Divadelní noviny > Festivaly Kritika
NODO Ostrava, den třetí
Den třetí byl na festivalu soudobé opery odškodněním za včerejšek nejen tím, že se hrála hned dvě díla v Divadle A. Dvořáka.
Operu Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu objednal festival (s podporou ministerstva kultury) u Petra Cíglera. Hlavním povoláním je chemik, molekulární designér, vede vědecký tým syntetické nanochemie v Akademii věd ČR, zabývá se výzkumem nových léčiv a diagnostických metod. Hraje na hornu a skládá (kompozici formálně nestudoval), hudba je mu protiváhou k exaktnímu bádání. Jeho kompoziční práce, výrazně ovlivněná vědeckou profesí, se vyznačuje přesným rozvrhem struktury, perfektním timingem, exaktními inspiracemi motivickými i instrumentačními. Absurdní děj zhudebnil skladatel minimalisticky – jeho melodické nápady / modely jsou originální, působivě podtržené neobvyklými nástrojovými kombinacemi. Uplatňuje také mikrointervaly v dvojzpěvech, spíše jako glissanda. Dílo obsahuje kromě hudební také mluvenou vrstvu, obě organizované repetitivně.
Na své první opeře s podivuhodně exaktním názvem spolupracoval Cígler s režisérem Petrem Odo Macháčkem, který také napsal libreto. První dojem z anotace díla – muž, žena a chřestýš v jednom domě, vzbuzuje asociaci s mýtem o Adamovi, Evě a hadovi, je to však docela jinak: Do domu mladé dvojice se odkudsi připlazil chřestýš; protože oni jsou uvědomělí milovníci přírody, nepochybně i ekologicky cítící, zvířete se nezbaví (odevzdáním do zoo nebo nedejbože zabitím), ale snaží se s ním sžít. Není to snadné, chřestýš se sice chová v novém prostředí ohleduplně (při nočním plazení po domě nic neshazuje a neničí), začne však projevovat agresivní sklony: porve se nejprve s jezevcem (asi ho objeví v zahradě) a později se ženou, novým členem domácnosti, vlastně pomocnicí, která loupe brambory. Ale lísá se k domácím pánům a pohlídá i jejich děti. Obě rvačky skonči nerozhodně, jejich účastníci jsou však značně poškozeni (dochází k pokousaninám a sdírání kůže z obou krásných těl). V obou případech jsou bojující okřiknuti a situace je násilně uklidněna, popsána a analyzována. Nakonec je chřestýš, světlá vysypaná silueta na podlaze jeviště, brutálně vyluxován a z děje mizí. Po „úklidu“ následuje parodické intermezzo – dvě vědkyně si nad kafíčkem vyprávějí o své účasti na jakési konferenci. Poté se rvou už jenom lidé a utržené rány si ošetřují smirkováním a oškrabáváním škrabkou na brambory. Opera končí reprízou, rekapitulací podstaty proběhlých událostí.
Hraje se na odstrojeném jevišti, s využitím bodového svícení shora ze zavěšených černých panelů. Do pozadí jeviště postavil scénograf David Bazika (šéf výpravy ostravského divadla) reálné auto (zřejmě naznačuje garáž v domku), ostnatý drát na okraji orchestřiště odděluje svět příběhu od diváků.
Dvě zpěvačky a dvě herečky jsou kostýmovány jako koketní, provokující takřka lolitky (sopranistky Aneta Bendová a Eva Marie Gieslová, herečky Zdeňka Brychtová a Lenka Chadimová). Muži, zpěváci (tenorista Vojtěch Semerád a barytonista Josef Škarka) i jeden z mluvících mají bílé košile a tmavé kalhoty, hlavní mluvčí, Jiří Šimek, má neformální oděv (světlé tričko a texasky). Jevištní akce jsou minimální, omezují se prakticky na měření a fotografování „chřestýše“, jinak interpreti přicházejí, odcházejí a stojí (případně dlouho mlčky a tajemně sedí, než pronesou svých několik slov – Vladimir Benderski). Vpravdě strhující precizní provedení Ostravské bandy řídil Ondřej Vrabec.
Cíglerovy opery by se měla ujmout některá z domácích studiových scén, je to dílo, jež má všechny předpoklady pro opakované uvádění.
Richard Ayres napsal lehce ironickou komorní kantátu No. 42 (In the Alps) na vlastní libreto. V Ostravě zazněla poprvé ve scénickém provedení. Dojemný příběh dívky, která žije sama na nedostupném alpském vrcholku a naučila se zpívat od horských zvířat a od němého chlapce z údolí, jenž se dorozumívá hrou na trumpetu, otevírá krátké připomenutí stvoření světa. Obohacují ho tance vesničanů. Texty, stylizované jako titulky z němých filmů, se promítají na plátně za orchestrem, Dívku a němého chlapce Bobliho symbolizují na jevišti děti, chlapec a holčička. Hudba je dílem zvukomalebná, dílem lehce parodická (názvuky na Richarda Strausse a na lidovou hudbu). Skladba vhodně vylehčila a vyvážila Cíglerovu konsekventní absurdní kompozici. Ostravskou bandu řídil Rolf Gupta.
Petr Cígler: Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu
2015–2016
Libreto: Petr Odo Macháček
Dirigent: Ondřej Vrabec
Režie: Petr Odo Macháček
Scéna: David Bazika
Obsazení:
Zpívající žena 1: Aneta Bendová, soprán
Zpívající žena 2: Eva Gieslová, soprán
Zpívající muž 1: Vojtěch Semerád, tenor
Zpívající muž 2: Josef Škarka, baryton
Divadlo Kámen:
Mluvící žena 1: Zdeňka Brychtová
Mluvící žena 2: Lenka Chadimová
Mluvící muž 1: Vladimir Benderski
Mluvící muž 2: Jiří Šimek
Ostravská banda, komorní orchestr
Hraje se v českém originále s anglickými titulky.
Světová premiéra v Divadle A. Dvořáka v Ostravě 29. června 2016-
///
Richard Ayres: No. 42 (In the Alps)
2007–2008
Libreto: Richard Ayres
Dirigent: Rolf Gupta
Režie: Jan Horák, Michal Pěchouček
Scéna: Michal Pěchouček
Obsazení:
Dívka: Lydia Brotherton, soprán
Bobli: János Elmauer, trubka
Ostravská banda, komorní orchestr
Hraje se v anglickém originále s českými titulky.
Premiéra operní verze / inscenované melodrama v Divadle A. Dvořáka v Ostravě 29. června 2016.
///
Ostatní díly festivalových reportáží:
Komentáře k článku: NODO Ostrava, den třetí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)