlavě ve tvaru kuželky, nebo hrají s maňásky. Ty suplují nejrůznější postavy (manželky Karla IV., české pány, papeže, Petra Parléře, stavitele, atp.), královskou rodinu ztvárňují herci, tím je těmto postavám dodávána větší vážnost. Petr Šmíd jako Karel IV. dokáže citlivě zahrát všechny fáze panovníkova života – na začátku je sedmiletý kluk, na jehož výchovu si silně uzurpují právo oba rodiče, na studiích ve Francii už je lehce rebelující puberťák, který poznává první lásku. A když se z Francie vrací, je dospělým mužem, který se nebojí postavit otci. Karlovi rodiče – na repríze vystoupil za Jana Höniga režisér Petr Hašek jako Jan Lucemburský a Denisa Posekaná jako Eliška Přemyslovna – jsou postavy, které nenabízí velký prostor pro herecké kreace. Jsou však prakticky po celou dobu přítomné (a to i po své smrti), kdy stále vstupují do Karlova života a stále se spolu hádají.
Inscenace nejedná s dětmi jako s nemyslícími hlupáky. Nechává prostor pro jejich fantazii, umožňuje jim vykládat symboly, motivace postav i příběh. Dětští diváci mohou prožívat životní příběh Karla, může jim být rodinnou situací blízký. Mají důvod se o Karla obávat, ačkoli právě ve scéně bitvy u San Felice roku 1332, kde jde Karlovi o život, je utišování vážné situace implikováním humoru možná trochu na škodu. Naopak smutku si diváci s Karlem prožijí dosti a například scéna, kdy slepý Jan Lucemburský odchází do bitvy u Kresčaku, je velmi sugestivní.
Na pováženou je délka představení, které je určeno dětem 8+, – trvá bezmála hodinu a půl bez přestávky. Temporytmus inscenace je dobrý, ale řada informací se kupí, děti je nemají kdy zpracovat, nemají chvíli oddechu. Pokud má inscenace splnit i onen vzdělávací úkol (a domnívám se, že má), tak by přestávka byla ideální prostor, kdy děti vyběhnou, podebatují s rodiči o tom, co viděly, zpracují získané informace. To je však jediný podstatnější neduh inscenace.
Jihočeské divadlo České Budějovice / Malé divadlo – Petr Hašek, Helena Kebrtová: Karel – táta vlasti. Režie Petr Hašek, dramaturgie Helena Kebrtová, výprava a kresby animací Jitka Nejedlá, animace Marie Jarošová, hudba Jan Vejražka. Premiéra 9. 3. 2016.
Komentáře k článku: Vita Caroli pro děti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
