Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/2
V letním vydání DN 13/2016 jsme jako 8-stránkovou přílohu uveřejnili velký rozhovor s profesorem Janem Císařem (1932) Dnes o všem pochybuji. Scházeli jsme se u něj doma v Unhošti celé jaro, a tak jsme se samozřejmě bavili o řadě lidí a událostí a otevírali témata, která se do výsledného textu nedostala. Vytvořil jsem z nich několik celků, jež budou v průběhu léta vycházet na i-DN. Tentokrát o padesátých letech, Sergeji Machoninovi a K. S. Stanislavském.
Sergej Machonin, 90. léta. FOTO archiv
Když se řekne „padesátá léta“, mnohému se v oblasti divadelní kritiky vybaví jméno Sergej Machonin (1918 – 1995).
Machonin byl tehdy velká osobnost Realistického divadla, vymýšlel českému divadlu Stanislavského. Jestli někdo zavlekl šablonovitého, schematického a zcela pokrouceného Stanislavského do Čech, byl to Sergej. On byl ruská duše téměř ženské povahy, prudce se vciťující, empatický. Dovedl bejt báječnej, někdy psal naprosto skvostně, ale když zahořel a dostal jako správný Rus své běsy, tak byl konec.
Sergej Machonin je, aby bylo jasno, imigrant. Jeho rodiče ho jako malé dítě odvezli z Petrohradu, studoval v Moravské Třebové na ruském gymnáziu, pak přešel do Prahy, studoval FF UK a za války prošel tři roky koncentrákem. Byl zavřenej po 17. listopadu 1939 – jak vybrali koleje, tak ho vzali – byl v Sachsenhausenu, a když pak pouštěli část studentů domů, dostal se s nimi zpět. Po válce dostudoval a stal se dramaturgem v Realistickém. Přeložil Stanislavského a začal s ním tady oslňovat.
K. S. Stanislavskij (1863 – 1938). FOTO archiv
Režisér MCHAT a především divadelní teoretik a pedagog K. S. Stanislavský a jeho herecké metody byly tehdy nezpochybnitelné…
Machonin a Alena Urbanová, která jej jako dramaturg v Realistickém vystřídala, když šel Sergej jako kritik do Literárních novin, udělali ze Stanislavského socialistického realistu, podle kterého se mělo socialistické divadlo řídit, jak to dělali v SSSR. Všichni jej tak tehdy přijali, protože si říkali, že Machonin tomu rozumí, když jej vozí přímo ze Sovětského svazu. I když ne všichni…
Vybavuju si, jak scénograf František Tröster na jedné konferenci někdy začátkem šedesátých let říkal: Nejdřív nám tu Stanislavského vykládal Jan Kopecký, to bylo hrozný, ten nevěděl nic. Potom s ním přišla banda z Realistickýho, taky blbnuli. A teď přijel nějakej Adámek s nějakou Šmeralovou a zase toho Stanislavského vykládají jinak. Já vás prosím, abyste mi se Stanislavským vlezli už konečně všichni na záda. To řekl na pedagogické konferenci národní umělec, architekt František Tröster.
///
Ostatní díly letního seriálu:
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/1
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/3
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/4
Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/5 – bonus
Komentáře k článku: Prof. Jan Císař: Dnes o všem pochybuji II/2
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
