Up End Down byl – a stále je – očekáván s velkým napětím. Jeho první uvedení ve druhé polovině prosince minulého roku ukázalo, že Novák jr. se úspěchu nezalekl. Nová inscenace ohledává další možnosti jeho divadelního jazyka. Nabízí jiné cirkusové a akrobatické techniky, především závěsnou akrobacii na lanech (zde spíš šálách), pozemní akrobacii a závěrečnou „vystřelovací houpačku“ neboli teeterboard. Pracuje se slovem, vytváří dramatické situace, zkoumá možnosti symbolických obrazů, pokouší se o poezii na rozhraní snu a reality. Z malých střípků skládá dokonce jednolitý – byť spíše pocitový a velmi abstraktní příběh.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Nahoru a dolů. Bez konce…

    Projekt performera a nyní již i režiséra a především divadelního principála Rostislava Nováka jr. Cirk La Putyka otevírá zcela novou kapitolu českého nezávislého divadla. Navazuje na iniciační proudy pohybového a mimického divadla, které na přelomu 60. a 70. let minulého století vnesl do zdejšího prostředí Cirkus Alfred Ctibora Turby a klaunské inscenace Husy na provázku Commedia dell’arte, Pezza versus Čorba či – třeba – Pas de deux. Novák absorboval do svého divadelního jazyka i experimenty pozdějších experimentálních pohybových divadel, jakými bylo Křesadlo, Studio pohybového divadla, Křeč či stále je ostravské Bílé divadlo. A rozšířil je o aktuální trendy fyzického divadla a především nového cirkusu. Inscenace La Putyka, jež dala název celému projektu, je stále diváckým hitem, nicméně premiéru měla již téměř před dvěma lety. A tak nový inscenační koncept nazvaný Up End Down byl – a stále je – očekáván s velkým napětím. Jeho první uvedení ve druhé polovině prosince minulého roku ukázalo, že Novák jr. se úspěchu nezalekl. Nová inscenace ohledává další možnosti jeho divadelního jazyka. Nabízí jiné cirkusové a akrobatické techniky, především závěsnou akrobacii na lanech (zde spíš šálách), pozemní akrobacii a závěrečnou „vystřelovací houpačku“ neboli teeterboard. Pracuje se slovem, vytváří dramatické situace, zkoumá možnosti symbolických obrazů, pokouší se o poezii na rozhraní snu a reality. Z malých střípků skládá dokonce jednolitý – byť spíše pocitový a velmi abstraktní příběh.

    Novák se vrací ke svému monodramatu 8 – polib prdel kosům a tematizuje osud svůj a své rodiny. Na černém baletizolovém podkladu je vyznačena velká bílá křižovatka, jež může být vnímána i jako bílý kříž letící černým, nekonečným vesmírem. Na tomto bílém kříži je poházena řada fotografií a dokumentů ze života Rosti Nováka. Hlavní postavu – starého kumštýře, který sní o křídlech, aby mohl létat – hraje Novákův otec, sám herec a loutkář. Potkává Mefista či – možná – anděla. I ten touží po křídlech. Postavy kolem jsou napůl andělé, napůl ze sna či podvědomí se vyjevující reálné bytosti v konkrétních dramatických situacích – automobilová nehoda, vyznání lásky, setkání a rozchody. Čerpají ze života Rostislavů Nováků jr. i sen., jsou zčásti inspirované filmem Nebe nad Berlínem, jsou ovšem ryze autorskou dramatickou fikcí. Slouží jako východisko k akrobatickým číslům i loutkářským scénám.

    V prvním uvedení dal Novák jr. velký prostor otcovým monologům, případně dialogům s andělem v podání Vojtěcha Fülepa. Neúnosně to zpomalovalo dění, cirkusová čísla často působila neústrojně. V oficiální (druhé) premiéře omezil Novák slovo na minimum a důraz položil na poetické akrobatické obrazy. Jako by cesta umělce světem snů a představ byla záminkou k performerským exhibicím. Zásluhou výborného hudebního tria Vojtěch Dyk, Jakub Prachař, Jan Maxián, kteří většinu času tráví na židlích vysoko zavěšených na jedné z postranních zdí, kde mají nástroje a mikrofony, se tyto obrazy stávají jakoby abstraktními, významu zbavenými pohybovými čísly a představení získává formu fyzického divadla. Snaha Nováka jr. o nové směry divadla se v tomto případě příliš vychýlila na stranu nového cirkusu. A performeři, ač mnozí ekvilibrističtí, přece jen nedosahují vrcholných kvalit, jež divák zná nejen ze zahraničních inscenací hostujících na festivalu Letní Letná, ale především ze „starého“ cirkusu, který od pradávna jezdí po českých poutích. Rostislav Novák jr. se tak ocitá mezi Skyllou a Charybdou své „nové poetiky“. Najít neobydlený prostor mezi novým cirkusem a „starým“ divadlem. Projekt Up End Down je ideální pro jeho hledání. Obě varianty, které zatím Novák nabídl, mají svá úskalí, obě však byly plné přitažlivých obrazů a situací. Jsem zvědav na další vývoj tohoto projektu.

    Vladimír Hulec

    Cirk La Putyka – Rostislav Novák jr., Alexandr Minajev: Up End Down. Koncept a režie Rostislav Novák jr., Alexandr Minajev, choreografie Rostislav Novák jr., Anna Schmidtmajerová, Tereza Toběrná, Jiří Weissemann, Lenka Vágnarová, Petr Horníček, Vojtěch Fülep a kol., hudba Vojtěch Dyk, Jakub Prachař, Jan Maxián, scéna Hynek Dřízhal a kol., kostýmy Kristina Záveská, světelný design Jan Mlčoch. Premiéry 19. prosince 2010 a 6. února 2011.


    Komentáře k článku: Nahoru a dolů. Bez konce…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,