Nezávislý výzkum subjektivity (No. 5)
Diváci si při letošním festivalu 4+4 dny v pohybu nemohli nevšimnout, jak výrazná pozornost byla tentokrát věnována dětem. Vzhledem k tomu, že dítě ve vhodném věku nemám, nemohu podat referenci o dílnách v Radničních domech, nicméně mohu podat svědectví o dvou produkcích určených (nejen) dětem.
Někteří diváci (divačky) moří své děti divadlem již od malička (nejsem si jista, zda tím dítko podvědomě nezíská k tmavým divadelním sálům spíše odpor), a tak se sem tam při představeních ve tmě ozval miminkovský křik, bylo slyšet vrtění, či zvuky, které k produkci přímo nepatřily. To je ovšem nebezpečí, kterému se organizátoři vystavují, dají-li do anonce, že jde o představení (i) pro děti.
První takové představení, které jsem na festivalu navštívila, se odehrávalo v neděli 2. října v podzemním foyeru Studia Hrdinů. Soubor TAMTAM objektentheater z Nizozemí přivezl představení pod názvem Rusty Nails & Other Heroes (Zrezivělé hřebíky a další hrdinové). Když pomineme půlhodinové zdržení a trochu protivné preventivní umírňování diváků před samotnou produkcí, podívaná stála rozhodně za to. Byť, přiznejme, nešlo tak úplně o projekt – jak se psalo v programu – „jaký jsme ještě neviděli“. Poslední dobou je live animace nejrůznějších předmětů a její projekce na plátno v pozadí (kdy současně můžeme sledovat animátory i kouzla, která vznikají kladením předmětům na světlenou plochu a jejich nejrůznějším posunováním) dosti oblíbenou tvůrčí metodou. Nejen u nás, ale i v zahraničí (viz například u nás one-man show Tomáše Hájka z Bažantovy loutkářské skupiny z Poniklé, projekty souboru Handa Gote, či – ze zahraničních, u nás hostujících – tento na Loutkářské Chrudimi – izraelský soubor Puppet Cinema Zvi Sahara a mnohé další).
Samotný princip tedy není ojedinělý, nicméně každý, kdo se o něj pokusí, většinou přináší něco nového. V případě TAMTAM je to materiál, který Gérard Schiphorst a Marije van der Sande, zakladatelé souboru, výtvarníci a performeři zároveň, používají. Jak aspoň sami tvrdí ve svých materiálech, veškeré artefakty byly nalezeny na smetišti.
Na počátku na scénu vstupuje – za zvuků živého hudebního doprovodu – Marije s pomačkaným archem novin. Během okamžiku názorně ukáže, co může z tohoto již zdánlivě nepotřebného kousku papíru vzniknout. Poté následuje hodinový proud živé animace, jejímiž hrdiny jsou rezavé hřebíky, úlomky skla, kamínky, dřívka, pletivo, barevné i černobílé částečky nejrůznějších přírodních materiálů, ale i zbytků průmyslově vyrobených věcí. Hlavní kouzlo je v hravosti, která je v jednotlivých obrazech kořeněna špetkou poezie a jemného humoru. Obrazy se neustále proměňují. To, co se chvíli zdá být obličejem, se vzápětí mění v dům či krajinu. Detaily střídají větší celky, až ke konci dojde i na vážnější témata, na připomínku historických politických a společenských jevů a událostí. Vše před námi plynule běží jako film vzájemně na sebe navazujících obrazů. Metamorfózy nejrůznějšího drobného harampádí působí nejen na dětskou, ale i dospělou fantazii.
Druhé představení, určené také pro děti, se konalo ve středu 5. října v Ponci. Belgická dvojice performerů představující se dlouhým názvem Robbert&Frank / Frank&Robbert tu uvedla pod názvem To Break: The Window of Opportunity (Průlom: Okno příležitostí) své oživlé vizuální instalace. S předchozí produkcí měla tato společnou délku (60 minut), hravost a fantazii při zacházení s předměty různých velikostí a tvarů. Tady ale oba umělci pracují s daleko většími artefakty a proměny nejrůznějších vizuálních instalací probíhají přímo před našima očima, kdy se oba na střídačku nebo současně stávají jejich součástí. Odvážně zaplňují scénu mnoha pestrobarevnými předměty a proměňují „krajinu“, kterou zpočátku určuje polopouštní pozadí, v cosi víceznačného, zajímavějšího a tajemnějšího. V tom jim pomáhá i stále se proměňující hudební doprovod naznačující proměnu nálad (jsou to převážně citace známých atmosférotvorných hitů, jako např. Badalmentiho hudba ze seriálu TwinPeaks). Experimentuje se i s nejrůznějšími zvuky. Například při dotýkání se dřevěných špalků každý zní jinak, v nejrůznějších atmosférických frekvencích. I když se na scéně objeví „mrtvola“ nebo kaluž či jezero „krve“, je to vše jen „jako“, s čitelnou černěhumornou či groteskní nadsázkou.
Robbert&Frank / Frank&Robbert ukazují tajemno a divočinu nejen kolem nás, ale také v nás. Prolínají ve svých instalacích svět vnitřní a vnější. Bylo to vtipné a inspirativní…
///
Předchozí díly festivalových reportáží:
Nezávislý výzkum subjektivity (No. 1)
Nezávislý výzkum subjektivity (No. 2)
Nezávislý výzkum subjektivity (No. 3)
Nezávislý výzkum subjektivity (No. 4)
///
Více o festivalu 4+4 dny 2016 na i-DN:
Tip: 4+4 dny v pohybu /30. 9. – 8. 10./
Komentáře k článku: Nezávislý výzkum subjektivity (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)