Paralelní světy na Kampě
V komorním sálku divadla Kampa můžete vstoupit do „paralelních vesmírů“, a to prostřednictvím Divadla NaHraně. Po Stoppardově Obtížném problému přišla na řadu v dramaturgickém výběru souboru hra mladého britského dramatika Nicka Payna (1984), který napsal téměř desítku textů, u nás je ovšem jeho hra uvedena poprvé. Drama Constellations, v českém překladu Paralelní vesmíry, si po premiéře v Royal Court Theatre v roce 2012 vydobylo slušný věhlas.
Barbora Vyskočilová a Ondřej Novák si se situacemi pohrávají se suverénní hereckou jistotou FOTO ARCHIV DIVADLA
Paynova tvorba má s tou Stoppardovou tematicky mnoho společného – například řešení neřešitelných existenciálních situací, propojování výrazně odborných odkazů se světem osobních vztahů a vhled do hlubin lidské duše. Paralelní vesmíry ukazují vztah včelaře Rolanda a kosmoložky Marianne. Zobrazovány jsou variace jednotlivých fází jejich vztahu – od seznámení, přes flirt, nabídku k sňatku, nevěru, rozchod, znovu shledání a fatální onemocnění ženy. Při sledování příběhu můžeme mít dvojnásobně voyeurský pocit. Nahlížíme do autorova tvůrčího procesu, kdy se společně s hrdiny jaksi rozmarně a zároveň tragikomicky probíráme možnými variantami vztahu. Lehce nahozené etudy, které nabízejí různé, podobné či odlišné verze stejné situace, evokují pocit, jako bychom vězeli v uzavřeném časoprostoru. Jednu z možností pak volí podle libosti osud, aniž bychom to dokázali vědomě ovlivnit.
Vedle zcela banálních dialogů, které někdy působí jako by vypadly z hollywoodského scénáře, obsahuje text propojení s širším světem a vlastně i celým vesmírem, v němž Marianne symbolizuje vědecký pohled na naše postavení v kosmu a včelař Roland zase naše blízké spojení s přírodou. Hra nesměřuje z jednoho místa do druhého, ale točí se v kruhu, takže na konci skončíme u slov, kterými „příběh“ na jevišti začínal. Změnilo se jediné – poté, co jsme s hrdiny prošli různými verzemi jejich vztahu, víme více…
Na miniaturní scéně divadla Kampa vytvořil scénograf Karel Čapek prostor evokující medovou plástev, která se při změně konstelace barevně promění, také sedátka na scéně mají tvary jednotlivých komůrek plástve. Režisér Šimon Dominik použil k dotvoření atmosféry romanticky laděných písní – např. I´m Sticking with you (Velvet Underground) nebo Send Me an Angel (Alicia Keys). Fragmentární charakter textu podporuje hravost. Oba protagonisté – Barbora Vyskočilová a Ondřej Novák – si se situacemi pohrávají se suverénní hereckou jistotou a zároveň přirozenou (až dětskou) naivitou.
Formou i obsahem stojí tato inscenace přesně na hraně mezi osobně laděnou výpovědí, která se může dotknout každého z diváků, a formálně dobře zvládnutým divadlem, které, řečeno s Lope de Vegou, nepotřebuje více než tři prkna, dvě postavy a jednu vášeň.
Divadlo NaHraně, Praha – Nick Payne: Pararelní vesmíry. Překlad Pavla Jakobsson. Režie Šimon Dominik, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová. Premiéra 21. října 2016 v Divadle Kampa v Praze.
Komentáře k článku: Paralelní světy na Kampě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
