Divadelní noviny > Festivaly

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 3)

Už loni nabídl PDFNJ představení/performanci na aktuální téma „uprchlíci“, pod názvem Preenacting Europe (v off-programu). Produkce byla optimisticky laděna, českým „xenofobům“ se udílely vskutku hraběcí rady (adaptovat nevyužité vinohradské půdy pro bydlení imigrantů), publikum o nich mohlo dokonce hlasovat – zřejmě i proto se hrálo v budově bývalého Národního shromáždění. Nevím, k jakému konci se dospělo, protože jsem nevydržel nápor idejí a předčasně odešel sherwoodským hvozdem na vlak.

Letos je stejné téma už součástí hlavního programu festivalu, dílo se jmenuje The Situation. Je zřetelně zakotveno v reáliích (jak je jistě zná jeho izraelská spoluautorka a režisérka Yoel Ronen) a nedává žádné rady. Sdělení inscenace je jasné a jednoznačné: blízkovýchodní konflikt je nesmírně komplikovaný, s dlouhou historií, rozhodně není snadno řešitelný. Násilný import západní demokracie do tamních společenských struktur nefungoval a nikdy nebude – naopak působí destruktivně.

Vzorek berlínských imigrantů (herci jsou skutečně původem ze Sýrie, Palestiny a Izraele) je nejprve podroben výuce němčiny, až příliš hravou formou. Po přípravě (asi houmusu) se nad jídlem rozpovídají o svých osudech a vlivu politické situace na své životy. Vyjeví se, že i jejich učitel je imigrantem z bývalého Sovětského svazu, z Kazachstánu. Převážně mluvená inscenace s minimem děje je zpestřena akrobatickými parkourovými skoky jednoho ze žáků, původem Palestince Karima (Karim Daoud).

Poselství díla: my uprchlící jsme v zásadě neintegrovatelní, musí se s námi zacházet podle toho, s nejvyšším ohledem. Trochu pochybuju, jestli českému, pochechtávajícímu se divákovi, došel tento vlastně pesimistický závěr.

Ocenění Stück des Jahres/Hra roku 2016 asi platí spíše tématu než způsobu zpracování – struktura díla je dosti jednoduchá. Nejprve evokuje oblíbenou knihu Pan Kaplan má třídu rád, pak jde o monologické vzpomínky, v případě učitele příliš dlouhé.

Předvedené skoky mně evokovaly výrazný zjev českého YT, mladého Ukrajince Tarase Povoroznyka, který byl dosti úspěšný žák základní školy a už tehdy skákal; pak se právě touto svou fyzickou dovedností perfektně integroval. Investoval svoji dovednost a energii a dnes je úspěšným instruktorem parkouru. Imigranti z Blízkého východu naopak energii nevydávají, ale očekávají ji od země, do níž přišli, podobně ilegálně, jako kdysi devítiletý Taras.

///

Ostatní díly festivalových zpravodajství:

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 1)

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 2)

…

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 4)

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 5)

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 6)

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 7)

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 8)

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 9)

(Politické) výpovědi německého divadla (No. 10)

///

Více na i-DN:

Čelákovické glosy (No. 2)

Politické výpovědi německého divadla

 

• Autor: Jan Dehner
• Publikováno: 24. listopadu 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: (Politické) výpovědi německého divadla (No. 3)

1. Vladimír Hulec

   

   Na obranu
   loňské produkce Preenacting Europe: Obávám se, pane Dehnere, že jste vůbec onu produkci a její smysl a záměry nepochopil. Nejednalo se ani omylem o udílení jakýchkoli rad komukoli, ale o jakousi futuristickou vizi Evropy / Europhonie, které vládne volený parlament. Čtyři typizované strany v něm bojují o vítězství skrze své (vesměs dogmatické a populistické) programy. Aktérům jde víceméně o satirický pohled na EU a její jednání a především o aktivizaci (mladých) diváků, aby si uvědomili, že dogmatismu a blbostem se musí aktivně bránit, a to – aspoň v této produkci – formou veřejných diskusí a přesvědčování vlastními argumenty. Byl jsem loni na dopoledním představení té produkce pro střední školy a vysokoškolskou mládež a k mému překvapení se řada studentů ve věku – odhadem – kolem 18-20 let těchto diskusí účastnila a dokázala kvalitně argumentovat a oněm „stranám“ a jim prosazovaným zákonům oponovat.

   24.11.2016 (1.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Jan Dehner

   

   Dík za komentář
   – asi je můj obraz z Preenacting Europe deformován taky tím, že nemám rád výchovná a vysvětlující díla. Možná, kdybych navštívil odpolední produkci, asi bych měl lepší dojem.

   25.11.2016 (18.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ