Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 176)

Nedávno jsem zavítal do Dietrichsteinského paláce Zemského muzea na výstavu Vějíř loutek dálného orientu. Dlouhou chvíli jsem postál u expozice šklebících se stařičkých loutek stínových i dřevěných z Thajska.

Četl jsem na ceduličce: Thajské divadlo a tanec se vyznačují pomalými propracovanými gesty a pohyby rukou, nohou i celého těla doprovázenými pomalou hudbou. Velmi oblíbeným prvkem divadla jsou masky a bohatě zdobené kostýmy. Zajímavostí jsou i prstové nástavce podtrhující a zvýrazňující propracovaný pohyb rukou. V divadle působí převážně mužští herci, kteří svými ženskými rysy i tvarem postavy mohou lehce znázorňovat ženy. Dále zde můžeme vidět také divadlo loutkové a stínové (hlavně v jižní části Thajska).

Dostalo se mi pozvání na představení thajské opery The Silent Prince. Řekl jsem si – šťastná náhoda a doplnil znalosti: Klasická thajská hudba může neznalcům připadat jako chaotická změť kontrastních tónů bez jakéhokoliv řádu. Naopak pro znalce má výrazný rytmus a jasný plán. Klasický orchestr phipat tvoří jediný rákosový nástroj podobný hoboji a řada perkusních nástrojů.

Z jiných zdrojů jsem získal vědomosti o čem opera pojednává a kdo je jejím autorem.

Opera The Silent Prince vypráví příběh o princi Temiya, který je hlavní inkarnací Buddhy, a musí si vybrat mezi poslušností ke svému otci a přijetím pozemského života. Neschopen rozhodnutí se uchýlí k mlčení, které prolomí až na konci opery, kdy je připraven odhalit svoji novou identitu jako Boddhisatva. Děj opery se odehrává v Benaresi v mytických časech, opera je protkaná bohatou vizuální a zvukovou stránkou. Odehrávají se v ní scény z ráje, pekla i země.

Autor opery Somtow Sucharitkul se narodil v roce 1952 v Bangkoku jako člen thajské královské rodiny (která je ovšem tak rozvětvená, že to společensky nic neznamená) a od raného dětství dlouhodobě žil s rodinou v Británii. Studoval v anglickém Etonu, pak v Holandsku, Francii a jinde. Je ceněným spisovatelem žánru sci-fi a horroru, současně je hudebním skladatelem, dirigentem, šéfem různých hudebních těles. V současné době žije v rodném Thajsku.

Operu dirigoval hudební ředitel Bangkok Baroque Ensemble a dirigent Orpheus Choir of Bangkok Trisdee na Patalung.

V Divadle na Orlí panovala slavnostní nálada… Vlasatý autor a režisér opery nás vítal s úsměvem na široké tváři. Poté vstoupil na jeviště a dlouze hovořil… Opona se pomalu zvedla, dirigent se rozmáchl a z orchestřiště vzlétly tóny – typicky evropské hudby… Lépe řečeno hudby evropských autorů píšících hudbu k orientálním příběhům…

V souboru Opera Siam se objevilo několik sólistů a sólistek na první pohled ne rodilých Thajců… Většina z nich zpívala své party čelně k divákům… Nad hlavami zpívajících visela velká bílá slza – lístek květu lotosu… Dekorace jednoduchá, vzdáleně připomínající otevřenou bránu s příčkami navršených schodů a obětištěm uprostřed. Účinkujících bylo mnoho a jevištní prostory poněkud malé… Díky této nedokonalosti se zdály aranže davových scén jednoduché. Zvukové plochy se mnohdy zdály být hudbou filmovou dramaticky gradující ve velká „finále“ v koncích jednotlivých dějství. Barevný děj, nezvyklá podívaná, hudba oscilující mezi východoasijskou a evropskou, neobvyklé kostýmování a choreografie činily operu pro diváky zajímavou i zvláštní…

Inscenace opery The Silent Prince poodhalila divákům mnohé neznámé taje současné thajské hudební kultury…

Brno – Komín, 23. 8. 2916

V České republice se představení The Silent Prince hrálo pouze dvakrát: v sobotu 13. srpna v Paláci Akropolis v Praze a ve středu 17. srpna v Divadle na Orlí v Brně.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 3. září 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 176)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ