Divadelní noviny > Festivaly

Nezávislý výzkum subjektivity (No. 4)

Člověk aby se v těchto dnech rozdvojil, chce-li sledovat, co se na poli performing arts a divadla u nás děje. Či spíš roztrojil nebo – raději – rozentil, vždyť v Praze je teď tolik zajímavých divadelních/performativních akcí. A nejen v Praze, ale třeba i v Brně a jinde. Narážím především na festival Pražské křižovatky a oslavy nedožitých 80. narozenin Václava Havla. A také na Nebeského premiéru v NoD (Miluji tě jak po smrti), festival performancí ve Studiu Hrdinů (To Polska właśnie!), představení v Altě, Alfredu, …příští vlnu/next wave… v Brně.

A tak jsem musel minout několik produkcí 4+4 a vydal se až v pátek do Divadla Archa na – dle dramaturgů festivalu – hlavní atrakci letošních 4+4 dnů v pohybu, Američana Andrewa Schneidera a jeho performanci YOUARENOWHERE (JSINYNÍTADY/JSINIKDE). Byl to tak trochu výlet do jiné časoprostorové dimenze – ve smyslu kulturního kontextu, divadla (performance) i divadelního myšlení. Strašně špatně se takový výlet komentuje, performance hodnotí a velmi špatně se takovému projevu – bez znalostí kontextu – do hloubky rozumí.

Na jevišti byl po celou dobu v podstatě jeden performer (Andrew Schneider), i když vlastně byli dva… Hrálo se s výraznou pomocí techniky, především světel, ale i zvuků, neb vše je postaveno na hře s realitou a iluzí. Ta je tématem i smyslem produkce. Je fascinující, ale… je opravdu až tak fascinující?

Jelikož produkci už asi nikdo z čtenářů neuvidí, mohu snad prozradit formu, pointy i kouzla, se kterými Schneider a jeho (v programu sice neuvedený, ale zjistil-li jsem dobře, jmenuje se Peter Musante) spoluhráč,  jakési jeho performativní dvojče, pracují. Zpočátku sledujeme v podstatě stand up komika (Schneider), který pracuje s různými světelnými a zvukovými efekty, jimiž nás překvapuje až šokuje. Vždy se na chvíli zhasne, pak prudce rozsvítí, a performer se mezitím přemístí či zmizí, mluví sám se sebou (zvuky – slova i dech apod. – se občas nahrávají a pak v posunu pouštějí). Performer má před ústy viditelný mikroport, na holých rukou dvě – zřejmě světlo a zvuk ovládající či s techniky komunikující – „krabičky“, je v bílém, lehce nalíčen, po chvíli zbrocen potem. Jeho komunikace s diváky je typicky americká. Utahuje si z nich, má připravenu řadu akcí, z nichž některé jsou předpřipravené, jiné zřejmě improvizované (soudě podle českých titulků, které můžeme sledovat na jevištěm). Ke konci této části nás – tak trochu jako kdysi Jiří Havelka v inscenaci Indián v ohrožení v brněnském HaDivadle – seznámí s Einsteinovou teorií relativity, na jejímž základě zjišťuje, že čas je relativní a může se stát, že nemůžeme posoudit, kdy se některý jev stal a dokonce můžeme jeden jev vnímat jako dva dle (relativity) toho, odkud jej sledujeme (vlak jedoucí rychlostí světla, do nějž narazí blesk).

Najednou se opět zcela zatmí a zmizí bílá stěna před námi-diváky, před kterou do té doby performer hrál. A my vidíme jako v zrcadle stejnou elevaci sedadel a na nich diváky, kterým (zády k nám) hraje zdánlivě stejný performer (pravděpodobně) to samé, co ten „náš“ hrál nám. Ten leží před námi na zemi…

Vstane, teče mu z nosu krev a… přesně kopíruje pohyby i slova onoho druhého performera (nebo ten jeho). Vzniká jev, jako by oba byli svými zrcadlovými obrazy (pamatujete Wericha a jeho Císařova pekaře, když nebohý pekař rozbije zrcadlo a „omlazený“ císař se do něj dívá? – to je něco podobného). Nutno uznat, že tuto pasáž mají perfektně nazkoušenou, i když se třeba hýbají zády k sobě, po diagonále a podobně. Vyvolávají pocit dilatace času, rozdvojení (či spíš dvojí existenci) těl a prostoru.

Následuje výměna prostředí, kdy přecházíme na druhou stranu a diváci naproti na naši. Opět vzniká zrcadlový dialog oněch performerů. Ti se však po chvíli rozdvojí, tedy začnou spolu komunikovat. Opět tma, bílá stěna. A tma, stěna mizí a s ní i diváci naproti. I druhý performer. A ten „náš“ leží na zemi v našem původním prostoru a je mrtvý.

Konec. Jsme mrtví. Nebo to byl sen? Nebo jsme v jiné dimenzi? Diváci byli nadšení. Plácali dlouho, mnozí vestoje… Performance vznikla v produkci legendární newyorské stagiony pro experimentální divadlo a tanec PS 122 (Performance Space 122) a Andrew Schneider za ni loni obdržel prestižní divadelní cenu Obie, jež je – v mnoha oborech – udělována nejlepším off-broadwayským produkcím roku. A právě o ten kontext – jak jsem předeslal v úvodu – pro hodnocení takové produkce jde.

Technicky je famózní. Pracuje s aktuálními prvky současné performance, rozvíjí postupy stand up komiky, využívá černé divadlo, náročnou práci se zvukovými efekty, je komunikativní, zábavná, dokonale provedená a trochu i poučná, dokonce s motivem smrti. Ale… nic moc víc. Aspoň z mého vnímání (smyslu) divadla. Daleko víc si cením obsah, osobní angažovanost, hlubší odkazy, kontexty a vrstvy. Nevidím tedy velký důvod této produkci podléhat.

Vybavily se mi nejméně dvě, jež každá některý z použitých principů či postupů u nás použily, daleko invenčněji. Aspoň v  kontextu našeho vidění divadla. O Havelkově Indiánu v ohrožení jsem již psal. Druhou je performance Zrcadlo souboru Depresivní děti touží po penězích, již premiérově uvedli v roce 2011 v NoD na festivalu …příští vlna/next wave… /více o ní zde: …outsideři na vlnách alternativy… (No. 3)/. Pracovali se stejným principem zrcadlení diváků, rozvíjeli je však mnohem strukturovaněji, sofistikovaněji a rafinovaněji (každý divák měl „svého“ zrcadlového performera, s nímž opakoval gesta, měnil místa a podobě). Věřím, že na off-Broadwayi by obě získaly Obie Award. Nebo asi ne, jde přece o ten kontext.

///

Ostatní díly festivalových reportáží:

Nezávislý výzkum subjektivity (No. 1)

Nezávislý výzkum subjektivity (No. 2)

Nezávislý výzkum subjektivity (No. 3)

…

Nezávislý výzkum subjektivity (No. 5)

///

Více o festivalu 4+4 dny 2016 na i-DN:

Tip: 4+4 dny v pohybu /30. 9. – 8. 10./

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 9. října 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Nezávislý výzkum subjektivity (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ