Doslovný Othello
Shakespearův Othello bývá nejčastěji vykládán jako tragédie žárlivosti, i když v poslední době stále více rezonují i jeho další podstatná témata, především xenofobie a rasismus. Režisér Petr Kracik je v pardubické inscenaci nevynechal, ale více se přiklonil k dramatu vášně a zhrzené důvěry. Děj Othella vlastně není nijak zvlášť složitý. Dívka z patricijské rodiny se provdá za černošského vojevůdce, kterého jeho pobočník intrikami dožene k tomu, že se nakonec stane jejím vrahem. Nebyl by to ale Shakespeare, kdyby postavy a jejich city i jednání neukázal z různých stran, které stejně jako v Hamletovi vzbuzují řadu otázek. Divák si na ně nemusí odpovídat, ale měl by si je připustit.
Ladislav Špiner a Milan Němec v pardubickém Othellovi FOTO JAN FAUKNER
Kracik ale volí opačnou cestu. Postavy zjednodušuje na výrazný rys a nenechává nikoho na pochybách, co od nich můžeme čekat. Není nijak na závadu, že se rozhodl text neaktualizovat a dal inscenaci tradiční podobu. Othellovi sluší velká scéna a interpretace se klidně obejde bez takzvaných nových pohledů, například naznačování homosexuálního vztahu mezi hlavním hrdinou a Jagem. Z inscenace ale musíme vyčíst, proč Jago tak nenávidí svého nadřízeného, že se ho rozhodne zničit. Jistě, jde mu o pomstu, protože místo něj byl povýšen „teoretik“ Cassio (motiv zdánlivého milostného poměru Jagovy ženy a Othella je tu vedlejší). Ale nebylo by to trochu málo? Jago totiž zosobňuje zlo samo o sobě, které je nedílnou součástí lidských duší. Zlo, které programově ničí a boří. Také ovšem zlo fascinující, cynismus, který je tak suverénní, že se mu musíme občas zasmát, i když nás přitom mrazí. Ladislav Špiner s nepochopitelně nabíleným obličejem (jako jediný) nám ale od začátku dává najevo, že je ukázkový padouch. Spíš neměnný démonický Mefisto než rafinovaný improvizátor moci, který vrhá své monology z forbíny do hlediště jako zbraň. Ty pak nemohou být jen formálním prvkem, který ve skutečnosti není adresován nikomu. Škoda toho zjednodušujícího pohledu, může být na první pohled efektní, ale herec Špinerových kvalit by si zasloužil komplexnější interpretaci.
Vzhledem k tomu, že Othello Milana Němce je od počátku především dobrosrdečným, trochu naivním a důvěřivým člověkem, nedá Jagovi moc práce vzbudit jeho žárlivost. Němec hraje v první části inscenace uměřeně, má v sobě jistou vznosnou hrdost a dá se mu věřit i hodnota pro něj zásadní, smysl pro čest. Pak přidá na důrazu, ale animálnost postavy působí vnějškově a předepsaný epileptický záchvat by možná vypadal věrohodněji, kdyby nebyl pojat pouze naturalisticky. Ostatně stejně jako celá vizáž, důkladné černé nalíčení a kudrnatá paruka. Zřejmě šlo o to, podtrhnout rasový původ postavy, protože na slovo černoch se zde několikrát klade důraz, ale podobná doslovnost herci moc nepomohla. Jago je v pardubické inscenaci hlavním protihráčem i spoluhráčem Othella, do pozadí ustupuje dokonce i Desdemona. Veronika Macková je půvabná, něžná, ale jednotlivé situace hraje hodně obecně (není například píseň o jívě něčím víc než jen popěvkem?). Kromě té, kdy režisér napovídá, že podstata jejího vztahu k Othellovi je kromě krásných slov založena hlavně na sexu. Tento motiv se však dál nerozvíjí, snad se ozve trochu jen v závěru.
Pokud jde o ostatní postavy mimo tento tragický trojúhelník, vychází z nich nejlépe Cassio Josefa Lásky, i když scéna jeho opíjení proběhne téměř bleskem a čistý charakter mu nepošpiní ani milenka, prostitutka Bianca, celá ve škrtu. Generačně je spřízněn s Desdemonou a chová se k ní jako dobrý kamarád včetně fyzických gest, která by mohla Jagovu pomluvu posílit. Bohužel si jich nikdo na scéně nevšímá. Proti tomu je dost nepochopitelné, proč režisér posouvá Desdemonina otce až do dědečkovské role. Jistě to není proto, abychom pochopili, že Desdemonu přitahují starší muži. Roderigo Jana Musila je pak jen prázdným floutkem a Emilie Martiny Sikorové jakousi přízemnější variantou Desdemony, což by mohl být zajímavý moment, kdyby nás od něj neustále neodváděl její podivný myší kostým.
Východočeské divadlo Pardubice – William Shakespeare: Othello. Úprava, režie a scéna Petr Kracik. Kostýmy Samiha Maleh. Hudba Viktor Kracik. Dramaturgická spolupráce Jana Pithartová. Pohybová spolupráce Lukáš Kratochvíl. Premiéra 15. října 2016.
Komentáře k článku: Doslovný Othello
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
