Nemá idea národního divadla smysl?
Leží přede mnou dva sborníky příspěvků ze dvou konferencí. Obě se konaly v minulém roce na Slovensku a se zahraniční účastí. První byla svolána z iniciativy Združenia slovenských divadelných kritikov a teoretikov a Ústavu divadelnej a filmovej vedy SAV 3. až 5. června s tématem Idea národného divadla v 21. storočí, druhou uspořádala 3.–4. prosince Fakulta dramatických umení Akadémie umení v Banské Bystrici nad otázkou Má (mať) divadlo zmysel? Oba sborníky vyšly s týmiž názvy. Jejich podoba je taková, jak to v těchto případech bývá. Některé příspěvky doslova nutí k přemýšlení, jiné nabízejí méně či více zajímavá fakta, ale nic více, a některé sice nahlížejí inspirativní problémy, ale dost vzdálené od tématu. Tak už to ostatně s takovými konferencemi a semináři bývá. Ale o to teď nejde.
V Divadelní revue 2010, č. 3 je rozhovor s vynikajícím reprezentantem – nikoliv celebritou, ale autoritou, kapacitou – českého divadelního dějepisectví a české teatrologie Adolfem Scherlem. V odpovědi na otázku, jak se mu jeví její současný stav, říká mimo jiné, že počet pracovišť není malý, ale zcela chybí jejich spolupráce. Považuje za nutné orientovat naši divadelní vědu více k problémům současného divadla, které jsou sice pojednávány kriticky, ale nejsou předmětem vědeckého zkoumání… Bylo by potřeba sem do Čech přitáhnout konference, vědecká sympozia se zahraniční účastí, které by otevřely takováto témata… Za bolest české teatrologie považuje postavení a funkci teorie; historické bádání např. shromažďuje fakta, ale tento výzkum se nestává ihned podnětem k hlubokým analýzám umělecké a ideové povahy zkoumaného jevu. Myslím, že tahle vzácně věcná, uvážlivá slova dostatečně vysvětlují, proč jsem začal sborníky z těch dvou slovenských konferencí. Nepamatuji už delší čas v české teatrologii nějakou akci, která by za široké účasti pojednávala nějaké téma, a dokonce se snažila – ještě jednou řečeno se Scherlem – o nějaké „srozumění“. Jakkoliv ta setkání ze srdce slovenským kolegům přeji, tak také pociťují lítost, že v duchu Scherlových slov u nás k ničemu podobnému zatím nedošlo – a Bůh ví, jestli v dohledné době dojde. Přitom taková setkání nasvěcují (v tom je naopak výhoda té různorodosti příspěvků) problém z různých úhlů a samozřejmě se nutně dotknou věcí zásadních. Položí-li se např. vedle sebe téma, jestli má, nebo nemá mít divadlo dnes smysl, a téma osudů ideje národního divadla v 21. století, pak se rozevře možnost pronikat k jednomu ze základních kamenů naší divadelní kultury, jenž je v mnoha směrech pořád a vytrvale jedním z klíčových a také neuralgických bodů novodobého českého divadla. Zvláště je-li po ruce okamžitě možnost srovnání s pohledy zahraničních odborníků. Zřetelně jsem si to uvědomil v těchto dnech, kdy probíhá diskuse, do jakých budov rozmístit jednotlivé soubory Národního divadla. Tenhle zdánlivě organizační problém je výhonkem celého trsu hlubinných otázek. Řeší-li se jenom na té organizační úrovni, tak je to řešení pohybující se na povrchu a okamžitě zadělávající na novou nedostatečnost. Můžeme to ovšem pochopit i jinak: Není náhodou tohle řešení pouze v organizační rovině výrazem toho, že už idea národního divadla nemá v našem 21. století žádný smysl?
Komentáře k článku: Nemá idea národního divadla smysl?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
