Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 170)
Premiéry v Divadle na Orlí mají půvab. Pravidelně jim předchází rituál noblesních „tiskovek“, v jejichž průběhu mladí tvůrci představují umělecké koncepce připravovaných opusů a především své znalosti, talenty a sebe. Rád studentské události navštěvuji. Chodím do stánku příjemných lidí v bláhové naději, že mezi kvetoucím mládím omládnu.
Na poslední „tiskovce“ jsem se doslechl: Realizace opery Orfeus a Eurydika je koprodukčním projektem obou fakult Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Je spoluprácí studentů Hudební fakulty se studenty činoherního a muzikálového herectví Divadelní fakulty, současně i společnou realizací studentů hudební a divadelní produkce. Projekt rozvíjí principy fyzického divadla v opeře a má za cíl zdokonalovat práci s operní hudbou i samotné fyzické jednání herce – činoherního i operního pěvce. Operní pěvec a činoherní herec tak budou moci propojit své dosavadní, studiem nabyté zkušenosti do jednotného divadelního útvaru.
Od režiséra Marka Mokoše jsem se dověděl: Z koncepčního hlediska půjde o příběh Orfea a Eurydiky, který je velmi známý. Je to mýtus o manželské lásce, ztrátě partnerské blízkosti, silných tužbách po změně a nápravě života, kterých nám však není vždy dopřáno. V opeře Orfeus se řeší hlavní myšlenka přijetí svého utrpení a hledání cesty, smíření se a odpuštění. Láska dvou lidí se nezobrazuje jako růžový sentiment, ale je představená jako zkouška a bolest, která vede k očistění. Chceme se dotknout problematiky vztahů v dnešním světě a otevřít téma nefungujících manželství. Opera Orfeus a Eurydika bude provedena ve vídeňské verzi pro baryton – v italštině.
Teplý sobotní večer. K pomilování… Košile se mi lepila na rozpálené tělo.
FOTO VOJTĚCH KÁBA
Usměvavé manažerky měly ke mně vítací řeč: Máte v páté řadě rezervaci na své jméno… Uličkami mezi sedícími diváky se prodírali do půl pasu obnažení mládenci s černými páskami ve tvaru písmene ypsilon na prsou. Vyhlíželi své milované. Do hlediště také vstupovaly dívenky štíhlé jako proutky. Mládenci s černými šráky se s nimi setkávali, brali je za ruce a vstupovali na jeviště. V jeho přítmí se objímali.
Na horní hledištní ochozy nastupovali tiše a důstojně pěvci sboru. V orchestřišti zašumělo ladění nástrojů.
Pohyb pěti mileneckých párů ustal, vše ztichlo, do orchestřiště vstoupil dirigent. Tklivá hudba se vznesla k ochozům jako pohlazení těm, co oplakávají smrt milovaného. Z ochozů následně zazněly hlasy zvlhčených sametů, tišících hlubokou bolest v srdcích.
FOTO VOJTĚCH KÁBA
Kol skleněné vitríny s tělem Eurydiky se proplétalo pět párů zamilovaných. Oratorní velebnost a vláčnost pohybů lidských těl vládly jevištěm… Scházela jen vůně kadidla a myrhy. Orfeus s hrudí obepnutou černými pásky ve tvaru písmene „X“ zpíval tesknou árii. Hledal svou paní Eurydiku. Pomalým krokem procházel jevištěm. Jeho kroky provázeli milenci. Pažemi bodali do ovzduší, objímali se, prohýbali svá těla, roztahovali ruce, rozcházeli se a opět se scházeli. Orfeus bloudil, milovanou Eurydiku nenacházel. Opáskovaní muži mu bránili v pohybu. Vytvářeli balvany, skály, bořili mosty. Bělovlasý amor v podobě sošné dívky zpíval jako anděl s kůru. Páry se chvěly nedočkavostí, spojovaly se v objetí. Tempo toku hudby bylo pomalé, nikdo nikam nespěchal. Nespěchal ani čas. Árie Eurydiky, vroucí, něžná a bolesti plná zněla jako volání Žalova… Proplétání mladých těl nebralo konce. Dopady bosých nohou na jeviště vytvářely nechtěný efekt. Ozývalo se něco, jako pleskavé bubnování. Koloběh výměn partnerů, bolestnost rozchodů, hledání nových partnerů, muka z lásky. To vše bylo patrno z jednání dvojic a podtrhávalo Orfeův žal. Opera končila tak, jak započala. Vznešenou velebností tiché smuteční hudby….
FOTO VOJTĚCH KÁBA
Bylo mi, jako bych stál v řadě s účinkujícími. Smutek se mi rozlil po duši. Sdílel jsem bolest Orfeovu, protože to byla bolest i má…
Orfeus Tadeáše Hozy byl prostoupen bolestí a jímavou touhou. Hlas pěvce má lahodnou barvu a dobře se poslouchá. Jako svatý obrázek působila Tereza Maličkayová v roli Amora. Eurydika Zdislavy Bočkové v obepnutí těla bělostnou látkou a karmínově červenou suknicí, byla ozdobou inscenace. Její vroucí projev uchvacoval. Scénografické řešení Davida Janoška, založené na svislicích černých a bílých ploch s listově zeleným pruhem, svou důstojností připomínalo obřadní síň smutku. Výkon orchestru a sboru korunoval úspěch představení… Nápad režiséra zabydlet jeviště pěti dvojicemi mladých, půvabných aktérů považuji za šťastný.
FOTO VOJTĚCH KÁBA
Šel jsem domů pohroužen do diskuse s mladinkou dámou. Na její otázku, co na představení říkám, jsem odpověděl: Mladé, nápadité, jen s jedinou vadou na kráse – čekal jsem, že omládnu i já, ale – jak vidíte – neomládl!
Brno – Komín, 7. 6. 2016
Divadlo na Orlí, Brno – Christoph Willibald Gluck, Ranieri de Calzabigi: Orfeus a Eurydika. Režie: BcA. Marek Mokoš. Dirigent: Jiří Habart, DiS. Scénografie: MgA. David Janošek, DiS. j.h. Hudební nastudování: Jiří Habart, DiS. Sbormistr: BcA. Jiří Najvar, DiS. Korepetitor: Martin Vydra, DiS. BcA. Jiří Najvart, DiS. Produkce BcA. Richard Malovaný, Petra Trubinská. Asistent produkce: Vojtěch Kába, Lucie Krejčí. Inspice: Kateřina Balíková, Natálie Gregorová. Osoby a obsazení. Orfeus: Tadeáš Hoza. Eurydika: BcA. Zdislava Bočková. Amor: BcA. Tereza Maličkayová. Herecké role studentů DIFA: Adam Mašura, Barbora Bezáková, Magdalena Straková, Mark Kristián Hochman, BcA. Zuzana Fischerová, Libor Matouš, Lukáš Hlavatý, Svetlana Hruškociová, Patrik Földeši, Alžběta Trembecká. Sbor VUT Vox Iuvenalis. Orchestr. I. housle: Dennis Schneiderka j.h. – I. hoboj: Yelyzaveta Sukhyna – II. housle: Štěpán Blinka j.h. – II. hoboj: Pavel Korbička – Viola: Jakub Janečka – Fagot: Martin Strakoš, DiS. – Cello: Michaela Vitáková, DiS. – I. Corno: Patricie Šmídová, DiS. – Flétna: Maria Mikhailova – II. corno: Radek Vavřín – Cemballo: Jiří Havrlant. – Kontrabas: Petr Keller j.h. Garant projektu: prof. PhDr. Václav Cejpek. Pedagogické vedení studentů JAMU: MgA. Tomáš Studený – Katedra kompozice, dirigování a operní režie. doc. Mgr. Hana Halberstadt – Ateliér tanečního a pohybového divadla a výchovy. Ing. Zdeňka Vlachovská – Katedra hudební produkce. MgA. Lukáš Rieger – Ateliér činoherního herectví. doc. Mgr. Aleš Bergman, Ph.D. – Ateliér činoherného herectví. MgA. Jakub Klecker – Katedra kompozice, dirigování a operní režie. prof. MgA. Blanka Juhaňákova, ArtD. – Katedra kompozice, dirigování a operní režie. MgA. Stanislav Slovák – Ateliér muzikálového herectví. Premiéra: sobota 4. června 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 170)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
