Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 175/1)
Byla sobota a sluníčko pálilo, v rukou čepici, deštník a plášť jsem vzpomínal na krásu dětských představení uváděných v divadle Polárka i na jejich kritické ohlasy z řad učitelských sborů…
Dáma v lehounké blůzce mi zašeptala do ucha: Pane, neměl byste se tolik balit. Je vedro, to člověk snadno chytne úpal, viďte…
V Redutě bylo příjemně. Herec Milostný v strakaté košili s hrníčkem v ruce mě vítal: Tak dědeček se vydal na pohádku, a kdepak mají vnoučátka, dědečku? – Pane kolego, stačí mi dcera.
Ale to už herec Milostný s hrníčkem v ruce spustil: Byl jednou jeden docela obyčejný dědeček, který si poklidně žil ve své chaloupce, pil turka s rumem, čural na hnůj a nic mu nescházelo. Až do chvíle, kdy ho hodná snacha přestěhovala, prý pro jeho dobro, z venkova k nim do městského paneláku. V tom okamžiku se z něj stal dědeček neobyčejný, který celé městečko obrátil vzhůru nohama. V té panelákové šedi se totiž cítil tak nějak… nevyřáděný. A tak si vzpomněl na své dětství a začal dělat všechno to, co tak rád dělával jako malý kluk – sáňkovat na aktovce, hrabat se na smetišti, pouštět vánoční kapry zpátky do řeky, chodit v noci na hřbitov a podobně.
Herec Milostný si gumičkami připevnil na tvář papírově bílou bradku a na scénu vpochodovalo šest urostlých dědečků, aby se mohli dát do vyvádění skopičin a uličnictví. Ze čtyř hranatých panelů se náhle staly zdi obývacího pokoje a z nábytku se sypalo harampádí. Dědečci oživovali šklebivé loutky s klapajícími ústy, čutali igelitovou mičudou, pekli si řízky a jeden z nich létal povětřím, protože byl kosmonaut… Také zpívali písničky a nakonec rozpoutali velkou koulovačku. Papírové koule bombardovaly hlediště, děti je házely na jeviště a byly u vytržení. Nevyřáděný dědeček řádil….
Maminka po mé pravici řekla: Děti, děti, co já si teď s vámi doma počnu…
S vervou hrajícími dědečky byli: Tomáš Milostný, Roman Blumaier, Jiří Jelínek, Martin Veselý, Tomáš Rohleder, Alexandr Stankov a Milan Holenda. Pohádku Aleny Kastnerové O nevyřáděném dědečkovi do scénáře převedl a režii měl Jiří Jelínek. Na harmoniku hrála Žaneta Vítová, hudbu složil Zdeněk Král, scénu a kostýmy navrhla Bára Čechová, dramaturgii zastala Lucie Němečková…
Mladá maminka spěchala, dětičky se nechtěly nechat vést za ručičky, jedno začalo prohrabávat odpadkový koš… Sluníčko upalovalo, nahatý Mozart se ze svého pylonu usmíval a mně bylo horko…
V chládku domova jsem vypil hrnek vlažného čaje a pak jsem usnul.
Národní divadlo Brno – Alena Kastnerová: O nevyřáděném dědečkovi. Režie, dramatizace: Jiří Jelínek, dramaturgie: Lucie Němečková, výprava: Barbora Čechová, hudba: Zdeněk Král. Premiéra 21. 5. 2016. Divadlo Reduta, Brno.
Brno – Komín, 23. 5. 2016
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 175/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)