Divadelní noviny > Názory – Glosy
Nešlo to hned?
Necelé dva roky po otevření plzeňského Nového divadla, které bylo nazýváno největší událostí v porevoluční éře českého divadla, ale také zmařenou šancí, jsou už naplánovány první větší úpravy jeho interiéru. Během příštích divadelních prázdnin, v roce 2017, má dojít k přestavbě osvětlení strmých schodů s různě širokými stupni, po kterých diváci s místy v prvních řadách musejí překonat výšku dvou pater. Do té doby zůstane osvětlený jen každý druhý schod. Kdo se v Plzni po schodišti utopeném ve znejišťujícím šeru prošel, dobře ví, jaký pocit závratě pohyb po něm vyvolává…
Ředitel divadla Martin Otava, který nastoupil do funkce v době, kdy se Nové divadlo otevíralo, tuto i další plánované práce, které mají napravit opomenutí či chyby architektů a stavařů, eufemisticky nazývá snahou o zvýšení komfortu diváků. Koneckonců divadlo postavené za 880 milionů korun (číslo oficiálně uváděné v době jeho otevření se nakonec vyšplhalo k miliardě) bylo řádně zkolaudováno, a tedy úředně vyhovělo bezpečnostním a jiným normám.
Snahu ředitele vyhodnotit dvouleté zkušenosti s provozem divadla, které v prvním roce trápily i problémy s jevištními technologiemi, takže muselo být dokonce zrušeno několik představení, lze jenom přivítat. O nápravě problematických míst projektu jedná s vykonavatelem autorských práv, arch. Vladimírem Kružíkem z ateliéru Helika. Jeho vstřícnost si pochvaluje: Je nadšený naší snahou, má nápady, ovšem ke zhotovení studie, která by vyřešila, co nás trápí, musí být oficiálně vyzván vlastníkem budovy, městem Plzní. I radní se ke snaze vedení divadla prý staví vstřícně. Člověk si jen říká, proč se věci, které po první návštěvě Nového divadla byly jasné i naprostému laikovi (například ona bariéra dlouhého strmého schodiště a nedostupnost předních řad), nedaly udělat jinak už v projektu. Je zřejmé, že upravovat hotovou stavbu bude nejen dražší, ale asi i složitější, třeba i s ohledem na použité dotace a jejich podmínky.
V květnu podpořila Otavovu snahu umělecká rada plzeňského Divadla J. K. Tyla. Zabývala se „vadami“ Nového divadla, především ve vztahu k návštěvníkům, zvlášť těm starším nebo pohybově handicapovaným. Třísouborové divadlo totiž nabízí na všech svých scénách více než tisícovku míst a skoro šest stovek představení ročně, což je opravdu hodně, a tak musí o svých deset tisíc abonentů (údajně nejvíce předplatitelů ze všech divadel v Česku) také řádně dbát, aby si jejich přízeň udrželo. Navíc současný ředitel nastupoval do funkce s ambiciózním plánem zvednout návštěvnost na 90 procent.
Umělecká rada doporučila, aby vedení divadla oficiálně oslovilo vedení města a požádalo je o řešení bezbariérového přístupu do předních řad v hledišti (vozíčkáři a invalidé mohou nyní sledovat představení pouze z 22. řady, což pro hůře vidící nebo slyšící diváky je zcela nevyhovující), vybavení foyeru sedacím nábytkem (dosud bylo možné pauzu trávit jen vstoje), vybudování portálu u vstupu do Malé scény, vytvoření a vybavení jejího foyeru a také ozelenění nehostinného betonového plácku mezi hlavní a správní budovou divadla. Náklady odhaduje Otava optimisticky – na několik milionů.
Patálie s plzeňským Novým divadlem, které se hned po otevření dočkalo poměrně příkrých hodnocení, jak od odborníků, tak od veřejnosti (a chce se říct právem), snad spějí alespoň k relativně dobrému konci.
Komentáře k článku: Nešlo to hned?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
