Kontaktní zvířátka do Noemovy archy
Trojice komiků a také autorů z americké Reduced Shakespeare Company pojednala už pomalu před čtvrtstoletím v dvouhodinovém „výcucu“ dílo Williama Shakespeara. Po velkém úspěchu se dokázal stejný tým podobným způsobem vypořádat i s úplnými dějinami Ameriky. Když se svým Shakespearem hostovali v polovině devadesátých let ve Svaté zemi, vnukli jim prý jejich izraelští přátelé (ti arabští asi těžko) myšlenku, že by se mohli do třetice pokusit rozlousknout ještě tvrdší oříšek, jakým bezesporu jekniha knih neboli Bible. V již pozměněném autorském obsazení vznikla pestrá koláž skečů, perzifláží, anachronických důvtipností, ale také různých žhavých aktualizací – v intencích poetiky Monty Pythonu. V Čechách je po dvouhodinovém komprimátu ze Shakespeara v Divadle v Dlouhé nyní k vidění v kladenském Městském divadle inscenace Bible: Kompletní slovo Boží (výcuc) ve 120 minutách. V režii Tomáše Svobody a v podání trojice herců – Zdeňka Dolanského, Zdeňka Velena a Štěpána Benoniho.
Při hodnocení výsledného produktu kladenského snažení jsem poněkud handicapován tím, že ne vždy je patrné, co je převzato z originálu a co je přidanou hodnotou domácích tvůrců biblické dvouhodinovky. Dříve, než se před našimi zraky začne odvíjet defilé známých postav a s nimi spojených příběhů – Eden, Babylonská věž, potopa, Adam a Eva, Kain a Abel, praotec Noe, Jákob a Ezau, David a Goliáš, Job a další, slyšíme sugestivním hlasem několikrát vyřčené slovo, že na počátku byl chaos. Je to trochu nezdvořilé už proto, že lidští spoluautoři písem nejenže nic takového netvrdili (o Autoru bible samotném ani nemluvě), ale podstupovali často tvrdé střety s mytologiemi, které na tento údajný prvopočáteční chaos vsadily. Hospodinova výzva-požehnání Ploďte a množte se a naplňujte zemi je pochopitelně vítanou záminkou ke zpodobování – tu vděčnému, tu nevkusnému – známých „směšných pohybů“. Byl-li chaos na počátku, bude nejspíš i na konci, mezitím se ovšem jako správní chaoti můžeme vyřádit ad libitum. Není třeba dodávat, že věci křehké, nezvažitelné mohou při podobném „humoru motorovou pilou“ dostávat pěkně na frak.
Pro přehled a vyváženost je představení přestávkou rozděleno do dvou částí, staro- a novozákonní, tento kvantitativní nepoměr je ve druhé půli zčásti napraven dlouhou „noetickou“ vsuvkou, protože jeden z herců-vypravěčů nalezl utkvělé zalíbení v Noemově arše a několikrát se ji snaží znovu nastolit jako téma. Při písni na známou melodii, jejíž každá sloka začíná Starý Noe archu měl, hyjá, hyjá hou, jsou z obecenstva vybrány dvojice zvířátek do archy, které na scéně různě hopsají v rytmu. Je možné, že tato kontaktní mezihra byla i v předloze. Zaručeně domácí provenience je však fór s Abrahámem-Abrhámem. Bůh s trianglem nad hlavou vysvětluje hlavám Josefa Abraháma a Libuše Šafránkové nalepeným na papundeklu: Abraháme, Sáro, nemusíte mi obětovat Izáka, já si dělal prdel… A vtip o rozdílu mezi kýblem sraček a pražským magistrátem je dozajista také tuzemské provenience.
V novozákonní části dominuje blasfemická scéna Poslední večeře: u kopie Leonardova slavného díla s Ježíšem a jeho žáky za stolem (spouští se jako školní mapa) jsou místo hlav vystřižené otvory, z nichž vystrkují střídavě své hlavy ti, s nimiž zrovna Ježíš mluví. Je ale dost jedno, co říkají, protože jsou všichni nakonec úplně ožralí. Vzkříšeného Ježíše má patrně symbolizovat bílá zajíčkovská figura – a ztělesňují jej všichni tři protagonisté v bílých řízách a na hlavách s čímsi podobným koruně.
Herce je zbytečné hodnotit jednotlivě, ale i při podobně prvoplánových akcích přesto působí rušivě, když je dopředu znát, jak mají vervu a spontánnost nápadů svých postav pouze nacvičenou. Chápu, že v prostředí, kde se biblické postavy a příběhy staly součástí obecného kulturního dědictví a kde se to hemží samou láskou à la Ježíš tě miluje, baf!, dostane člověk často chuť všechnu tu pobožnou veteš třetího, čtvrtého nálevu nakopnout. Bez určité jemnosti rozlišování se nám ovšem může stát, že s vaničkou vylijeme dítě, nebo se dokonce naboříme i do samotné „továrny“ na vaničky. Tohoto pocitu jsem se nedokázal zbavit nejen během kladenských biblických dvou hodin, ale i po nich.
Městské divadlo Kladno – Adam Long, Reed Martin, Austin Tichenor: Bible: Kompletní slovo Boží (výcuc) ve 120 minutách. Překlad Ondřej Formánek. Režie a výprava Tomáš Svoboda, hudba Jan Zrzavý. Premiéra 19. února 2011.
Komentáře k článku: Kontaktní zvířátka do Noemovy archy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
