Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 169)
Pátek voněl sluncem, Reduta mládím. Studenti vytvářeli hloučky a hovořili spolu mnoha jazyky. Kněžky tance se chlubily vybočením nohou a mladíci zjemnělými pohyby paží. Směsice vůní noblesních parfémů zavanula při každém jejich pohybu…
Plavá krasotinka měla na sobě modřencové šaty s přehlubokým výstřihem zad. Schodiště zavonělo levandulí… Takto obléknutá absolvovala svůj první ples nejedna historická milovnice.
V přítmí druhé řady jsem louskal písmenka programu: Nová choreografická generace v divadle Reduta. Posledním premiérovým baletním triptychem sezony 2015/2016 je večer s názvem Kontrasty. Název večera zcela vystihuje jeho obsah, v kontrastu k sobě tu stojí náměty tragické, filosofické i odlehčené. Mladí tvůrci choreografií, kteří nám předkládají své pohybem vyjádřené pohledy na svět, jsou tanečníci našeho souboru, kteří již mají své choreografické debuty za sebou. K choreografii Lidice Jana Fouska, která měla svou úspěšnou premiéru v loňském ročníku Choreografického ateliéru, přibudou dvě zcela nové kreace vytvořené speciálně pro tento večer – Rhapsody in Blue Markéty Habalové a Obliviously Aware Dana Datcu.
Markéta Habalová – choreografka a demisólistka Baletu NdB
Choreografii se věnuje od roku 1997. Na II. Mezinárodní baletní soutěži v Brně 2006 získala 1. prémii za současnou choreografii. Jako choreografka spolupracuje s Taneční konzervatoří Brno.
Dočetl jsem. Gerhswinova Rhapsody in Blue se rozezněla sálem…
Pouliční leštič bot lákal zákazníky. Chvátající mužové ve chvatu svlékali své kabáty, házeli je do náručí leštiče a mizeli v sufitách. Exhibicionista poněkud více než dost dával na odiv maskulinní zženštilost. Dovolil si předvádět pohyby „tvrdého“ boxu… Exkluzivní tanečnice v šatech španělského střihu červenými jako Habanero papričky, dávala najevo prodejnost svého těla a obsah pálivého kapsaicinu. Parta nadržených karbaníků usedala k hranatému stolu, velkými gesty zkušených hráčů pokru dováděli, až karty létaly kolem nich… Nad hlavami jim houstnul modrý dým tabáku. Neviditelný klavír bouřil, imaginární orchestr přihrával, příběh viditelných karbaníků se změnil v taškařici… Tanečnice svými vnadnými točkami pány rozdováděla, ti se svlékli do nahoty a lstivá Španělka je okradla. Vzala jim svršky i peníze z banku a se svým „parťákem“, leštičem bot zmizela… Komický exhibicionista se převlékl do dámských šatů a zdál se sám sobě být vilným šampionem.
Rhapsody in Blue se omládlému hledišti líbila…
Tančili: Ilaria Ghironi, Gregor Giselbrecht, Petr Hos, Uladzimir Ivanou, Peter Lerant, Luděk Mrkos, Martin Segeťa a Pavel Plšek.
FOTO IVAN PINKAVA
V přestávce jsem se setkal s poněkud nedávnými sólistkami baletu: Co tomu říkáte? – Dámy, co já už viděla nástupů mladých generačních vln, to se nedá spočítat… Doba se mění a vlny baletu s ní. Stále stejným zůstává boj tanečníků se zákonitostí hmoty a souboj o místo na divadelním nebi… Dámy, já už bych tu ani neměla být…
Dalším otázkám jsem se vyhnul. V šeru druhé řady jsem četl v programu:
Obliviously Aware (Nevědomky si vědom) Dan Datcu – choreograf a člen Baletu NdB. Choreografií se začal zabývat v roce 2007, kdy vytvořil pro festival Choreolab v St.Pöltenu Given, but One Wing. O dva roky později pro stejný festival v rakouském Badenu Everlasting Pictures. Zúčastnil se choreografické soutěže Festival choreografických miniatur v Bělehradě, kde získal 1. cenu a Cenu kritiků za miniaturu A ton etoile (2013). Pro Slovinský národní balet v Ljubljaně vytvořil celovečerní balet Tristan a Isolda (2013).
Na hudbu druhé části z klavírního koncertu Tirol Concerto amerického komponisty Philipa Glasse oživuje choreograf zajímavá témata – jak vnímáme například krásu nebo jak bytosti vnímají věci jako celek; vždyť nejsme bozi, ale zranitelní tvorové, popraskané čočky, schopné pouze roztříštěných vjemů.
Z reproduktorů se ozvala vtíravá, meditující, cyklická hudba, velmi vzdáleně připomínají Ravelovo Bolero…
Jeviště pokrývala krabatící se černá hmota. V pozadí se vykláněla postava ženy v karmínové, dlouze splývavé suknici, černém bolerku s obnaženými rameny a svůdnou hlavou. Houpající se Venuše v příboji vod. Nedostupná, kamenná krása. Stvol pěknosti. Čtyři tanečníci v károvaných kiltech strohými kroky, obraty a výkruty vyjadřovali touhu po doteku toho druhého. Z černé chrastící hmoty se klubaly bělostné nohy. Balerína se napřímila, obrovitý černý leknín se zavlnil kol jejího těla. Iluze měsíční noci s probouzejícím se květem lásky byla dokonalá. Zeleně nasvícený obdélník otevřené konstrukce provaziště nad nimi působil jako lůno vesmíru. Chladná balerína v černobílém trikotu lákala partnery jako svit lampy noční můry. Dva urostlí tanečníci se k ní přimknuli. V těsné blízkosti vytvářeli synchronizované pohyby paží, těl i rukou. Snad chvění dlouhých perutí ptáků s drobným zadrhnutím pírek na konci pohybu. Tanečnice, mávající štíhlýma rukama, jakoby větru odebírala prašná semínka pylu… Vzájemně propletené lidské údy a semknutá tančící těla oscilující prostorem pohyby kybernetického stroje, vjem, na který se nezapomíná… Hudba se neustále převalovala a tanec muže ve skotské sukni s útlou dívkou připomínal párové krasobruslení. Dívka se snažila muži odjet, muž ji však dojížděl a připoutával k sobě. Zvedání partnerky na vzepjatých pažích, mělo znaky excelentnosti malby japonských znaků.
Tři tanečnice, čtyři tanečníci a tolik krásy…
Byl jsem tiše nadšený… Hroužil jsem se do sebe.
Diváci tleskali ve stoje.
Tančili: Nataša Dudar, Klaudia Radašovská, Emilia Vuorio, Arthur Abram, Peter Lerant, Martin Svobodník, Vincent Tapia.
FOTO IVAN PINKAVA
Opět jsem se začetl do programu:
Jan Fousek – choreograf a sólista Baletu NdB.
Choreografii se věnuje krátce, přesto několik menších prací ukazuje na výrazný talent. Spolupracuje s Taneční konzervatoří Brno. Choreografie Lidice (2014) je první prací pro Balet NdB.
Tanec duší. Poselství zavražděných nám žijícím. Pietní hudba a ženy plačící, ruce vztahující, prožívající znovu a znovu hrůzy likvidace jejich obce, masakru nevinných, bezbranných obyvatel středočeské vesničky jménem Lidice…
Připomenutí lidické tragédie se stalo důstojnou tečkou baletního triptychu Kontrasty…
Tančili: Natasa Dudar, Ilaria Ghironi, Anita Glosová, Carolina Cogollos Isach, Nelka Lazovič, Manuelle Bolzonello, Gregor Giselbrecht, Uladzimir Ivanou, Martin Segeťa, Vincent Tapia.
V zadumání jsem šel Masarykovou třídou… Na Náměstí Svobody lidé popíjeli, na České mladá maminka hrála na housle. Na jejich zádech z batůžku koukala malá hlavička miminka…
Pátek voněl po vdolcích…
Brno – Komín, 13. 6. 2016
Národní divadlo Brno – Kontrasty. Premiéra: 10. června 2016 v divadle Reduta.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 169)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
