Divadelní noviny > Názory – Glosy
Tak se nám blíží schvalování rozpočtu
Státního, na rok 2017. S velkým zájmem a s nadějemi jsme vyhlíželi splnění slibů, které současná vláda při svém nástupu deklarovala. Začala vládnout v době končící krize a bude končit v čase konjunktury, kdy HDP České republiky roste tempem stejným jako před velkým výbuchem banky Lehman Brothers. Juchajdá! Konečně se finančně okleštěná česká kultura dočká záchranného kruhu. Umělecké budovy budou doopraveny, technologicky doinvestovány, muzikanti dostanou za své generálními opravami umořené nástroje nové, diváci uvidí bohatší a důmyslnější kulisy. A bude více festivalů, více grantů na aktivity všeho možného, co se nevejde do kamenných budov divadel či koncertních sálů. Ale hlavně přibude peněz do velmi slabých platů umělců, techniků, servisních pracovníků, ale i do velmi špatných platů v muzeích, galeriích atd. Konečně se opustí přihlouplé klišé v obecném povědomí, že již sama možnost tvořit je umělcům částí odměny, která se od mzdy jakoby odpočítává… Nastane, co se hlásalo a stále hlásá na plakátech!
Jenže podle návrhu rozpočtu nenastane. Vládní prohlášení především slibovalo jedno procento státního rozpočtu na kulturu. A protože příští rok je posledním pro vládu této koalice, je čas slib splnit. Zatím jsme těsně nad polovinou slíbeného. K dorovnání slibu měly letos kultuře přibýt více než tři miliardy korun. Nerozumím, proč se ze slibu nestaly činy, když se ekonomice daří nebývale, jak se chlubí ministerstvo financí, stávající rozpočet je v přebytku, příchod cirka sedmi uprchlíků týdně nehrozí humanitární katastrofou. Ani dvě procenta rozpočtu na armádu, která jsme odpřisáhli při vstupu do NATO, neplníme. Tak kde ty peníze jsou? Mluvit kolem dokola o významu kultury pro společnost je unavující a opakovat gymnaziální látku na vládní úrovni je nedůstojné.
I když se možná objeví další peníze na kulturu i v jiných kapitolách státního rozpočtu, vypadá to, že summa summarum příští rozpočet ministerstva kultury bude mít podíl na státním rozpočtu 0‚67 procenta. Přibude peněz do programu profesionálních divadel a orchestrů. Zaplať bůh, by se chtělo zvolat! Ale jak zařídit, aby o ty peníze zřizovatelé nekrátili své příspěvky v rozpočtu svých uměleckých institucí? To půjde dost těžko. A notabene, jak to zaonačit, aby ty peníze šly do mezd? Aby se zastupitelstva měst v roli zřizovatelů zavázala, že zvýší mzdy, když nemají jistotu, že alespoň tytéž peníze pošle vláda i za rok? Natož jistotu, že je pošle jiná vláda po volbách? Nebudou se zastupitelé bát, že pak budou navýšené mzdy platit ze svého? Na takové „volné“ peníze se sáhne v případě potřeby nejsnáze a nejrychleji. Kdo je více než deset let u divadla, má nejednu zkušenost. Ale víra hory přenáší…
Nerozumím o to víc, proč vláda odmítla Senátem schválený návrh zákona o veřejnoprávních institucích v kultuře, který nabízel řadu řešení stávajících problémů. Třeba vícezdrojové financování, přesun uspořených peněz do mezd nebo jednání o zvýšení mezd ve správní radě dané instituce, a nikoli v zastupitelstvu. Možná i odborovým organizacím nyní dojde, že proti jejich argumentu, že nejnutnější je získat peníze, byl na stole velmi důležitý systémový krok, jak tyto peníze chránit i šetřit. Senátní návrh zákona leží ve sněmovně bez naděje na projednání. Ministerstvo kultury mělo svou verzi předložit do konce srpna. Nepředložilo. Je to jako s tím slíbeným jedním procentem: oral jsem oral, ale málo. Nebo se mýlím a stane se zázrak? Moc bych si to přál. Kultura našich zemí a lidé pro ni pracující by si to opravdu zasloužili.
Jiří Šesták
senátor PČR, bývalý dlouholetý ředitel Jihočeského divadla České Budějovice
Komentáře k článku: Tak se nám blíží schvalování rozpočtu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)