Tak pravil Karel Velebný
V čase, kdy slavíme věková jubilea významných hvězd světového jazzu, stále hrajících v dobré formě, považuji za nespravedlivé vůči našemu jazzu, že muzikant, kapelník, skladatel a pedagog Karel Velebný se nedožil ani šedesátky, ba ani sametové revoluce (17. 3.1931 – 7. 3. 1989). Řečeno jeho stylem, vyhnul se tak záměrně oslavě letošních osmdesátin. Patří k hrstce muzikantů označovaných za otce českého moderního jazzu. Počátek padesátých let nebyl jazzu u nás nijak nakloněn, vývoj byl přerušen, ba i stržen zpět, neboť – aby přežil, se vrátil k tradičnímu jazzu a taneční swingové hudbě. Lůny příštího moderního jazzu byly poválečný orchestr Gustava Broma, skupina Karla Krautgartnera a následníci politicky nevlídnou dobou rozprášené skupiny Rytmus. A právě po boku klarinetisty a saxofonisty Krautgartnera se objevil v roce 1955 vibrafonista Karel Velebný, původně saxofonista a vystudovaný bubeník, sbírající zkušenosti v různých kapelách od sedmnácti let. V červnu 1958 vzn iklo Studio 5, u jehož zrodu byli s Karlem Velebným muzikanti, jež je důležité jmenovat: barytonsaxofonista a flétnista Jan Konopásek, kytarista Vladimír Tomek, basista Luděk Hulan a bubeník Ivan Dominák. Kdo o našem jazzu něco ví, teď uznale pokyvuje hlavou. Hudbu Studia 5 bylo nutno obhajovat, že nepatří mezi jazz „zásadně scestný“. Následující vstup členů kapely do zakládaného Tanečního orchestru československého rozhlasu a odlišné koncepční názory mezi členy dané pestrostí vývoje amerického jazzu znamenaly rozpad Studia 5. Výsledkem tohoto třesku byl vznik nových kapel našeho moderního jazzu, včetně nejvýznamnější a nejdéle působící skupiny S+HQ (později SHQ) Karla Velebného, založené v létě 1961 při Divadle Spejbla a Hurvínka. Velebný začal s kapelou rozvíjet stěžejní proudy tehdejšího jazzu, jimiž byly cool jazz ovlivňovaný evropským hudebním intelektem, ale také se vyznačující pronikáním latinskoamerických prvků, a hard bop, zdůrazňující černošskou podstatu jazzu. Ve vlastní tvorbě byla navíc citelná česká hudební tradice. Velebného SHQ bylo pro československý moderní jazz významné ze tří důvodů. Zaprvé, jeho muzika se trvale vyvíjela inspirována tendencemi světového jazzu – asi nepřekvapí, že právě v letech 1968–69 vznikly její první a jediné zahraniční nahrávky. Za druhé, kapelou postupně procházeli talentovaní muzikanti nastupujících generací, kteří se následně stávali předními osobnostmi našeho jazzu. A do třetice: příchody mladých jazzmanů byly většinou spjaty s pedagogickou činností Karla Velebného, s jeho zaujetím pro hledání talentů i zápasem – nadneseně řečeno – o místo na slunci pro český moderní jazz. Hrál v řadě dalších kapel a roku 1982 ze svých žáků založil orchestr Veleband. Byl spoluzakladatelem Jazzové sekce i duší slavného jazzklubu Parnas. Náležel k tvůrcům proslulé rozhlasové Vinárny U Pavouka. Patřil k rodičům legendy Járy da Cimrmana. Pověstné byly názvy jeho skladeb plné vícesmyslů a přesmyček, jaké dokáží vymyslet jen lidé s citem pro český jazyk (Obzvlášť milosrdná milosrdná sestra, Sice pomalu, ale zato rubato, U dámského dvora, Tenisová sítnice, ba i pro dnešek aktuální Chirurgická dumka nebo Epidemia mia).
„Hudebníci rozbíjejí tradiční pravidla; proto jsem usoudil, že je lepší se novým pravidlům vyhnout, než aby je vzápětí někdo rozbíjel. Konečně důležitější je snaha o dosahování nových uměleckých zážitků bez ohledu na jakákoliv pravidla.“ To napsal Karel Velebný v předmluvě ke své učebnici Jazzová praktika 2.
Vladimír Kouřil
Literární noviny
číslo 9/2011 vyšly 3. března.
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Tak pravil Karel Velebný
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
